Třída Etorofu

Pozadí vzniku

V rámci „třetího doplňovacího programu pomocných plavidel“ ( ~ Dai-san-dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program třetího kruhu“ ~ ~ Maru san keikaku) z roku 1937 získalo japonské císařské námořnictvo čtyři víceúčelová plavidla třídy Šimušu, která se terciárně dala použít i pro protiponorkový boj. Poté se japonské císařské námořnictvo opět vrátilo k myšlence „loďstva rozhodující bitvy“ ( Kantai kessen) a ohrožení vlastní námořní přepravy ponorkami - a s tím související potřebu dalších protiponorkových a doprovodných plavidel (až na skromnou výstavbu stíhačů ponorek) - ignorovalo.

S vidinou blížící se války v Pacifiku přehodnotil Gunreibu priority stavby nových plavidel a 28. července 1941 odsouhlasil urgentní program výstavby válečných plavidel - známý jako Maru kjú keikaku ( ~ Program urgentního kruhu). +more Ten měl řešit stavbu 293 nejpotřebnějších plavidel a jeho součástí bylo i třicet doprovodných plavidel: čtrnáct menšího typu A a šestnáct většího typu B.

V rozpočtu figurovaly oba typy společně: třicet jednotek po 1200 T standardního výtlaku a s cenou 5 112 000 ¥ za jednotku. Ve skutečnosti ale typ A - budoucí třída Etorofu - měl projektovaný standardní výtlak 860 T a rozdíl byl opět použit ke krytí skutečných nákladů a velikosti bitevních lodí třídy Jamato.

Gunreibu požadoval víceúčelová plavidla s rychlostí 19,7 uzlů (36,48 km/h) vyzbrojená třemi 120mm kanóny a jedním vrhačem hlubinných náloží. I když doprovod konvojů se stal primárním úkolem, požadovaná rychlost byla nízká a protiponorková i protiletadlová výzbroj nedostatečná. +more Opět se počítalo se stavbou plavidel v menších soukromých loděnicích. Aby mohla stavba začít co nejdříve, byly do původního projektu (E 15) zaneseny pouze drobné změny pro zjednodušení konstrukce. Výsledkem byl projekt E 19: pořád příliš složitý pro masovou výrobu (v porovnání s následujícími třídami), ale přece jen jednodušší. Zjednodušení přídě a zádě umožnilo snížit pracnost stavby trupu na 70 000 člověkodní (oproti 90 000 u třídy Šimušu). Další zjednodušení se týkalo nástavby.

Konstrukce

Trup

Trup projektu E 19 vycházel z původního trupu E 15 (Šimušu) s přepracovanou přídí a zádí. Ponechal si dvojité dno i zesílení obšívky na vodorysce pro službu v arktických oblastech. +more Nová příď byla rovná (namísto tvarování do „S“) s převisem a změnilo se i vedení ocelových lan paravánů. Nová záď byla kolmá a rovněž tvar zádě pod vodoryskou byl přepracován pro snížení odporu. Díky tomu se podařilo udržet stejnou rychlost se stejnou pohonnou soustavou i při navýšení standardního výtlaku o 10 T. Polovyvážené kormidlo bylo nahrazeno vyváženým.

Úpravami přídě a zádě se celková délka trupu zmenšila o 0,3 m na hodnotu 77,7 m.

Nástavba

Podlouhlá nástavba na hlavní palubě rovněž vycházela z projektu E 15. Největších změn doznaly můstek a komín. +more Můstek si ponechal čtyři úrovně (horní paluba, horní můstková paluba s protiletadlovými platformami po stranách, navigační můstek a platforma dálkoměru), ale nově byla přední strana můstku téměř kolmá (oproti výrazně dopředu vybíhající horní můstkové palubě a navigačnímu můstku u třídy Šimušu). Otevřená plošina v zadní části navigačního můstku byla prodloužena až k přední noze třínožkového stěžně, který se nacházel za můstkem. I na Etorofu byla čtvrtá (nejvýše umístěná) úroveň můstku vyhrazena pro třímetrový zakrytovaný dálkoměr a binokulár.

Lodě dokončené přibližně do června 1943 měly stejný třínožkový stěžeň, jako třída Šimušu. Následující jednotky již rovnou obdržely upravený stěžeň s plošinou pro radar a pouze dvěma ráhny. +more Za stěžněm se nacházela platforma 75cm světlometu a anténa radiozaměřovače byla přesunuta až za světlomet.

Komín za platformou světlometu byl odkloněný dozadu a měl stejný průřez po celé výšce. Za komínem se se nacházel zadní stěžeň (který byl vyšší, než u třídy Šimušu) a za ním +more_a_11. _roku'>120mm kanón číslo 2.

Pro službu v arktických oblastech si třída Etorofu ponechala dva pomocné kotle a parovody pro vytápění a odmrazování.

Pohon

Stejně jako u třídy Šimušu byly jako pohonná jednotka zvoleny dva diesely 22-gó 10-gata, které roztáčely dvě hřídele s lodními vrtulemi - a to až na 510 otáček za minutu při celkovém výkonu 4 200 koňských sil (~ 3 089,1 kW). I při nižším výkonu se podařilo (díky tvarování trupu) udržet maximální rychlost 19,7 uzlů (36,48 km/h).

Výfukové plyny byly odváděny komínem umístěným na nástavbě za platformou světlometu.

Výzbroj

Výzbroj odpovídala třídě Šimušu, pouze došlo ke zdvojnásobení počtu nesených hlubinných náloží. Dělostřeleckou výzbroj tvořily tři +more_a_11. _roku'>45-kaliberní 120mm kanóny typu 3. roku v jednohlavňových lafetacích modelu G. Jeden kanón byl umístěn na přední palubě, druhý na zadní části nástavby za zadním stěžněm a třetí na horní palubě na zádi.

Protiletadlovou výzbroj zpočátku představovaly čtyři 25mm kanóny typu 96 ve dvou dvouhlavňových lafetacích na plošinách po stranách můstku.

Pro protiponorkový boj byl na zádi instalován jeden dvojnásobný ( Y-hó, čili ) vrhač typu 94 ( bakurai tóšaki) s nabíječem modelu 3 ( bakurai sótendai san-gata) a šest jednorázových skluzavek ( bakurai tókadai nebo šudó tókadai; tři na levoboku, tři na pravoboku). Celkem bylo neseno až 36 hlubinných pum typu 95 ( bakurai).

Pozdější modifikace

Mandžu v listopadu 1943 - tedy před nebo v den zařazení do služby. +more Anténa radaru 22-gó ještě není nainstalována, ale Mandžu již nese upravený přední stěžeň s plošinou pro její instalaci. Nese též pouze jeden (přední) pár paravánů (na boku nástavby pod zadním stěžněm), což ukazuje na zvýšenou kapacitu hlubinných pum. Na zádi se stále ještě nachází jednorázové skluzavky. Kasado s provizorní přídí v roce 1947. Na můstku je instalována plošina pro minomet, na předním stěžni je zbytek radaru 22-gó, kdežto zadní stěžeň nenese známky instalace antény radaru 13-gó. 120mm kanón na nástavbě byl odstraněn ve prospěch protiletadlové výzbroje a přes záď přečnívá jedna ze skluzavek hlubinných náloží. Jednotky dokončované po červnu 1943 již byly rovnou vybaveny novým předním stěžněm s plošinou pro centimetrový přehledový radar typu 22-gó. Nový stěžeň s radarem 22-gó byl dodatečně instalován i na starších jednotkách.

Protiponorková výzbroj byla posílena (aspoň u některých jednotek, u pozdějších jednotek již přímo při stavbě) až na 60 hlubinných náloží, což si vyžádalo odstranění dvou z původně čtyř paravánů. Všech šest jednorázových skluzavek na zádi bylo odstraněno a nahrazeno dvěma klasickými skluzavkami ( bakurai tóka kidžó). +more Pro napadení ponorek před přídí (hlubinné pumy umožňovaly pouze útok poté, co kaibókan projel nad ponorkou) byl (pravděpodobně koncem 1943 nebo během 1944) instalován jeden 81mm minomet typu 3 na nové plošině zbudované v přední části navigačního můstku.

Stejně jako u třídy Šimušu byla během roku 1944 posílena protiletadlová výzbroj na patnáct 25mm kanónů typu 96 v trojhlavňových lafetacích. První trojče bylo umístěno na nové vyvýšené plošině na přední palubě za 120mm kanónem, protiletadlová dvojčata po stranách můstku byla nahrazena trojčaty a zbylé dva trojhlavňové komplety se nacházely na nových plošinách po obou stranách nástavby za komínem. +more Po bitvě ve Filipínském moři (červen 1944) došlo u některých jednotek k odstranění 120mm kanónu č. 2 (na nástavbě za komínem - doloženo minimálně u Kandžu a Kasado) a vzniklý prostor byl využit k posílení protiletadlové výzbroje: * u Kandžu dvě 25mm dvojčata, která doplnily dva jednohlavňové 25mm kanóny umístěné pravděpodobně na zadní části nástavby (celkem tedy 5xIII, 2xII a 2xI) * u Kasado byla původní platforma 120mm kanónu předělána na další protiletadlové platformy (podobně, jako protiletadlové platformy za komínem - jak dokládá poválečná fotografie) a podle Pit-Road na nich měla být instalována další dvojice 25mm trojčat, které doplnily dva jednohlavňové 25mm kanóny na přední palubě (celkem tedy 7xIII a 2xI) Výsledná skladba výzbroje u přežívajících jednotek se mohla lišit - záleželo totiž i na osobních stycích velitele, či fukučó ( ~ výkonný důstojník) s lidmi v loděnici a kromě odlišných instalací 25mm kanónů je možná i instalace několika kusů jednohlavňových 13,2mm kulometů typu 93.

Instalace metrového přehledového radaru typu 13-gó je nejistá: Lengerer píše o stejném vybavení jako měla třída Etorofu, což by implikovalo instalaci tohoto radaru i na jednotkách třídy Etorofu a rovněž Pit-Road prezentuje Kandžu a Kasado s radarem 13-gó na zadním stěžni, ale poválečná fotografie poškozené Kasado ukazuje zadní stěžeň bez radaru a bez nosné konstrukce antény.

Jednotky třídy Etorofu

%"	Jméno	Trupové číslo	Loděnice	Položení kýlu	Spuštění	Přijetí do služby	Osud
Etorofu	310	Hitači, Ósaka				Kapitulace ve Wakkanai, Hokkaidó; vyškrtnuta; předána USN a téhož roku sešrotována v Kure
Macuwa	311	Micui, Tamano				potopena ponorkou USS Harder u vjezdu do Manilské zátoky
Sado	312	Nippon Kókan, Jokohama				potopena ponorkou USS Haddo u vjezdu do Manilské zátoky
Oki	313	Uraga, Jokohama				vyškrtnuta; předána námořnictvu Čínské republiky, kde sloužila pod jménem Ku-an; {{Dts|1949

} získána námořnictvem Čínské lidové osvobozenecké armády, kde sloužila jako Čchang-pchej; vyřazena a sešrotována |- |Mucure

|314 |Hitači, Ósaka | | | | potopena ponorkou USS Snapper severně od atolu Truk |- |Iki

|315 |Micui, Tamano | | | | potopena ponorkou USS Raton západně od Sarawaku |- |Cušima

|316 |Nippon Kókan, Jokohama | | | |Kapitulace v Sasebu; vyškrtnuta; předána námořnictvu Čínské republiky, kde sloužila pod jménem Lin-an; 1963 vyřazena |- |Wakamija

|317 |Micui, Tamano | | | | potopena ponorkou USS Gudgeon ve Východočínském moři poblíž Tchaj-čou |- |Hirado

|318 |Hitači, Ósaka | | | | potopena ponorkou USS Growler v Jihočínském moři, severovýchodně od Paracelských ostrovů |- |Fukue

|319 |Uraga, Jokosuka | | | |Kapitulace v Óminato; vyškrtnuta; předána Royal Navy a následně sešrotována |- |Amakusa

|321 |Hitači, Ósaka | | | | potopena v Onagawské zátoce (Onagawa, Mijagi) Corsairem 1841. squadrony FAA z HMS Formidable |- |Mandžu

|323 |Micui, Tamano | | | | těžce poškozena Liberatory USAAF v Hongkongu. Dosedla na dno, ale následně byla opět vyzdvižena. +more Do kapitulace neopravena, sešrotována 1946 |- |Kandžu.

|325 |Uraga, Jokosuka | | | | najela na minu u Wonsanu, následně potopena vlastní posádkou |- |Kasado

|330 |Uraga, Jokosuka | | | |Poškozená kapitulovala v Otaru, Hokkaidó. vyškrtnuta a sešrotována 1948 |}

Vizualizace kariéry jednotlivých jednotek třídy Etorofu v japonském císařském námořnictvu (nezahrnuje případnou další službu)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

~ * (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 21.) ~

Externí odkazy

Kategorie:Kaibókan