Albazino

Albazino je vesnice v Skovorodinském rajónu Amurské oblasti Ruské federace. Bylo to první ruské sídliště na řece Amur, Albazinský ostroh, založené roku 1651.

Geografie a doprava

Vesnice Albazino leží na levém břehu řeky Amur, na rusko-čínské hranici, a to jižně od města Skovorodino, sídla stejnojmenného rajónu. Po silnici (přes osady Lesnoj, Sredněrejnovskij, Tajožnyj a vesnici Džalinda) je od Skovorodina vzdáleno kolem 85 km. +more Na jih (po proudu Amuru) vede z Albazina silnice k vesnici Osežino. Nejbližší stanice Zabajkalské železnice je Rejnovo. Autobusová doprava spojuje Albazino se Skovorodinem.

Historie

Čchingské vojsko obléhá Albazino, ilustrace čínské knihy z konce 17. století

Na podzim roku 1650 obsadil Jerofej Pavlovič Chabarov opevněné městečko daurského náčelníka Albazy , rozložené na Amuru nedaleko od soutoku řek Šilka a Arguň, naproti ústí řeky Albazichy. Po odchodu Chabarovova oddílu následujícího jara sídlo zůstalo opuštěné, dokud se zde roku 1665 neusadili ruští kozáci, lovci a rolníci v čele s Nikiforem Černigovským, kteří odešli na Amur poté, co se vzbouřili proti ilimskému vojevodovi a zabili ho. +more Nejbližší představitelé ruského státu - správci Něrčinska - už roku 1666 Albazince v čele s Černigovským uznali za legitimní reprezentanty Ruska na horním Amuru. Albazin a okolní osady poté administrativně podléhaly Něrčinsku a odesílaly do Moskvy daň v kožešinách (jasak) vybranou od domorodců. Roku 1675 byl Černigovskij i jeho lidé za vraždu ilimského vojevody odsouzeni a vzápětí omilostněni.

Osídlení Albazinu a okolí rychle rostlo a začátkem 80. let už byl albazinský region nejvíce zasídlenou částí Zabajkalska. +more Celkem v Zabajkalí a Poamuří žilo začátkem 80. let cca 1500 mužů ruského osídlení a stovky žen a dětí. Z toho v Albazinu a okolí přes 200 kozáků a, podle různých odhadů, přes 300, přes 400 nebo kolem 500 rolníků, a několik set lovců, nájemných pracovníků a obchodníků. Na Amur samovolně přesídlilo tolik Rusů, až se sibiřské úřady od Jeniseje po Jakutsk začaly obávat vylidnění „svých“ regionů.

V Albazinu uvnitř opevnění stály dva kostely, úřední budovy, vojevodský dvůr a 53 budov obyvatel. Mimo opevnění žilo do padesáti rolníků. +more V okolí Albazinu - tj. od ústí Argunu níže v délce cca 300 verst (přes 320 km) - žili rolníci ve více než dvou desítkách obcí a osad. Nedaleko (5 km) od Albazinu stál klášter s vlastními polnostmi. Oseto bylo přes 1000 děsjatin (přes 1000 ha) polí, roku 1686 v podmínkách války 500 desjatin; v oblasti stálo několik mlýnů. Rolníci měli nemalé množství dobytka: roku 1685 Mandžuové zabavili Albazincům přes 2000 hlav skotu. Obilí se vyváželo do Něrčinska. Zemědělství se rozvíjelo s minimální státní podporu. Rozvíjel se i lov, v sezóně 1684/85 desetiprocentní daň ze sobolů ulovených ruskými lovci (401 sobolů) téměř dosáhla výše jasaku vybraného v albazinské oblasti od domorodců (425 sobolů).

V letech 1679-1680 albazinští kozáci podle příkazu z Něrčinska postavili menší ostrohy na středním Amuru v povodí Zeji - roku 1679 Selemdžinský v ústí Selemdži a Verchnězejský na horním toku Zeji, a roku 1680 Dolonský na Zeje v ústí Dolonky.

Roku 1682 ruská vláda zřídila Albazinské vojevodství, které zahrnovalo Poamuří na obou březích řeky od soutoku Šilky a Arguni po Zeju. Správu vojevodství převzal Alexej Larionovič Tolbuzin, který do Albazinu přijel roku 1684.

Mandžuská říše Čching od poloviny 40. let 17. +more století dobývající Čínu se také od 40. let snažila vytlačit Rusy z Poamuří. Začátkem 80. let Čchingové potlačili povstání v Číně a přenesli pozornost na sever. Po několikaletých přípravách roku 1685 vytáhla na Albazin čchingská armáda o 15 tisících mužů s 200 kanóny. Pevnost bránilo 450 kozáků pod vojvodou Tolbuzinem, udrželi se pouze několik dní, pak byl Albazin dobyt a zničen. Čchingská armáda se poté vrátila na jih. Rusové ovšem v létě 1686 Albazin obnovili. Čchingský císař Kchang-si nařídil nový útok s posilami až z Fu-ťienu. V květnu 1686 čchingská armáda dorazila k Albazinu a zaútočila něj, měla několik tisíc mužů se 40 kanóny. Rusů tentokrát bylo na tisíc, měli tucet děl a vybudovali silné opevnění. Pod velením Afanasije Bejtona se úporně bránili do poloviny roku 1687, kdy čchingský císař Kchang-si nechal obléhání ukončit a dal přednost diplomatickému jednání. To už Albazin bránilo jen 66 kozáků. I po skončení obležení Čchingové pustošili albazinské zázemí.

Po podepsání Něrčinské mírové smlouvy roku 1689, podle které oblast připadla říši Čching, Rusové Albazin vyklidili.

Podle Ajgunské smlouvy z roku 1858 severní břeh Amuru opět připadl Rusku. Během ruského osidlování Poamuří v 19. +more století byla na místě Albazina založena kozácká stanice. Začátkem 20. století v ní žilo kolem 600 obyvatel.

Pamětihodnosti

Částečně se zachoval albazinský ostroh, na místě kterého byl roku 2011 obnoven archeologický výzkum v rámci projektu Albazinské archeologické expedice.

Soubor:Находки Албазинской экспедиции. JPG|Nálezy Albazinské archeologické expedice Soubor:Обнаруженное массовое захоронение. +moreJPG|Masový hrob odkrytý v areálu ostrohu Soubor:Фундамент деревянного сооружения. JPG|Základy dřevěné stavby, snad kostela Soubor:AbazEx logo CMYK vert. jpg|Logo Albazinské expedice, obsahující kresbu pečeti albazinského ostrohu z let 1682-1689.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v Amurské oblasti Kategorie:Bývalá města v Rusku Kategorie:Vzniklo 1651 Kategorie:Ostrohy