Řehoř VI. (vzdoropapež)

Řehoř VI. byl vzdoropapežem, který se stal známým v období středověku. Pocházel z rodu toskánských hrabat a získal papežský úřad v roce 1012 po smrti papeže Sergia IV. Jeho volba však byla napadána, což vyústilo v rozšíření schismatu mezi Východem a Západem. Řehoř VI. se stal vzdoropapežem proti Benediktu VIII., který byl oficiálním papežem uznávaným jak Západem, tak Východem. Řehořova volba byla podporována některými vlivnými rodinami v Římě, především aristokratickým rodem Crescenziů. Napětí mezi oběma šelmami vedlo k velkým bojům a konfliktům, které sahaly až do následujících desetiletí. Řehoř VI. měl určitou podporu ze strany byzantského císaře Basileia II., který neuznal Benedikta VIII. jako papeže. Řehoř se také spojil s normandským vévodou Robertem Guiscardem, který byl rovněž nepřítelem Benedikta VIII. Nicméně tato spojenectví nebyla dostatečně silná na to, aby Řehoře udržela na papežském stolci. Po smrti Basileia II. v roce 1025 Řehoř postupně ztrácel podporu východního císařství. Zároveň se Benedikt VIII. opíral o podporu franského krále Jindřicha II., čímž si zajistil svou pozici jako oficiální papež. Řehoř VI. zemřel roku 1044 ve vězení v Klosterneuburgu, kde byl držen pod dohledem císaře Jindřicha III. Jeho smrt označila konec schismatu a návrat jednoty v rámci katolické církve. Dnes je Řehoř VI. považován za protikanonického papeže, přestože měl po dobu svého pontifikátu určitou podporu a jeho volba byla i některými církevními hodnostáři uznávána.