Alexandr Vasiljevič Vinter

Alexandr Vasiljevič Vinter (10. října 1878, Staroselcy - 9. března 1958, Moskva) byl ruský a sovětský vědec v oboru výstavby elektráren. Proslul jako vedoucí výstavby vodních děl Dněproges na Dněpru a Ugličské, Rybinské a Kujbyševské elektrárny na Volze.

Životopis

Alexandr se narodil 10. října 1878 ve vesnici Staroselcy na západě Ruského impéria na území dnešního Polska do rodiny strojvůdce. +more Jeho rodiště se nacházelo na čerstvě vybudované trati Petrohrad-Varšava. Setkání se systémem parního stroje trvale nasměrovalo již od časného dětství jeho pozornost směrem k vývoji a odběru parního výkonu.

Studijní období

V roce 1899 nastoupil ke studiu na Polytechnickém institutu v Kyjevě. V roce 1900 byl ze studia pro účast na studentských nepokojích vyloučen a po čtyřměsíčním věznění byl převelen na práce v parní elektrárně v Baku. +more Zde se osvědčil ve všech funkcích provozu a získal cenné praktické zkušenosti. V roce 1905 se stal vedoucím provozu elektrárny „Bělyj gorod“ od které se v Rusku poprvé odvíjel přenos o napětí 20 kV. Pracoval na systému napájení Baku a Grozného. Během působení v Baku se dvakrát pokusil obnovit studium na Kyjevském polytechnickém institutu, ale jeho politická nedůvěra zůstala překážkou. Až v roce 1907, s pomocí profesora M. A. Šatelena, děkana elektromechanického oddělení Petrohradského polytechnického institutu, byl přijat na toto oddělení. Souběžně se studiem pracoval na konverzi moskevské kabelové sítě z 2 na 6 kV.

Výstavba prvních parních elektráren GOELRO

+more2'>S Hughem L. Cooprem na březích Dněpru (1932) Po absolvování ústavu v roce 1912 pracoval nejprve jako asistent vedoucího a poté jako vedoucí výstavby první regionální elektrárny v Rusku na rašelinu "Elektroperedača" (nyní GRES-3 imeni R. E. Klassonova). V roce 1915 byl Vinter pozván na stavbu továrny na střelný prach Vladimír v Moskevské gubernii. Po říjnové revoluci v roce 1917 byl Vinter jmenován vedoucím výstavby elektrárny Šatura na zpracování místní rašeliny. Tato elektrárna byla jedním z pilířů GOELRO a od roku 1925 poskytovala energetickému systému hlavního města výkon 32 tisíc kW.

Vodní energetika

V roce 1927 byl pověřen řízením výstavby Dněprogesu. Projekt akademika Alexandrova pozměnil ve smyslu zvýšení instalovaného výkonu při snížení počtu jednotek. +more Nad činností Dněprostroje dohlížel spolu s americkým specialistou Hughem L. Cooperem, autorem do té doby největších vodních děl.  Po dokončení výstavby Dněprogesu v roce 1932 byl Vinter zvolen řádným členem Akademie věd SSSR a pracoval jako vedoucí výstavby Ugličské a Rybinské elektrárny na Volze. Po válce připravil základní schéma projektu Kujbyševské elektrárny a počal se plně věnovat energetickému využití Angary. Osobně se účastnil výstavby Irkutské vodní elektrárny.

Podílel se na tvorbě Technické encyklopedie o 26 svazcích, a to články na téma Hydraulické konstrukce.

Zemřel 9. března 1958 v Moskvě, pochován tamtéž.

Odkazy

Reference

Související články

Dněproges * Ugličská vodní elektrána * Rybinská vodní elektrárna * Angarská kaskáda * Irkutská vodní elektrárna * Michail Andrejevič Šatelen

Externí odkazy

Kategorie:Ruští vynálezci Kategorie:Narození 10. +more října Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu práce (SSSR) Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Úmrtí 9. března Kategorie:Úmrtí v roce 1958 Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově.