Cesko.wiki Al-Valíd I.
Author
Albert FloresMládí
Al - Valíd se narodil roku 668 jako nejstarší syn chalífy Abdulmalika. Jeho nástupnictví nebylo zpočátku jisté. +more V rámci dohod mezi chalífou Marvánem a nejvyššími arabskými autoritami získal přednost jeho strýc Abdul´azíz. Abdul´azíz však předčasně zemřel, což umožnilo al - Valídovi roku 705 nastoupit na trůn.
Chalífa
Druhá vlna muslimské expanze
Protože se za vlády Abdulmalikovy podařilo nastolit rovnováhu a vnitřní klid v chalífátu, mohlo dojít za al - Valídovy vlády k další vlně muslimské expanze. Válečné podniky, které započaly v posledních letech vlády al - Valídova otce, byly s úspěchem dokončeny. +more Al - Valíd se při nich opíral o schopnosti svých arabských velitelů či konvertitů, jimž byla poskytována náležitá moc při vedení vojsk a následně i značná autonomie na dobytých územích.
V západní polovině říše pokračovala expanze podél pobřeží severní Afriky. Poté, co se Arabové pod vedením Hassana ibn al-Nu´mana al-Ghassáního zmocnili roku 698 byzantského Kartága, narazili na tvrdý odpor berberských kmenů v oblasti Atlasu (dnešní Alžírsko). +more Jejich vůdkyně Káhina (Věštkyně) byla poražena až kolem roku 702. Berbeři na pomezí chalífátu pak uzavřeli spojenectví s Araby a houfně začali přijímat Islám. Stali se tak hnací silou při podmaňování svých soukmenovců v Maghrebu a následném útoku pře Gibraltarský průliv, na což by pravděpodobně Arabové v tak vzdálených končinách neměli dostatek vlastních sil.
Pravděpodobně roku 703 se správcem Magrebu stal Músa ibn Nusair. Do roku 710 se mu podařilo s pomocí Berberů ovládnout zbývající severoafrické pobřeží, přičemž byzantská moc byla zcela eliminována. +more Arabové a Berbeři vstoupili do Tangeru a jejich moc se tak rozšířila k Atlantskému oceánu. Jediným městem, které odolávalo byla Ceuta, která měla pravděpodobně spojení se zázemím na protější straně Gibraltarského průlivu, kde se rozkládala tehdy upadající říše Vizigótů. Již v této době muslimové budovali v západním Středomoří loďstvo, které operovalo v oblasti Sicílie, Sardinie, Baleár a také rychlými útoky zkoumalo situaci na Pyrenejském poloostrově.
Músa ibn Nusair uzavřel kolem roku 710 spojenectví s hrabětem Juliánem z Ceuty, který krátce předtím odrazil jeho útok. Julián poté podporoval arabský útok na Pyrenejský poloostrov. +more Arabové vyslali nejprve průzkumnou výpravu a roku 711 se na poloostrově vylodil Tárik ibn Zijád s 8 000 Araby a Berbery. V červenci téhož roku došlo pak k osudové bitvě u Guadalete, známé také jako bitva u Jerez de la Frontera, kde byli Vizigóti pod vedením svého krále Rodericha poraženi. Roku 712 se pak do Evropy přeplavil i Músa ibn Nusair a spolu s Tárikem dokončili dobytí Vizigótské říše, přičemž k roku 715 se muslimové dostali až k Pyrenejím.
Dalším místem, kde došlo k významným úspěchům, byl maloasijský prostor. V Byzantské říši tehdy vládl podruhé císař +more'>Justinián II. (685 - 695, 705 - 711), jeho hrůzovláda říši oslabila, a proto Arabové vedení chalífovým bratrem Maslamou roku 707 dobyli řadu pohraničních pevností. Roku 708 zvítězili v bitvě u Amoria a o rok později dokonce přes Helespont pronikli do Thrákie. Do roku 711 si pak podmanili Kilikii a v roce 714 získali částečnou kontrolu nad Galatií. V této době byly také pacifikovány divoké kmeny, žijící severně od Antiochie, které působily předchozím vladařům, obzvláště Mu´ávijovi I. , značné problémy.
K výrazné expanzi došlo také v prostoru střední Asie. Zdejší hranice se na několik desetiletí po expanzi proti Peršanům ustálila. +more Abdulmalikův vojevůdce al-Hadždžádž ibn Júsuf, vítěz nad vzdorochalífou Abdulláhem ibn az-Zubajrem, měl ve správě všechny východní provincie. Jemu podřízení správci pak zahájili útoky, které přinesly Arabům společnou hranici s východními velmocemi.
Velitel Chorásánu Kutajba ibn Muslim zahájil v roce 706 útok, který směřoval směrem na Bucharu, Samarkand, Ferganu a Taškent. Do roku 715 se mu podařilo oblasti ovládnout, přičemž využíval nejen vojenské úspěchy, ale také obratnou politikou, využívající rozporů zdejších knížat. +more Kutajba ibn Muslim je často nechával ve svých funkcích, pouze jim jako nadřízené stanovil arabské vojenské velitele a výběrčí daní. Chalífát tak získal společnou hranici s Čínou.
Při pobřeží Arabského moře ovládli na přelomu 7. a 8. +more století Arabové Balúčistán. Na území dnešního Afghánistánu vpadl vojevůdce Muhammad ibn al-Kásim ath-Thakaff a roku 708 se mu podařilo ovládnout Kábul. Mezi tím došlo v Arabském moři k incidentu, při němž byly indickými piráty přepadeny a zajaty arabské vdovy a jejich děti přeplavující se z Cejlonu do Iráku. Arabové žádali vydání pozůstalých a jejich majetku. Indický vládce Sindu však odmítal situaci řešit. Proto na příkaz al-Hádždže, Muhammad ibn al - Kásim roku 711 překročil Indus a vpadl do Sindu, kde porazil zdejšího krále, tažení bylo završeno pádem Multánu. Arabové měli dále plán podmanit si ještě Kašmír, ale po smrti al - Valída se jeho nástupce rozhodl na hranicích udržovat mír. Sind se tak stal arabskou provincií a zároveň základnou pro nájezdy do Rádžputány a Gudžarátu, které ale byly Gudžary po roce 712 odraženy.
Těmito úspěšnými operacemi na téměř všech hranicích chalífátu (jedinou výjimkou byl Kavkaz), dosáhla říše svého největšího rozsahu a rozprostírala se od pobřeží Atlantského oceánu na západě po řeku Indus na východě. Od Kavkazu a Aralského jezera na severu po oblasti Sahary a Somálska na jihu.
Vnitřní a kulturní poměry chalífátu
Za vlády Abdulmalika a al - Valída došlo k zásadnímu rozvoji kulturnímu i sociálnímu. Rozvíjelo se zejména výtvarné umění. +more Arabové nebyli schopni pěstovat kulturu na úrovni vyspělé byzantské či perské civilizace. Proto docházelo v době umajjovské k přílivu cizích architektů, umělců a řemeslníků do center chalífátu. Většinu nejvýznamnějších umajjovských architektonických děl nalezneme zejména v oblasti Syropalestiny a dochovaná díla nesou tedy především byzantské prvky.
Al - Valíd pokračoval ve výstavbě Skalního chrámu v Jeruzalémě. Za jeho vlády byl chrám dokončen sklenutím chrámu zlacenou kopulí, která byla přenesena z křesťanského chrámu v Balabakku. +more Dále byla přestavěna mešita v Medině a upraveno prostranství se sloupořadími okolo Ka´by v Mekce. Nedochovanou stavbou a později značně poškozenou byla mešita v Damašku. V prostorách těchto a dalších staveb byla pořízená nákladná a bohatá mozaiková výzdoba.
Z ostatních uměleckých oborů vynikali Arabové od počátku v básnictví. Jedním z nejvýznamnějších básníků, který v této době působil byl Umar ibn Abí Rabí´a, tvůrce milostné poezie pocházející z Mekky. +more Mezi dalšími pak vynikli zejména básníci al - Ardží, al - Ahvas, Kuthajr Azza. Básníci v této době měli výrazný vliv na veřejné mínění, protože částečně plnili úlohu žurnalistů.
Postupně se také začala rozvíjet arabská hudba a zpěv, které byly výrazně ovlivněny byzantskými a perskými vzory. Arabové se nejen naučili pokročilejší technice při hraní na hudební nástroje, ale naučili se je v této době také vyrábět. +more Střediskem těchto oborů byla spíše Medina a Mekka, kde dokonce v této době vznikly i první hudební a pěvecké školy.
Co se týče sociálních reforem a hospodářství pokračoval al - Valíd v reformách svého otce. Administrativa byla záměrně posílena, poddaní byli připoutáni k půdě a zároveň docházelo k obnovám stávající a budování nové hospodářské infrastruktury. +more V oblasti Sýrie, Palestiny a Mezopotámie tak vzrostl počet zavlažovaných polí, což díku relativnímu klidu umožnilo zvýšit produkci a zároveň příjmy do státní pokladny. Závaděly se nové druhy hospodářských zvířat i plodiny - dovážené ze vzdálenějších koutů říše.
Reference
Externí odkazy
Literatura
DUPUY, R. E. +more, DUPUY, T. N. : Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. * STRNAD, Jaroslav, FILIPSKÝ, Jan, HOLMAN, Jaroslav, VAVROUŠKOVÁ, Stanislava: Dějiny Indie. 1. vyd. Praha: NLN 2003. 1186 s. . * TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.
Kategorie:Narození 7. +more století Kategorie:Úmrtí 715 Kategorie:Úmrtí 23. února Kategorie:Umajjovci Kategorie:Muži.