Starček obecný
Author
Albert FloresRozšíření
Druh původem z oblastí nepříliš vzdálených od Středozemního moře se rozšířil téměř do celé Evropy, Střední Asie, na Blízký východ, jih Sibiře a Dálný východ, do Severní a Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland i ostrovy Pacifiku. V nížinách a středních polohách v České republice roste tento zdomácnělý archeofyt velmi hojně, v chladnější vyšších polohách řidčeji nebo jen přechodně.
Vyskytuje se hlavně na půdě s nezapojenou vegetaci a jako plevel na polích, v zahradách, vinicích, ovocných sadech i sklenících, na rumištích nebo podél komunikací. Je náročný na světlo a v dobře zapojeném porostu se proti vyšším rostlinám neprosadí. +more Vyžaduje vlhké a živinami, hlavně dusíkem, bohaté půdy. Na chudých půdách vytváří zakrnělé rostliny s několika málo úbory, kdežto na úživných stanovištích vyrůstají rostliny velké a bujně kvetoucí. Dobře snáší zasolená místa.
Popis
Starček obecný je velmi rychle rostoucí rostlina která má za tři až čtyři měsíce od vyklíčení zralá semena a za rok tak vytvoří až tři generace. Jednoletá nebo ozimá, lysá či pavučinatě chlupatá, tmavě zelená rostlina s jednoduchým či větveným kůlovitým kořenem z kterého vyrůstá lodyha obvykle 10 až 50 cm vysoká, ta bývá přímá nebo vystoupavá, jemně rýhovaná a někdy odspodu rozvětvená. +more Dužnatě vypadající listy vyrůstající na lodyze střídavě jsou v obrysu podlouhlé a čepele mají po obvodě zubaté, chobotnatě laločnaté až peřenodílné. Spodní listy jsou stažené v krátký křídlatý řapík, horní s oušky jsou přisedlé. Rostlina je velmi proměnlivého vzhledu, hlavně ve výšce i ochlupení lodyh a ve tvaru i členění listů, některé morfologické odchylky jsou považovány za variety.
Četné, krátce stopkaté květní úbory v počtu 8 až 20 jsou sestaveny do úžlabních a koncových chocholíků. Na bezplevném květním lůžku vyrůstá 60 až 80 drobných, oboupohlavných kvítků se žlutými trubkovitými korunami, jazykovité květy chybí. +more Válcovité úbory, rozvíjející se průběžně od jara do podzimu, mají lysý zákrov tvořený 12 až 22 listeny. Okolo nich jsou drobné šupinek s černou špičkou považované za druhou řadu zákrovu nebo za listeny zákrovečku. Rostliny vykvétají, s výjimkou mrazivého počasí, od března do listopadu. Za studených nebo deštivých dnů kdy nelétá opylující hmyz dochází k samoopylení, čnělky s bliznami se dotknou vysypaného pylu v sousedních mladších kvítcích.
Plodem je podlouhle válcovitá, dole zúžená, ochmýřená, vřetenovitá, červeně hnědá nažka 2 až 4 mm dlouhá. Má asi 10 podélných žeber mezi kterými je přitiskle chlupatá. +more Nažky jsou velmi lehké, HTS je 0,24 gramů. Po opadu zanechávají nažky po sobě lůžko s důlky které jsou dobře viditelné v důsledku sklopení zákrovních listenů. Čistě bílý opadavý chmýr je lesklý a trojnásobně delší než nažka.
Rozmnožování
Rozmnožuje se pouze semeny která rozšiřuje hlavně vítr a povrchová voda, semena se šíří také kompostem, balíčkovanou sadbou i nezralým hnojem. Na jedné rostlině se vytvoří 1 až 7 tisíc nažek s různou dobou dormance. +more Díky krátké vegetační době rostlin vyroste na jednom stanovišti i více generací za rok, největší výskyt nových rostlin je v dubnu a na přelomu srpen-září. Semena z povrchu půdy vzcházejí mimo zimního období po celý zbytek roku, semena zahrabaná ve větší hloubce jsou po roce od vysemenění schopna vyklíčit jen z 10 %.
U tohoto terofytu je dormance semen ovlivněna teplotou při které vyrostla, ta která uzrála v létě (teplo) mohou klíčit okamžitě, dozrálá v průběhu podzimu (chlad) mají dormanci dlouhou a klíčí až při teplotách 10 až 15 °C, tedy až na jaře. Klíčení je závislé i na osvětlení, při teplotě okolo 20 °C je nutné plné osvětlení, při 10 °C vyklíčí i v zastínění. +more U teplot nad 30 a pod 4 °C neklíčí, optimum je 10 až 15 °C.
Význam
Starček obecný zapleveluje řídké a prořídlé plodiny, nejvíce škodí v okopaninách, zeleninách, vinohradech a jiných zahradních kulturách, hlavně v jejich ozimých druzích. Počítá se, že při hustotě 3 až 8 plevelných rostlin na 1 m² klesají výnosy plodin až o 25 %. +more Vzhledem k vysokému obsahu jedovatých alkaloidů je problematická i jeho příměs v pícninách, tam se ovšem vyskytuje pouze na prořídlých místech.
Některé jeho populace se postupně stávají rezistentní vůči herbicidům ze skupiny triazinů, k inhibitorům fotosyntézy, jako jsou např. atrazin, cyanazin, chloridazon, lenacil, prometryn, simazin, terbuthylazin a terbutryn. +more Poprvé byly tyto odolné populace zjištěny roku 1970 v USA a nyní se vyskytují téměř v polovině Evropy včetně ČR. Starček obecný je prvým zjištěným rezistentním plevelem na světě.
Obsahuje alkaloidy senecin a senecionin které patří mezi jedy, způsobují nekrózu jater s vyústěním do cirhózy. Otravami jsou postihována hlavně zvířata a na lidi se přenášejí přes mléko od dobytka který rostliny spásal, nepříznivě působí také mouka s příměsí většího množství jeho rozemletých semen. +more Dříve byla usušená nať používána v lidovém léčitelství, sloužila pro uvolnění křečí hladkého svalstva a stavění nejrůznějších krvácení.
Taxonomie
Starček obecný se v Evropě vyskytuje ve dvou poddruzích, v ČR roste nominátní poddruh starček obecný pravý (Senecio vulgaris L. subsp. +more vulgaris).
Druhý poddruh, Senecio vulgaris L. subsp. +more denticulatus (O . F. Müll. ) P. D. Sell, pochází z evropských hornatých oblastí okolo Atlantiku a Středozemního moře. Tento poddruh je výrazně ozimý a vyžaduje více času na dovršení životního cyklu, vyrůstá jen jedna generace ročně a tím má menší reprodukční potenciál. Předpokládá se, že Senecio vulgaris vulgaris se vyvinul z původnějších forem blízkých současnému Senecio vulgaris denticulatus.
Soubor:Leaf-Senecio vulgaris. svg|Různé tvary listů Soubor: KleinKruiskruidCloseUp. +morejpg|Květní úbory Soubor: Involucre Senecio vulgaris. jpg|Květenství Soubor: Senecio vulgaris2. jpg|Zralé nažky s chmýrem.
Reference
Externí odkazy
[url=http://quick.florabase.cz/map/show/taxon/Senecio%20vulgaris/callback/]Botanický ústav AV ČR - starček obecný v ČR[/url]
Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Plevele Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Arabského poloostrova Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Makaronésie Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra východní Evropy