120mm kanón typu 3. a 11. roku

120mm kanón typu 3. roku japonského císařského námořnictva byl vyvinut ve druhém desetiletí 20. století. Ve dvacátých letech z něj byl odvozen 120mm kanón typu 11. roku s odlišným závěrem. Obě varianty se dočkaly nasazení za druhé světové války.

Jednalo se o lodní a pozemní kanón, který byl v manuálně ovládaných jednohlavňových lafetacích používán na plavidlech císařského námořnictva a v pobřežních bateriích k palbě na pozemní a námořní cíle. Typ 3. +more roku měl ráži 120 milimetrů, hlaveň délky 45 ráží (5400 mm) a používal dělený náboj. Některé modely typu 11. roku používaly hlaveň zkrácenou na 5270 mm (~ 43,9 ráží) i když oficiální délka byla stále udávána jako 45 ráží. Oficiální označení bylo 45-kókei 3-nenšiki 12-senči hó ( ~ 45kaliberní 12cm kanón typu 3. roku), respektive 45-kókei 11-nenšiki 12-senči hó ( ~ 45kaliberní 12cm kanón typu 11. roku).

Vývoj a nasazení

třídy Kawakaze. +more Každá nesla tří kanóny: dva na přední palubě (před a za můstkem) a jeden na plošině na zádi Torpédovka Čidori po přestavbě se 120mm kanónem typu 3. roku v lafetaci G na přední palubě a dalšíma dvěma na hlavní palubě (na zádi) Závěr nového 120mm kanónu byl navržen v roce 1914, což byl 3. rok éry Taišó (odtud označení typ 3. roku). Původně měl být označován (stejně jako všechny tehdejší japonské námořní kanóny) v imperiálních jednotkách jako 45-kókei 3-nenšiki 4-inči-7 hó ( ~ 45kaliberní 4,7-palcový kanón typu 3. roku) - ačkoliv skutečná ráže v palcích byla podle Campbella a DiGiuliana 4,724 palce. V souvislosti s přechodem na metrickou soustavu byl ale 5. října 1917 přeznačen na ráži uvedenou v centimetrech.

120mm kanón typu 3. roku se stal od roku 1918 hlavní dělostřeleckou výzbrojí nových torpédoborců tříd Kawakaze, Minekaze, Kamikaze, Mucuki (torpédoborce 1. +more třídy), Momi a Wakatake (torpédoborce 2. třídy). Nahradil tak 120mm kanón typu 41. roku a jeho britské předchůdce. Torpédoborce nesly zpočátku každý tři (Kawakaze, Momi a Wakatake) nebo čtyři 120mm kanóny. U jednotek, které se udržely ve službě do konce třicátých a čtyřicátých let, byl počet 120mm kanónů redukován.

Po převrácení torpédovky Tomozuru v březnu 1934 byly na 120mm kanóny typu 3. roku přezbrojeny všechny čtyři torpédovky třídy Čidori - každá poté nesla tři kanóny. +more Po třech kanónech nesly i kaibókany tříd Šimušu a Etorofu.

V roce 1922 byl kanón (resp. jeho závěr) přepracován a nově upravená zbraň následně přijata to výzbroje jako 12cm kanón typu 11. +more roku. Ve variantě „M“ byl nový kanón instalován na torpédovky třídy Ótori (každá tři hlavně, později redukováno na dvě) a ve variantách J a L na ponorky typů KD3a, KD3b, KD4 (každá jeden kanón model J) a typů KD6a (od I-71), KD6b a KD7 (každá jeden kanón model L).

Popis

Hlaveň

Podle Campbella a DiGiuliana měla většina vyrobených kanónů plášťovanou hlaveň, ale existovaly i hlavně z monobloku a připouští i existenci hlavně s drátovým ovinutím. Report O-47(N)-1 uvádí u typu 11. +more roku pouze plášťovanou hlaveň. Report O-54(N) naopak uvádí, že zkoumaný typ 3. roku měl hlaveň z monobloku a zadek hlavně byl vyroben z uhlíkaté ocele.

Délka hlavně typu 3. roku a typu 11. +more roku model M byla 5400 mm, ale modely J a L byly zkráceny na 5270 mm (bez změny označení, ačkoliv se délka hlavně změnila ze 45 ráží na 43,92 ráží). Podle Campbella některé prameny uvádí zkrácenou délku (hlaveň 5270 mm a 5400 mm celkem) i pro model M.

Zdokumentovaná jsou dvě provedení vývrtu hlavně: # Model V: Starší kanóny typu 3. roku měly 36 drážek 1,02 mm x 6,43 mm (hloubka x šířka). +more Pole mezi drážkami mělo šířku 4,04 mm. # Model VII: Vývrt s 34 drážkami 1,45 mm x 6,68 mm (hloubka x šířka). Pole mezi drážkami mělo šířku 4,40 mm.

Drážkování bylo konstantní o délce 4600,8 mm (respektive 4470,8 mm u zkrácených hlavní J a L) a jeden závit měl hloubku 28 ráží (3360 mm). Životnost hlavně byla 700 až 1000 výstřelů.

Typ 3. roku a typ 11. +more roku model M měly šroubovací závěr, zatímco modely J a L měly horizontální klínový závěr. Report O-54(N) naopak uvádí, že zkoumaný typ 3. roku měl klínový závěr. Nábojová komora měla délku 722,7 mm a objem 10,44 dm3.

Munice

Pro 120mm kanón typu 3. a 11. +more roku bylo možno použít minimálně tyto čtyři druhy munice: * Trhavý granát typu 0 ( 0-šiki cúdžódan, doslova „běžný granát typu 0“) s hlavovým zapalovačem zavedený roku 1940 o hmotnosti 20,3 kg a plněný 1,7 kg výbušniny. Ostré granáty měly kaštanově hnědé tělo a bílou špičku. * Trhavý granát typu 1 ( 1-šiki cúdžódan, doslova „běžný granát typu 1“) s hlavovým zapalovačem zavedený roku 1941 o hmotnosti 20,3 kg a plněný 1,9 kg výbušniny. Ostré granáty měly kaštanově hnědé tělo a bílou špičku. * Protiponorkový s plochou špičkou z roku 1943 o hmotnosti 16,4 kg a plněný 3,8 kg výbušniny. * Osvětlovací granát ( šómeidan) o hmotnosti 20,3 kg a svítivosti 600 000 kandel.

Lafetace

+more_roku_na_torpédoborci_II. _třídy_Kuri_(1920)|Kuri_(Třída_Momi'>třída Momi) typu KD3b se 120mm kanónem typu 11. roku před věží Všechny lafetace byly manuálně ovládané a ruční nabíjení probíhalo při náměru 10 až 15 °. Změna náměru byla možná rychlostí až 5 °/s a změna odměru až 4 °/s.

Na torpédoborcích a torpédovkách třídy Čidori byl 120mm kanón typu 3. roku lafetován v lafetaci modelu G se štítem ze 3mm plechu. Lafetace umožňovala náměr od -7 do +33 °.

Typ 11. roku modelu M na třídě Ótori byl lafetován v blíže neurčené lafetaci se štítem, která umožňovala náměr od -10 do +55 °.

Na ponorkách byl typ 11. roku modelů J a L lafetován bez štítu. Lafetace modelu L na typech KD6a, KD6b a KD7 umožňovala náměr od -10 do +33 °.

Řízení palby

Pro 120mm kanóny typu 3. a 11. +more roku se na plavidla nemontoval žádný centrální systém řízení palby a jednotlivé kanóny se zaměřovaly individuálně. Pro zjištění vzdálenosti cíle nesly torpédoborce a torpédovky 150cm nebo 200cm dálkoměry. Kaibókany nesly 300cm dálkoměry.

Nástupci

V ráži 120 mm se nástupcem kanónu typu 3. roku stal +more_roku'>120mm kanón typu 10. roku, který umožňoval i palbu na vzdušné cíle. Ten byl instalován (mimo jiné) i na kaibókany následující po třídě Etorofu.

Posledními torpédoborci císařského námořnictva, které byly vyzbrojeny 120mm kanónem typu 3. roku, byla třída Mucuki. +more Po ní následující třída Fubuki již nesla 127mm kanóny typu 3. roku.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 - 1946:

Externí odkazy

Kategorie:Výzbroj lodí japonského císařského námořnictva Kategorie:Japonské palné zbraně Kategorie:Kanóny Kategorie:Dělostřelectvo ráže 120 mm