One Hundred Years of Solitude
"Sto roků samoty" (španělsky "Cien años de soledad") je román kolumbijského autora Gabriela Garcíi Márqueze, poprvé vydaný v roce 1967. Dílo je považováno za jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické literatury a klíčový příklad magického realismu. Příběh se odehrává v imaginárním městě Macondo a sleduje osudy rodiny Buendía přes sedm generací. Román zkoumá témata jako osamělost, víra, historie, a cykličnost času, a také odráží sociální a politické problémy Latinské Ameriky. Hlavní postavy, včetně zakladatele Maconda, José Arcadia Buendía, čelí různým tragédiím, které se opakují v rámci rodin a města. "Sto roků samoty" bylo přeloženo do mnoha jazyků a získalo široké mezinárodní uznání, čímž výrazně přispělo k Márquezovu postavení jako jednoho z největších spisovatelů 20. století.