Hřebíček

Hřebíček Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum, syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol, který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.

Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.

Hřebíček v dějinách

Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. +more Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernaa Magalhãese, který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.

V roce 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v r. +more 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Réunion.

První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před naším letopočtem.

Hřebíček v kuchyni

Hřebíček vyniká svou chutí a příjemnou aromatickou vůní. Před přípravou se doporučuje čerstvě mletý, protože svou specifickou vůni velmi rychle ztrácí. +more Jako jednodruhové koření tvoří součást mnoha směsí, např. kari, garam masala nebo francouzské směsi quatre épices. Použití hřebíčku je široké. Hodí se do slaných i sladkých pokrmů, sušenek, kompotů, pečiva, ale i svařeného vína. Dochutit s ním lze hovězí maso, omáčky, šunku, masové i zeleninové vývary a pokrmy či obyčejnou rýži.

Hřebíček v lidovém léčitelství

Hřebíček se, jak již bylo napsáno výše, využívá jako koření. Působí mírně dráždivě, má ale výrazné desinfekční a místně znecitlivující účinky, proto bývá využíván v zubním lékařství. +more Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel. Hřebíčková silice tlumí citlivost i bolestivost zubního nervu. Je též velmi účinný na potlačení bolesti zubního zánětu. Může být také obsažen v protirevmatických mastech; podáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle učení ájurvédy podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu.

Galerie

File:Syzygium_aromaticum_-_Köhler-s_Medizinal-Pflanzen-030. jpg|Syzygium aromaticum, hřebíčkovec kořenný File:Clove_trees. +moreJPG|Stromy hřebíčkovce kořenného File:The_flowers_of_clove_tree_in_Pemba_island. JPG|Kvetoucí hřebíčkovec kořenný, květ hřebíčku File:Syzygium_aromaticum_drying. jpg|Čerstvě natrhaný hřebíček File:The_clove_under_sunshine_for_drying_up_in_Pemba_island. JPG|Sušení hřebíčku File:2005clove. PNG|Produkce hřebíčku ve světě File:Eugenol. svg|Aroma hřebíčku způsobuje především eugenol.

Reference

Literatura

JANÁČEK, Josef. Století zámořských objevů (1415 - 1522). +more Orbis, Praha 1959. * ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981. * Antonio Pigafetta, Zpráva o první cestě kolem světa, Argo 2004, * Jiří Janča, Josef Antonín Zentrich. Herbář léčivých rostlin. , EMINENT; 1995,.

Související články

Koření * Gastronomie * Zdraví

Externí odkazy

Kategorie:Koření