Štiavnický stratovulkán
![Avatar](assets/img/avatar/39.jpg)
Author
Albert FloresŠtiavnický stratovulkán je relikt stratovulkánu, který existoval na území Slovenského středohoří ve spodním badenu, sarmatu (střední miocén, asi před 16,5 miliony let) po panon (svrchní miocén, asi před 9 miliony let). Název stratovulkánu je odvozen od Banské Štiavnice, která dnes leží v jeho poklesnuté kaldeře. Odhaduje se, že stratovulkán byl původně vysoký do 4 km a zabíral území o rozloze asi 2200 km².
Stratovulkán zabírá oblast dnešních Štiavnických vrchů, severní části Ipeľské pahorkatiny a Pohronského Inovce, na jihu a jihovýchodě pohoří Vtáčnik, jihu Kremnických vrchů a na západě Krupinské planiny. Částečně zasahuje i do oblasti Žiarské kotliny. +more Nejvyšším vrcholem v centrální části stratovulkánu je Sitno, na západě Veľký Inovec.
Dějiny výzkumu
Oblast stratovulkánu byla předmětem geologického studia už od 18. +more století. Významně se o to přičinili přírodovědci působící na Hornické akademii v Banské Štiavnici (např. Christoph Traugott Delius, Giovanni Antonio Scopoli).
V období po druhé světové válce bylo území detailně zmapováno v měřítku 1:200 000 (mapový list Nitra publikovaný v roce 1963). Na tomto výzkumu se podílel širší kolektiv autorů pod vedením Miroslava Kuthana. +more Výzkum zde realizovali například K. Karolus, J. Šalát, L. Rozložník a další. Stratovulkán poté vymezil Vlastimil Konečný v roce 1968. Výsledkem dlouhodobého výzkumu byla geologická mapa 1:50 000, kterou zpracoval kolektiv pod vedením V. Konečného v roce 1998.
Vznik a vývoj
Stratovulkán byl formován v několika etapách v západní části středoslovenského vulkanického pole. Prvním bylo období explozivního vulkanismu produkujícího pyroxenické a amfibolické andezity. +more Množství epiklastických a pyroklastických brekcií, tufů ale i extruze andezitových a dioritových porfyrů. Poměrně rozšířené lávové proudy a pyroklastika představuje sebechlebská formace. Stratovulkán v tomto období aspoň částečně ležel svou jižní částí na mořském pobřeží.
Druhé stádium začalo obdobím vulkanického klidu, během něhož byla vrcholová část erodována. Začal vývoj kaldery v centrální části stratovulkánu. +more V kaldeře alespoň přechodně docházelo k jezerní sedimentaci (červenostudianské souvrství). Pokračoval andezitový vulkanismus (studenská formace).
V třetí fázi se projevilo poklesávání kaldery a pokračoval andezitový vulkanismus, který přecházel do vulkanismu dacitového. Ve vrcholové části stratovulkánu vznikla kaldera s rozměry asi 22x18 km. +more V tomto období došlo k vývoji intruzí, největší z nich je hodrušsko-štiavnický intruzivní komplex, tvořený („hodrušským“) granodioritem a dioritem.
Čtvrté stádium, které věkově odpovídá sarmatu se projevilo opětovnými efuzemi pyroxenických andezitů (například ladzanská formace), jejich tufů až hyaloklastitů. Vulkanity pronikaly na povrch podél okrajových zlomů kaldery. +more V pozdější fázi se začaly objavovat i leukokrátní andezity (např. inovecká formace). Koncem tohoto období začala poklesávat Žiarská kotlina.
První až čtvrtá fáze představují tzv. spodní stratovulkanickou stavbu. +more Následující pátá fáze je označována jako vrchní stratovulkanická stavba. Tato změna představuje přechod z vápenato-alkalického intermediárního ke kyselému vulkanismu areálového typu.
Zatímco pokračoval pokles Žiarské kotliny, došlo k výzdvihu kaldery, zformovala se hodrušsko-štiavnická hrásť. Vznikající zlomy umožnily průnik ryolitového a ryodacitového magmatu (jastrabská formace). +more Kromě početných intruzivních těles, vznikly z poměrně viskózní lávy i tělesa tvořená vulkanickým sklem (např. Szabóova skála). V panonu došlo k vzniku menších vulkánů a lávových proudů bazaltických andezitů (komplex Šibeničného vrchu), které představovaly poslední fázi vápenato-alkalického vulkanismu.
Následná nejmladší fáze vulkanismu odpovídá alkalickým bazaltům, zřejmě spojených s pokračujícím rozpínáním Panonské pánve. Mezi tyto nejmladší projevy čtvrtohorního stáří patří např. +more bazaltové neky budující oblast Kalvárie resp. Ostrý vrch u Banské Štiavnice, nebo celkově nejmladší sopku na slovenském území - Putikov vŕšok u Nové Baně.