Velké indické povstání
Author
Albert FloresVelké indické povstání (také povstání sipáhiů) začalo v roce 1857 jako důsledek koloniálního útlaku obyvatel Indie ze strany Britské Východoindické společnosti. Povstání zachvátilo hlavně severní a střední část Indie, především území současných států Uttarpradéš, Madhjapradéš, Bihár a oblast Dillí.
Ukončení obléhání města Lakhnaú Již od 30. +more let 19. století v Indii narůstala nespokojenost s vzrůstajícím vlivem Britů. Velký odpor mezi indickou aristokracií vyvolala zvláště politika generálního guvernéra lorda Dalhousieho (v úřadu 1847-1856). Dalhousie uplatňoval právo odúmrti k rozšiřování britského vlivu. V indických knížectvích, kde vládnoucí dynastie neměla mužského dědice, bylo do té doby běžné řešit problém nástupnictví adopcí. Dalhousie se tomu snažil zabránit a knížectví bez mužského dědice násilím připojoval pod britskou správu.
Nepokoje se začaly stupňovat roku 1857. Dne +more_březen'>29. března zastřelil v Barakpuru blízko Kalkaty sipáhí (indický voják v britských službách, nezaměňovat s tureckou jízdou, či koloniální jízdou v Africe) Mangal Pandey britského poddůstojníka, zatímco tomu celý oddíl sipáhiů nečinně přihlížel. Samotné povstání vypuklo dne 10. května 1857 ozbrojenou vzpourou sipáhiů ve městě Mérathu. Záminkou k povstání bylo použití patron, maštěných zvířecím tukem, které měli vojáci před nabitím pušek otevřít kousnutím. Mezi vojáky se šířily fámy, že použitým tukem je hovězí lůj nebo vepřové sádlo. Vzhledem k tomu, že hinduisté nesmí požívat hovězí maso a produkty a pro muslimy se náboženský zákaz týká vepřového, vojáci obou vyznání začali britským velitelům odpírat poslušnost.
Vzbouření vojáci z Méráthu brzy nato obsadili Dillí, kde se do čela povstání alespoň formálně postavil Bahádur Šáh II. +more, poslední mughalský císař. Následovali jej Maráthové pod vedením svého vojevůdce Nány Sáhiba. Postupně se k povstání připojili i další lokální vládcové ale i posádky sipáhiů po celé severní a střední Indii.
Hlavními vojevůdci povstání byli Nána Sáhib, Tanitja Tópí, Azímuddín Chán a královna Lakšmí Báí z Džánsí. Na britské straně se vyznamenali generálové George Anson, Collin Campbell, Hugh Wheeler, James George Smith Neill nebo Henry Havelock. +more Z indických národností se v povstání angažovali zejména Maráthové a indičtí muslimové, naopak sikhové a Nepálci se stali spojenci Britů.
Povstalci bojovali statečně, avšak neorganizovaně, nedokázali se účinně spojit, a boje tak měly spíše lokální charakter. Povstalci měli rovněž oproti Britům zastaralou výzbroj a nedostatek financí. +more Proto byli nakonec poraženi. Poslední zbytky povstaleckých armád kapitulovaly v roce 1859. Obě strany se v průběhu povstání dopouštěly mimořádných krutostí, jako byl neblaze proslulý masakr zajatých britských žen a dětí v Kánpúru. Britové (např. generál James George Smith Neill) zase zajaté povstalce zabíjeli tak, že je přivázali k ústí děla, z něhož pak bylo vystřeleno.
Po potlačení povstání se změnil systém britské správy na území Indie. Správa přešla od Východoindické společnosti přímo na stát. +more Na území indického subkontinentu byla zřízena kolonie Britská Indie, spravovaná místokrálem.