Čírka novozélandská

Systematika

První písemné zmínky o kachně pochází z roku 1773 z druhé plavby Jamese Cooka. Kapitán Cook kachnu zaznamenal v Tamatea / Dusky Sound. +more První vědecký popis však přinesl až anglický zoolog George Robert Gray v roce 1845.

Čírka novozélandská bývala původně rozdělena do třech poddruhů, avšak čírka aucklandská (Anas aucklandica) a čírka campbellská (Anas nesiotis) jsou dnes uznávány za samostatné druhy.

Čírky novozélandské, aucklandské a campbellské jsou shlukovány do skupiny, která se někdy označuje jako tzv. „skupina hnědých čírek“ (z angl. +more brown teal group), jelikož všechny tři zmíněné druhy jsou geneticky velmi úzce příbuzné. Podle analýz DNA však populace čírek novozélandských pocházejících z Fiordlandu je geneticky zcela odlišná od ostatních populací čírek a geny fiordlandských čírek jsou velmi podobné kachnám divokým a kachnám pruhohlavým. Dá se tedy předpokládat, že u fiordlandské populace kdysi docházelo k hybridizaci čírek novozélandských s oběma druhy těchto kachen. Fiordlandská populace čírek patrně vyhynula kolem roku 2013.

Popis

Čírka novozélandská je létavá kachna (na rozdíl od svých příbuzných čírek campbellských a aucklandských, které ztratily schopnost letu). Délka těla čírky novozélandské je kolem 48 cm, samci váží kolem 650 g, samice klem 580 g. +more Křídlo je dlouhé 185-203 mm (srv. čírka aucklandská má délku křídla 44-125 mm; dochází tedy u ní k zakrnění křídel). Zobák je dlouhý 39-45 mm.

Opeření je převážně hnědé, kolem oka se nachází bílý oční kroužek. Samec i samice si jsou podobní, avšak samice mívají jednotvárněji hnědé opeření, zatímco samci jsou tmavě hnědé kropení. +more Záda čírek bývají tmavě hnědá se světlými okraji peří. V době páření, kdy se samci oblékají do svatebního šatu, lze kačery rozpoznat podle iridiscentně zeleného zbarvení hlavy, výrazného „zrcátka“ (speculum) na loketních letkách, a bílého opeření při kořeni ocasu. Samci ve svatebním šatu mají mnohem výraznější bílý oční kroužek oproti prostému šatu, kdy může oční kroužek dokonce zcela chybět. Duhovky jsou hnědé. Zobák a nohy šedočerné.

Biologie

Chování

+morejpg|vlevo|náhled'>Čírka novozélandská Tvoří dlouhodobé monogamní páry. Ty spolu utváří teritoria, které samec náruživě brání. V případě, že se teritorium čírek nachází u trvalé vodní plochy s dostatkem potravy po celý rok, mohou své teritorium obývat celoročně. U sezónně proměnlivých vodních ploch, které na léto vysychají, čírky na léto opouští své teritorium a vrací se koncem léta s příchodem podzimních dešťů.

Po období hnízdění se dospělci z vysušených teritorií spolu s juvenilními jedinci i nepářícími čírkami sdružují do hejn, která mohou přetrvávat až do jara. Čírky jsou krepuskulární až noční živočichové. +more Zejména v přílivových oblastech však může doba přílivu a odlivu silně ovlivňovat čas jejich aktivity.

Rozmnožování

K rozmnožování dochází nejčastěji od července do září, avšak pár může zahnízdit prakticky v kteroukoliv roční dobu. Hnízdo miskovitého tvaru bývá umístěno pod hustou vegetací jako jsou ostřice, sítinovité nebo kapradiny. +more Samice klade 3-9 krémově zbarvených vajec elipsovitého tvaru o rozměrech 60×43 mm a váze 61 g. Inkubuje pouze samice po dobu 27-30 dní, zatímco samec bedlivě stráží teritorium. Prekociální a nidifugní káčata opouští hnízdo do 24 h po vyklubání. K osamostatnění mláďat dochází kolem 50. až 55. dne života. Nejstarší zaznamenaná čírka v zajetí měla 21 let.

Potrava

Čírka novozélandská během krmení v mělké vodě Živí se všežravě. +more K nejčastěji požíraným druhům v současném habitatu rozšíření patří semen šáchorovitých, listy jetele plazivého, schránky larev chrostíků, brouci, žížaly, plži a mlži. V oblasti přílivových pásem pojídá hlavně mořské měkkýše. Na sladkovodních rybnících se živí všemožnými listy vodních rostlin.

Rozšíření a habitat

Čírky jsou rozšířeny hlavně na severním cípu novozélandského Severního ostrova (Northland, poloostrov Coromandel) a přilehlých ostrovů (Great Barrier, Little Barrier a Great Mercury). Čírky byly úspěšně introdukovány na řadu novozélandských pobřežních ostrovů bez predátorů jako je ostrov Kapiti, Tiritiri Matangi, Russel, Mana, Mayor a další. +more K pevninským místům reintrodukce čírek patří přírodní rezervace Zealandia ve Wellingtonu a Cape Kidnappers.

Původní habitat druhu představoval diverzifikovanou škálu vodních ploch a toků (jezera, mokřady, pomalu tekoucí potoky, zátoky apod. ), avšak v moderních dobách se vyskytují převážně v antropomorfní, tzn. +more člověkem upravené krajině. Často se sdružují u pastevních rybníků pro dobytek či říčkách protékajících zemědělskou krajinou a v břehové (ripariální) vegetaci. Na neobydlených ostrovech lze čírky nalézt v přílivových pásmech podél oceánského pobřeží, kde hledají potravu.

Celková populace druhu se k roku 2011 odhadovala 1500-2500 jedinců, přičemž kolem poloviny populace se nachází na ostrově Great Barrier.

Ohrožení a ochrana

Ilustrace čírek z roku 1888 Čírka byla původně široce rozšířena po Severním, Jižním a Stewartově ostrově i na Chathamských ostrovech. +more Před lidským osídlením se patrně jednalo o vůbec nejrozšířenějšího i nejpočetnějšího vrubozobového ptáka na Novém Zélandu. Dnes se jedná o nejvzácnějšího novozélandského zástupce vrubozobých. Fosilní pozůstatky kachny patří k vůbec nejčastějším novozélandským fosiliím. Z pozůstatků kostí čírek u archeologických nalezišť maorských sídel lze usuzovat, že je Maorové hojně lovili pro jejich maso. Na Chathamských ostrovech byly čírky naposledy spatřeny kolem roku 1925, na Stewartově ostrově v roce 1972.

Hlavní příčina takřka úplného vymýcení populace byla hlavně predace ze strany introdukovaných predátorů (hlavně hranostajů, fretek a potkanů, částečně patrně i psů a zdivočelých koček), nad to se na úbytek čírek podepsalo i odlesnění, aktivní lov a odvodnění novozélandských mokřadů, které byly přeměněny na zemědělskou krajinu. V 90. +more letech 21. století se čírky vyskytovaly v podstatě jen na Northlandu a na ostrově Great Barrier a ptákům hrozilo akutní nebezpečí vyhynutí. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) mezi lety 2000-2014 druh hodnotil jako ohrožený. Nicméně následkem intenzivního managementu populace zahrnující kontrolu introdukovaných predátorů, reintrodučkní programy spolu s pracemi na obnově habitatu se populace čírek začala pozvolna, avšak stabilně zvedat. V roce 2015 tak IUCN stav populace přehodnotil a druh od té doby vede jako téměř ohrožený.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www. brownteal. +morecom/]Web věnovaný čírkám novozélandským[/url] * [url=https://www. nzbirdsonline. org. nz/species/brown-teal]Profil druhu v Online elncyklopedii novozélandského ptactva[/url] * [url=https://www. doc. govt. nz/nature/native-animals/birds/birds-a-z/brown-teal-pateke/]Čírka novozélandská[/url] na webu Ministerstva památkové péče.

Kategorie:Kachnovití Kategorie:Endemity Nového Zélandu Kategorie:Ptáci Australasie