Cesko.wiki Oheň
Author
Albert FloresPlamen ohně Symbol označující hořlavost Oheň je forma hoření. Většinou se tak označuje kombinace světla a velkého množství tepla, které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se exotermické oxidaci hořlavých plynů, které se uvolňují z paliva (fosilního, nebo obnovitelného zdroje energie) - hoření. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem.
Předpokladem vzniku ohně je palivo, oxidant (například kyslík ze vzduchu) a zahřátí paliva na bod vznícení.
Oheň se zažehne, pokud je hořlavá látka vystavena teplu nebo jinému zdroji energie. Tím pádem je tlak ohně větší dole než nahoře. +more Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva anebo když se k ohni již nedostane kyslík.
Při srovnání s požárem je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.
Plamen
Plamen je viditelná oblast hořících plynů nebo par. Z jeho barvy a svítivosti lze usuzovat na druh spalované látky a na dokonalost spalování. +more * Temně žlutý čadivý plamen - vzniká při nedokonalém spalování organických látek s vysokým obsahem uhlíku (např. volně rozlitá nafta, guma, acetylen z autogenu bez přidání kyslíku). Uhlík se nestačí spalovat a uvolňuje se ve formě sazí. Teplota plamene je výrazně nižší než u dokonalého spalování. * Žlutý svítivý plamen - pokud se do sloupce hořících plynů organické látky dostává více kyslíku ze vzduchu než v předchozím případě, částečky uhlíku se rozžhaví do žluta a svítí (plamen svíčky). Těsně nad viditelnou částí pak v přebytku vzduchu shoří, takže nedochází k vývinu sazí. V této neviditelné části plamene je nejvyšší teplota. * Bílý svítivý plamen - pokud se technickými opatřeními zajistí ještě dokonalejší přístup vzduchu k plameni (cylindr petrolejové lampy), zvýší se teplota, částečky uhlíku se rozžhaví doběla a svítí mnohem intenzivněji. * Modrý nesvítivý plamen - u uhlíkatých organických látek jej lze pozorovat při dokonalém spalování v přebytku vzduchu nebo čistého kyslíku (plamen plynového sporáku, laboratorního Bunsenova kahanu s otevřenou vzduchovou clonkou, správně seřízené benzinové letlampy, acetylen s kyslíkem při autogenním svařování). Částečky uhlíku nesvítivě shoří ještě uvnitř plamene. Nesvítivý plamen dokonalého spalování má velmi vysokou teplotu s maximem těsně nad vrcholem vnitřního modrého kužele. * Modrý plamen bezuhlíkatých látek nebo látek s nízkým obsahem uhlíku - např. hořící vodík, síra, oxid uhelnatý, částečně ethanol (plamen modrý do žluta) apod.
V typickém plameni svíčky lze rozlišit několik pásem. Zcela uvnitř plamene (kolem knotu) je teplota velmi nízká. +more Je to pásmo zplynovací, ve kterém se roztavený parafín teplem mění v páry. V této oblasti tedy ještě nic nehoří. Kolem tohoto pásma nastává mísení par parafínu se vzduchem a zapálení hořlavé směsi. Tato část plamene má redukční účinky, protože je v ní přebytek uhlíku. Jeho rozžhavené částečky žlutě svítí. Poslední vnější pásmo plamene má nejvyšší teplotu, ale je neviditelné. Je to oxidační pásmo s přebytkem kyslíku ze vzduchu. Uhlíkové částečky se zde spalují na oxid uhličitý.
Různé fáze hoření lze pěkně pozorovat na tábornickém ohýnku. Z přiloženého nevysušeného polínka se nejprve vypařují vodní páry. +more Když se dřevo vysuší a prohřeje, vzplanou čadivým plamenem pryskyřičné části s vysokým obsahem uhlíku ve smole. Na různých místech z praskajícího polínka vystaveného žáru ohniště vyrážejí dýmající hořlavé plyny, které vznikají tepelným rozkladem dřevní hmoty. Tyto plyny se zapalují a hoří svítivým žlutým plamenem. Když se dřevo z větší části rozloží a těkavé plyny vyhoří, začne plamen přecházet do modrého zbarvení. Je to způsobeno tím, že ve zbývajícím rozžhaveném dřevěném uhlí dochází k redukci spalováním vzniklého oxidu uhličitého na oxid uhelnatý. Ten hoří namodralým plamenem.
Některé chemické prvky a jejich sloučeniny charakteristicky zbarvují nesvítivý plamen laboratorního kahanu: * sodík - sytě žlutě * draslík - fialově * vápník - cihlově červeně * měď - trávově zeleně * lithium - purpurově červeně * stroncium - karmínově červeně * baryum - žlutozeleně * antimon - modře Toho se využívá jak při jednoduchých předběžných analýzách neznámé látky, tak při náročnějších a přesnějších analytických postupech spektroskopie, jakož i v ohněstrůjství (barevné bengálské ohně, rakety, světlice).
Využití ohně
Způsob rozdělávání ohně třením Ohniště
S ohněm se člověku dostala do ruky první obrovská síla, s jejíž pomocí začal měnit tvář země. Oheň byl předchůdci moderního člověka využíván snad od doby před přibližně 1,5 miliónem let, spíše ale až před 1 miliónem let či později. +more (Izraelská studie prokázala, že pravěcí lidé dokázali umístit ohniště v jeskyních tak, aby vytvářela minimum kouře. ) Už desetitisíce let je oheň člověkem využíván ke žďáření.
Oheň poskytoval a poskytuje člověku rozmanité služby: * chrání před chladem (kupříkladu v kamnech či v krbech a jinde) * používá se pro svícení ve tmě (jednoduchá osvětlovací tělesa používající otevřený oheň: pochodeň, louče, olejová lampa, svíčka, petrolejová lampa, plynová lampa) * chrání před šelmami * pomáhá připravit pokrm (vaření, pečení, smažení, dušení, zapékání atd. ) * ohněm a kouřem lze předávat jednoduché zprávy - kouřový signál * oheň vyrábí vodní páru, kterou lze použít pro pohon strojů (kupř. +more parní stroj či parní turbína) * vypalování porostů přináší rozmanitý užitek (opečený hmyz, prostor pro lovné druhy a plodonosné či léčivé rostliny, zničení úkrytů šelem a nepřátel, vytvoření cest) * pomocí ohně lze zpracovávat a přeměňovat různé materiály (tavení vosku, škvaření tuků, vypalování hlíny, tavení kovů, vypalování dřeva atd. ) * oheň (totiž spalování organického materiálu) vytváří různé produkty (kouř, saze, popel, dehet, dřevěné uhlí atd. ) * oheň může vytvářet lidem příjemný vonný kouř (dýmka, doutník, cigareta, vonné tyčinky, vonné svíčky) * teplo ohně a jeho produkty lze využít při léčení (vypalování ran a nástrojů, vyvařování obvazů, nahřívání a vykuřování, horké lázně vodní i parní, příprava léků) * spalování a vykuřování slouží k očištění * oheň je využíván při různých obřadech * společenské funkce (kupř. narozeninové svíčky, vzpomínka na zemřelé, táborové a besední ohně apod. ) * oheň lze ale použít i k ničení lidí a věcí nebo k mučení, zabíjení a popravám (upálení na hranici).
Oheň v kultuře
O ohni se vypráví mnoho příběhů, jak přišel k lidem. Řecký básník Hésiodos vypráví, že bohové lidem oheň vzali za trest, aby si nemohli vařit maso. +more Ale přítel lidí, mazaný Prométheus, bohům ukradl uhlík v noci z krbu a donesl ho lidem ve fenyklovém stonku.
Irokézové zase vyprávějí, že uhodil blesk do stromu a všechna zvířata koukala na ten div a chtěla oheň přinést, aby s jeho pomocí mohla vykonávat obřady. Snažila se o to zvířata silná i rychlá, ale všechna se jen popálila a umazala. +more Až nejchytřejší z nich, pavouk, přinesl uhlík v ranečku z pavučiny.
Pro staré kultury je oheň jedním z nejdůležitějších prvků lidského světa. Výrazem nejvyšší potupy ve staré Spartě bylo odepření ohně. +more Provinilec, zcela vyloučený ze společnosti, byl odsouzen k zimě, noční tmě a syrovému jídlu (Hérodotos, Dějiny 7. 231).
Starověké a středověké národy považovaly oheň za jeden ze čtyř základních živlů, k nimž patří ještě voda, země a vzduch. Tvůrci teorie živlů byli v Evropě staří Řekové. +more Tradičně je za jejího původce označován svérázný mudrc Empedoklés z Akragantu. Ve své písni zpívá o tom, že svět je složen ze čtyř božských „kořenů“ (rhizómata), které lze ztotožnit se živly a které se spolu mísí vlivem Lásky (Filié) a rozlučují se vlivem Sváru (Neikos). O vzniku živlů z čiré nerozlišenosti prostoru (chóra) skládáním ideálních trojúhelníků do čtyř z pěti tzv. „dokonalých těles“ (čtyřstěn - oheň, krychle - země, osmistěn - vzduch, dvacetistěn - voda) a o složení viditelného světa a bytostí z živlů pojednává Platónův dialog Timaios. Aristotelés určuje každý ze živlů podle dvou taktilních kvalit (hmatových vlastností): Oheň (PÝR) je teplý a suchý, vzduch (AÉR) je teplý a vlhký, voda (HYDÓR) je studená a vlhká, země (GÉ) je studená a suchá. Výhodou aristotelského modelu je možnost změny jedné nebo obou kvalit - tedy možnosti proměny každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. sublimaci. Aristotelův žák Theofrastos napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisuje, z jakého dřeva ze vyrábějí zápalná dřívka (vrtidlo je nejlepší z vavřínu nebo břečťanu a lůžko třeba z lípy).
Nutno podotknout, že staří předpokládali oheň všude tam, kde se vyskytovalo světlo nebo teplo. Z ohně jsou hvězdy, slunce, oheň je záhadně přítomen v pazourku a křemeni, blesk je úžasným případem ohně stejně jako činné sopky.
Oheň dnes
Fascinace ohněm přetrvala dodnes, nejen u domorodých kmenů, ale v hojné míře se objevuje i v moderní společnosti. Mnoho lidí po celém světě se zabývá nejen jeho praktickým využitím, ale také jako formou uměleckého vyjádření. +more S tímto fenoménem se setkáváme napříč kulturami po celé Zemi. S ohněm často tančí břišní tanečnice, ohnivé efekty jsou k vidění na mnoha hudebních koncertech a v neposlední řadě se vždy potěšíme pohledem na vzdušné ohnivé představení v podobě ohňostroje.
V mnoha zemích existují amatérské i profesionální spolky představující své umění na veřejnosti zabývající se Ohnivým představením (fireshow). V České republice mezi takové skupiny patří Pa-li-Tchi či Pyroterra.