Alain Delon

Alain Delon s Mireille Darcovou Alain Delon (* 8. listopadu 1935, Sceaux) je francouzský filmový a divadelní herec, oceněný Césarem. Již ve věku 23 let se stal filmovou hvězdou velikosti Gérarda Philipa nebo Jeana Maraise. Byl dokonce nazýván Brigitte Bardotovou v mužském provedení. Během své zářivé kariéry spolupracoval s nejznámějšími filmovými režiséry, jakými byli nebo jsou Luchino Visconti, Jean-Luc Godard, Jean-Pierre Melville, Michelangelo Antonioni nebo Louis Malle.

Delon získal v roce 1999 švýcarské státní občanství a obchodní společnost, spravující produkty a díla prodávaná pod jeho jménem, sídlí v Ženevě.

Život

Alain Fabien Maurice Marcel Delon se narodil ve Sceaux nad Seinou (nyní Hauts-de-Seine) na předměstí Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když byly Alainovi čtyři roky. +more Oba rodiče pak vstoupili do dalších manželství - Alain má tedy jednu nevlastní sestru a dva nevlastní bratry. Ještě jako chlapec byl zapsán do římskokatolické internátní školy - jako první z mnoha škol, ze kterých byl později vždy vyloučen pro špatné chování. Učitelé se nicméně mnohokrát snažili Alaina přesvědčit, aby díky svým nesporným vlohám k náboženským studiím vstoupil do kněžského stavu.

Ve 14 letech Alain opustil církevní internátní školu a nějaký čas pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce. Po třech letech byl ale odveden k francouzskému námořnictvu a v letech 1953-1954 sloužil u fusilier marin v první indočínské válce. +more Sám Delon ale později uvedl, že ze čtyř let své vojenské služby strávil 11 měsíců ve vězení pro časté porušování disciplíny. Nakonec byl v roce 1956 odvelen zpět do Francie a propuštěn z armády. Zůstal v té době zcela bez peněz a musel přijmout jakoukoliv práci. Pracoval proto například i jako číšník, vrátný, sekretář nebo obchodní úředník. Během této doby se pak zcela náhodně seznámil s herečkou Brigitte Auberovou a absolvoval s ní cestu na filmový festival v Cannes, kde později začala i jeho hvězdná kariéra.

Původně se měla stát jeho první životní partnerkou herečka Romy Schneiderová. S ní se herec seznámil v roce 1958 při natáčení filmu Kristýna a 20. +more března 1959 se dokonce oficiálně zasnoubili. Již v době zasnoubení měl ale Alain milostnou aféru s německou herečkou a zpěvačkou Nico a 11. srpna 1962 se jim narodil syn Ari (Christian Aaron Boulogne). Ari pak byl ale většinou vychováván Alainovými rodiči. Zasnoubení s Romy Schneiderovou bylo zrušeno v prosinci roku 1963 a herečku velmi citelně zasáhlo - chtěla po rozchodu dokonce spáchat sebevraždu.

Dne 13. srpna 1964 se Delon oženil s francouzskou herečkou Nathalií Barthelémyovou (vlastním jménem Francine Canovas, 1941-2021). +more Jejich syn, Anthony Delon, později také herec, se narodil v Los Angeles 30. září téhož roku. Toto manželství však trvalo necelých pět let a skončilo 14. února 1969 rozvodem.

V roce 1968 během natáčení filmu Jeff se Delon setkal s francouzskou herečkou Mireille Darcovou a žil s ní potom téměř 15 let až do roku 1984. K roku 1968 se také váže největší hercův soukromý skandál. +more V lese nedaleko jeho nemovitosti v Élancourtu u Paříže byl nalezen mrtvý jeden z osobních bodyguardů - Stevan Markoviċ - se střelnou ranou v hlavě. Z vraždy byl jako spoluviník obviněn také Delonův přítel, korsický gangster François Marcantoni. Také Delona držela policie ve vyšetřovací vazbě v souvislosti s tímto případem, ačkoliv byl v době spáchání vraždy v Saint Tropez a nikoliv v Paříži. Rovněž hercova tehdejší manželka Nathalie byla vyslýchána policií.

V roce 1987 se herec setkal při natáčení videoklipu ke své písni Comme au cinèma s holandskou modelkou Rosalií van Breemen a zde vznikl jejich pozdější vztah završený svatbou. Společně pak měli dvě děti: dceru Anouchku (* 1990) a syna Alaina-Fabiena (* 1994). +more Manželství však také skončilo rozvodem v říjnu 2002.

Soubor:Anthony Delon 2018.jpg|Syn Anthony Delon (* 1964) Soubor:Alain-Fabien Delon 2014.jpg|Syn Alain-Fabien Delon (* 1994) Soubor:Anouchka Delon 2014.jpg|Dcera Anouchka Delon (* 1990)

Osobní názory

Některé jeho osobní názory vyvolaly značné kontroverze, a to zejména výrok z roku 2013, kterým protestoval proti adopcím dětí homosexuály. Delon je rovněž osobním přítelem politika Jeana-Marie Le Pena; Národní frontu v minulosti také veřejně podpořil. +more Ve velkém rozhovoru pro týdeník Paris-Match v roce 2018 vyjádřil velké znechucení ze současné doby obecně. Některé z těchto vyjádření vyústily v petici proti jeho ocenění čestnou Zlatou palmou na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2019; tuto petici podepsalo více než 20 tisíc lidí, zejména z USA.

Umělecká kariéra

V Cannes si Alaina Delona všiml lovec hereckých talentů David O. +more Selznick a po úspěšných kamerových zkouškách nabídl Alainovi velkou smlouvu. Ovšem s podmínkou, že se herec naučí anglicky. Delon se tedy ihned po návratu do Paříže začal tento jazyk intenzivně učit. Když se ale zanedlouho setkal s francouzským režisérem Yvesem Allégretem, ten ho přesvědčil, aby svoji filmovou kariéru začal přece jenom ve Francii. David Selznick později dovolil Delonovi zrušit již podepsaný kontrakt. A tak herec debutoval v roce 1957 v Allégretově filmu Quand la femme s'en mêle (Když se do něčeho plete žena).

V roce 1958 se herec objevil poprvé po boku herečky Romy Schneiderové ve filmu Kristýna (Christine). S Romy Schneiderovou mj. +more 6 let žil a 20. března 1959 se s ní dokonce zasnoubil. V roce 1959 mohl herec poprvé ukázat také svůj veseloherní talent ve filmu Faibles femmes (Slabé ženy). To byl také první Delonův film, promítaný v USA, a hned napoprvé s velkým úspěchem.

V roce 1960 se Delon objevil nejprve ve filmu V plném slunci (Plein soleil) režiséra Reného Clémenta. Zde hrál hlavní postavu Toma Ripleyho a sklidil za ní velkou pochvalu kritiky. +more Následně se pak v témže roce objevil společně s Annie Girardotovou ve slavném filmovém díle Rocco a jeho bratři italského režiséra Luchina Visconti. Kritika tento film přijala opět velmi dobře a Delonův herecký výkon byl často hodnocen v superlativech (například Bosley Crowther z listu The New York Times nebo John Beaufort z listu Christian Science Monitor). Beaufort dokonce napsal, že „…reálnost a věrohodnost ironických tragédií v příběhu propůjčuje filmu právě Roccova zničující opravdovost v podání Alaina Delona“. Film získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách v roce 1961. Další zvláštní cenu poroty, a to na festivalu v Cannes v roce 1962, získal také film Zatmění (L’Éclipse) režiséra Michelangela Antonioniho, kde hrál Delon hlavní roli.

Svůj divadelní debut si Alain Delon odbyl v roce 1961 v Paříži, a to ve hře Johna Forda Jaká škoda, že ona je kurtizána. +more. Hrál zde jednu ze dvou hlavních rolí, a to opět po boku Romy Schneiderové. Produkci hry řídil Luchino Visconti. Jmenovitě s Viscontim pak spolupracoval Delon ještě v roce 1963 na historickém filmu Gepard (Le Guépard), kde si zahrál společně s Claudií Cardinalovou a Burtem Lancasterem. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Dalším hercovým úspěšným filmem tohoto roku se pak stal snímek Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol) režiséra Henriho Verneuila, kde si Delon zahrál s Jeanem Gabinem. Film získal v USA cenu Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film.

V roce 1964 uspořádala společnost Cinémathèque française přehlídku Delonových filmů a herec v této době také založil společně s Georgesem Beaumem novou produkční společnost DelBean Production. Společně pak produkovali film L'insoumis (Vzpurný, 1964). +more V roce 1968 však Delon založil vlastní produkční společnost Adel a hrál i v jejím prvním filmu Jeff (1969). Tam byla jeho filmovou partnerkou herečka Mireille Darcová, známá českým divákům například z komedií s Pierrem Richardem o velkém blondýnovi. S Mireille Darcovou Delon také 15 let (do roku 1984) žil. Na úspěšného Jeffa navázal hned o rok později film Borsalino, který se stal ve Francii do té doby komerčně nejúspěšnějším filmem a v němž si zahrál i populární Jean-Paul Belmondo. Koncem 60. let spolupracoval herec také s režisérem Jeanem-Pierrem Melvillem a hrál v jeho filmech Samuraj (Le Samourai, 1967), Červený kruh (Le cercle rouge, 1970) a Policajt (Un flic, 1972).

V roce 1973 nahrál Alain Delon duet s francouzskou populární popovou zpěvačkou Dalidou. Písnička Paroles, paroles (Řeči, řeči) byla úspěšná nejen ve Francii, ale i v zahraničních hitparádách. +more V tomto roce vznikl úspěšný film Dva muži ve městě (Deux hommes dans le ville), kde si Delon zahrál s krásnou Mimsy Farmerovou a již potřetí s Jean Gabinem (po Melodii podzemí a Sicilském klanu). Režisérem filmu byl José Giovanni.

V roce 1975 si herec zahrál populárního maskovaného hrdinu Zorra ve stejnojmenné filmové verzi režiséra Duccia Tessariho. O rok později pak zazářil v hlavní roli filmu Pan Klein (Monsieur Klein), kde využil příležitosti přidat do svého hereckého výkonu i psychologický rozměr. +more Film získal tři ocenění César, mimo jiné i za nejlepší film.

Během druhé poloviny 70. let a počátkem 80. +more let se Alain Delon objevil v mnoha akčních filmech, kde hrál buď role jednoznačně kladných hrdinů, nebo naopak protikladných až tragických postav: Povídka o policajtovi (Flic Story, 1975), Comme un boomerang (Jako bumerang, 1976), Smrt darebáka (Mort d’un pourri, 1977) nebo Tři muži na zabití (Trois hommes à abbatre, 1980). V roce 1980 přišla také jedna z hlavních rolí v americkém katastrofickém filmu Concorde - Letiště 1979 společnosti Universal Pictures, který zaznamenal velký komerční úspěch a kde si herec zahrál s Robertem Wagnerem a Bibi Anderssonovou. V roce 1981 natočil Delon ve vlastní produkci také film Kdo nastaví kůži (Pour la peau d’un flic).

V roce 1984 získal Alain Delon Césara pro nejlepšího herce za svoji roli ve filmu Bertranda Bliera Náš příběh (Notre histoire). Zde ztvárnil vynikajícím způsobem aristokrata barona de Charlus a zahrál si s půvabnou herečkou Nathalií Bayeovou. +more V témže roce se herec objevil ještě v mírně komické roli ve filmu Swannova láska (Swann in Love) natočeném podle románu Marcela Prousta, kde hrál společně s italskou herečkou Ornellou Mutiovou a hercem Jeremym Ironsem.

V dalším období 80. a pak 90. +more let ale překvapivě následovala v hercově kariéře řada kasovních „propadáků“, vrcholící naprostým neúspěchem filmu Poloviční šance (Une chance sur deux, 1997) režiséra Patrice Leconteho, kde si Delon potřetí zahrál s Jean-Paulem Belmondem. V témže roce tedy Alain Delon ohlásil ukončení své filmové herecké kariéry a nadále přijímal již jen příležitostné menší role.

V roce 2003 uvedlo divadlo Waltera Reada (Walter Reade Theater) úspěšnou přehlídku Delonových filmů pod titulem Muž ve stínu: filmy Alaina Delona.

Filmografie

Když se do něčeho plete žena (Quand la femme s’en mêle, 1957) * Kristýna (Christine, 1958) * Slabé ženy (Faibles femmes, 1959) * V plném slunci (Plein Soleil, 1960) * Rocco a jeho bratři (Rocco E I Suoi Fratelli, 1960) * Zatmění (L’Éclipse, 1962) * Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol, 1963) * Gepard (Il Gattopardo, 1963) * Černý Tulipán (La Tulipe Noire, 1964) * Kočky (Les Félins, 1964) * Dobrodruzi (Les Aventuriers, 1967) * Samuraj (Le Samourai, 1967) * Sicilský klan (Le Clan des Siciliens, 1969) * Jeff (1969) * Bazén (La Piscine, 1969) * Borsalino (Borsalino, 1970) * Červený kruh (Le Cercle rouge, 1970) * Krvavé slunce (Soleil Rouge, 1971) * Policajt (Un Flic, 1972) * Léčba šokem (Traitement de Choc, 1973), režie Alain Jessua : doktor Devilers * Dva muži ve městě (Deux Hommes Dans le Ville, 1973) * Ledová ňadra (Les Seins de Glace, 1974) * Povídka o policajtovi (Flic Story, 1975) * Pan Klein (Monsieur Klein, 1976) * Smrt darebáka (Mort d’un Pourri, 1977) * Tři muži na zabití (Trois hommes à abattre, 1980) * Teherán 43 (Teheran 43, 1981) * Kdo nastaví kůži (Pour la peau d'un flic, 1981, Delon i režíroval) * Bojovník (Le Battant, 1983, Delon i režíroval) * Náš příběh (Notre Histoire, 1984, Delon získal Césara pro nejlepšího herce) * Nová vlna (Nouvelle Vague, 1990) * Návrat Casanovy (Le Retour de Casanova, 1992) * Poloviční šance (Une chance sur deux, 1997) * Fabio Montale (2001, televizní seriál) * Frank Riva (2003-2004, televizní seriál) * Asterix a Olympijské hry (2008)

Ocenění

1962 - Zvláštní cena poroty na festivalu v Cannes pro film Zatmění * 1963 - Zlatá palma na festivalu v Cannes pro film Gepard (Le guépard / Il gattopardo) * 1963 - americký Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film (Melodie podzemí) * 1976 - César za nejlepší film za film Pan Klein, hlavní role * 1985 - César pro nejlepšího herce za roli barona de Charlus ve filmu Náš příběh režiséra Bertranda Bliera * 21. února 1991 - jmenování rytířem francouzské Čestné legie * 2005 - povýšení do hodnosti důstojníka Čestné legie za osobní přínos světovému filmovému umění. +more Akt provedl osobně tehdejší prezident Francouzské republiky Jacques Chirac. * 2019 - čestná Zlatá palma za celoživotní dílo.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.alaindelon.borec.cz]Alain Delon[/url] - české fanouškovské stránky

Kategorie:Francouzští filmoví herci Kategorie:Francouzští divadelní herci Kategorie:Držitelé Césara pro nejlepšího herce Kategorie:Narození 1935 Kategorie:Narození 8. +more listopadu Kategorie:Narození v Sceaux (Hauts-de-Seine) Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži.