Aischylos

Aischylos (řecky Αἰσχύλος; 525 př. n. l. Eleusína v Attice - 456 př. n. l. Gela na Sicílii) byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie (dalšími byli Sofoklés a Euripidés).

Život

Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách - tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. +more Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle mýtu mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu.

Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). +more Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd.

Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán.

Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus.

Dílo

Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. +more Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly velmi často zpracovávány v 19. a 20. století (O’Neill, P. B. Shelley, G. G. Byron a jiní) a jejich aktuálnost přetrvává dodnes.

* Peršané - o vítězství Řeků v bitvě u Salamíny. Podle Aischyla je perská porážka trestem za +more'>Xerxovu zpupnost.

* Prosebnice (Hiketidés) Příběh 50 dcer Danaových, které prchají z Egypta, aby se nemusely provdat za své bratrance. Pronásledované Egypťany se dostávají do Argu, kde se král rozhoduje, zda je přijme a vyvolá tak válku s Egyptem, nebo je odmítne a vyvolá tak hněv boha pohostinství Dia. +more Nakonec dívky přijme, ale když za několik dní dorazí i rozzuřených 50 ženichů, dohodne mezi nimi svatbu. Nicméně zapřisáhlé nevěsty slíbí svému otci, že všechny zabijí své manžely o svatební noci. 49 z nich svůj slib splní, jen jedna z Danaových dcer se do svého chotě zamiluje a nechá ho naživu. Tento pár se stal symbolem manželské lásky.

* Sedm proti Thébám (Hepta epi Thébás) z roku +more_l. '>467 př. n. l. O výpravě Oidipova syna Polyneika proti Thébám, aby jeho bratra zbavil vlády; příběh končí smrtí obou bratrů. Jejich sestra Antigona se nakonec i přes zákaz svého strýce vládce Théb rozhodne pohřbít Polyneika. Vnitřní konflikt pokory k tradicím a bohům a poslušnosti k vládci města nakonec vyústí ve smrt Antigony, manželky vládce Théb i jeho syna.

* Upoutaný Prométheus (Spoutaný Prométheus, Prométheus desmótés) - první část trilogie, z dalších částí dochovány jen fragmenty. Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. +more Za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možné zahubit Dia, byl svržen do nitra země.

* Oresteia, jediná úplně dochovaná antická trilogie, její části jsou Agamemnon, Oběť na hrobě a Usmířené lítice. Děj začíná tím, že král Agamemnón obětuje svoji dceru Ífigeneii, aby mohl odjet válčit a po návratu domů z trójské války je zabit svojí ženou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem. +more Jeho syn Orestés ho na radu bohů pomstí (zabije vraha i svou matku), ale stane se horším vrahem, než jeho matka. Pronásledují ho božské Lítice, z čehož zešílí a hledá pomoc u bohyně Athény, která předsedá soudu a nakonec Lítice usmíří a Orestovi je odpuštěno. Pomsta patří do rukou bohů, člověk sám není schopen odhadnout, kam ho jeho čin pomsty může zavést. Dílo pochází z roku 458 př. n. l. .

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

Thomson, George: Aischylos a Athény: O původu umění ve starověkém Řecku, Praha 1952.

Související články

Eurípidés * Sofoklés

Externí odkazy

[url=http://www. fysis. +morecz/Texty/aischylos/index. htm]Aischylova Oresteia (česky)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20181124231737/https://prometheusbound. info/]Book "Prometheus Bound"[/url] (volně ke stažení - dva svazky po 600 str. - Anglicky) * [url=https://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:9dc9bd70-28c7-11dd-94ed-000d606f5dc6]Volně dostupný překlad Sedmi proti Thébám[/url] * [url=https://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:776d4be0-4ad3-11de-b200-000d606f5dc6]Volně dostupný překlad Agamemnona[/url].

* Bibliografie: ** [url=http://comenius-bibl.wz.cz/Aischylos.html#preklady]Aischylos - překlady do češtiny[/url]

Kategorie:Starověcí řečtí dramatici +more_n. _l. '>Kategorie:Narození 6. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí 5. století př. n. l. Kategorie:Muži.