Alois Janotka

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Alois Janotka (29. září 1872, Roudnice nad Labem – 16. února 1927, Praha) byl český stavitel a architekt, který působil zejména v Praze a Středočeském kraji na přelomu 19. a 20. století. Je znám především svými realizacemi funkcionalistické architektury, ve kterých kombinoval moderní průmyslové materiály s tradičními stavebními technikami. Janotka se narodil v Roudnici nad Labem, kde také získal své první pracovní zkušenosti jako zednický učeň. Poté studoval stavitelství na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde se seznámil s tehdejšími trendy v architektuře a designu. Po absolvování školy začal pracovat jako asistent u několika významných architektů, například Osvalda Polívku. Janotka se proslavil svými funkcionalistickými stavbami zejména v Praze. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří vybudování Západního předměstí v Radotíně, rekonstrukce Městského divadla v Benešově a stavba několika obytných domů v Praze. Jeho architektura byla oceňována pro svou inovativní kombinaci materiálů a funkcionalitu. Janotka zemřel v roce 1927 v Praze ve věku 54 let. Přestože nebyl tak známý jako někteří jeho současníci, jeho dílo je dodnes uznávané a jeho stavby se staly součástí kulturního dědictví České republiky.

Alois Janotka (27. listopadu 1891 v Kopřivnici v okrese Nový Jičín - 1990) byl příslušníkem československých legií v Rusku, účastník bitvy u Zborova. Po vzniku Československa a návratu z Ruska do vlasti se stal vojákem z povolání. V československé prvorepublikové armádě dosáhl hodnosti majora. S podplukovníkem Josefem Mašínem se Alois Janotka velmi dobře znal z legií a po vzniku protektorátu se tak logicky stal jeho nejbližším spolupracovníkem v odboji. Manželé Alois a Marie Janotkovi vytvořili pro Tři krále ve svém dvoupokojovém bytě v Dejvicích důležitý odbojový opěrný bod. Alois Janotka vytvářel především falešné doklady, jeho manželka Marie fungovala jako spojka. Janotkovi poskytovali zázemí podplukovníku Josefu Mašínovi a po jeho zatčení i štábnímu kapitánovi Václavu Morávkovi. V polovině roku 1942 byl Alois Janotka zatčen. Zbytek války strávil v koncentračním táboře. Válku přežil, ale v padesátých letech dvacátého století jej opět věznili komunisté. Zemřel v roce 1990.

Životopis

Před první světovou válkou

Alois Janotka se narodil 27. listopadu 1891 v Kopřivnici v okrese Nový Jičín. +more Po skončení strojní průmyslovky pracoval nějaký čas jako zástupce kopřivnické Tatry v Rostově na Donu.

V legiích v Rusku

Po vypuknutí první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády. Do československých legií v Rusku se přihlásil 15. +more srpna 1914 a po nezbytném výcviku byl zařazen v hodnosti kapitána do 1. střeleckého pluku. Již v srpnu roku 1914 (několik dní po zahájení první světové války) se z Čechů, žijících v Rusku zformovala vojenská jednotka dobrovolníků nazývaná Česká družina. Ta se později rozrostla i o válečné zajatce. Tato jednotka zpočátku čítala asi 720 dobrovolníků, byla to jakási předchůdkyně ruských československých legií a její členové si později začali říkat "Starodružiníci". Alois Janotka byl příslušníkem této České družiny. Když byl v bitvě u Zborova (1. - 2. července 1917) zraněn starodružiník plukovník Josef Boris Wuchterle, převzal po něm velení 10. roty III. praporu 1. československého střeleckého pluku právě Alois Janotka. V letech 1918 až 1920 působil Alois Janotka v čele úderných jednotek. S Josefem Mašínem bojovali společně v 1. československém střeleckém pluku v ruských legiích jak Alois Jantoka tak i Karel Teringl. (Alois Janotka byl Mašínovým velitelem v ruských legiích. ) V legiích Alois Janotka aktivně působil od 1. září 1914 do 6. února 1920. Jako příslušník československých legií v Rusku končil opět u 1. střeleckého pluku ale již v hodnosti majora, definitivně byl demobilizován k 31. prosinci 1921.

Po návratu do vlasti

Po skončení první světové války a po návratu československých legionářů z Ruska do nově vzniklého Československa nastoupil Alios Janotka dráhu profesionálního vojáka v prvorepublikové československé armádě. Do začátku druhé světové války dosáhl Alois Janotka hodnosti majora. +more Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava byla v létě roku 1939 prvorepubliková československá armáda rozpuštěna. Vojáci z povolání byli umísťováni na různá civilní místa a do různých profesí, kde měli být „prospěšni protektorátu“. Alois Janotka pracoval jako úředník firmy Herain, jeho kancelář byla ve Štěpánské ulici (naproti hotelu Alcron). Firma se zabývala výrobou a distribucí jízdních kol, což Janotkovi umožňovalo (mimo jiné) volně jezdit vlakem po celém území protektorátu.

První kontakty s odbojem

Od podzimu roku 1938 se v Praze - Dejvicích v bytě podplukovníka Josefa Balabána (v ulici Na hutích 581/1) nebo v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí (dnešní Dům armády Praha - DAP) začala scházet neformální skupina ve které se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých (především ruských) legií z doby první světové války (plukovník Josef Churavý, podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín, major letectva RNDr. Josef Jedlička, major Alois Janotka) a rovněž mladší vlastenecky smýšlející Balabánovi známí (bratr Balabánovy družky Bohuslav Sleza, ředitel Centrokomise Gustav Svoboda a lékárník Otakar Schiedeck - funkcionář skautské organizace).

Ilegální činnost

Alois Janotka se osobně velmi dobře znal s Josefem Mašínem (kromě společné bojové historie v ruských legiích působil po první světové válce Alois Janotka u útvaru v Českých Budějovicích a Josef Mašín u něho sloužil. ) a tak celkem logicky po vzniku protektorátu se Janotka stal Mašínovým nejbližším spolupracovníkem v protiněmeckém odboji. +more Ve svém dejvickém bytě (na adrese Václavkova 343/20, Praha 6 (Praha 17) - Dejvice) manželé Alois a Marie Janotkovi vytvořili důležitý odbojový uzel - místo schůzek Tří králů - také jeden z mnoha úkrytů Josefa Mašína. Marie Janotková pracovala v odboji jako spojka. (Její krycí jméno v odboji bylo "Jana". ) Alois Janotka především vytvářel falešné doklady. Kromě toho, že dejvický byt poskytoval zázemí Josefu Mašínovi (a po jeho zatčení i Václavu Morávkovi), sloužil zároveň i jako školicí středisko, kde se odbojáři učili klást nálože. V bytě se také vyráběly falešné doklady a dokumenty. Také se tu fotografovaly německé dokumenty, které pak kurýři odváželi z protektorátu.

Dne 14. září 1939 zde Josef Mašín a Ctibor Novák připravili výbušniny, které Ctibor Novák o den později nechal v Berlíně explodovat před Ministerstvem letectví na Lipské třídě a před ředitelstvím policie na náměstí Alexanderplatz. +more Tyto amatérské bomby byly vyrobeny ve "zbrojnici" na Bílé Hoře u Líkařů. Výsledky těchto bombových útoků se v literatuře poněkud liší, nicméně minimálně z psychologického hlediska byl jejich úspěch nepopiratelný.

Sám Ctibor Novák po druhé světové válce vzpomínal:

V rámci poválečného vyšetřování Ctibora Nováka na pumové útoky vzpomínal plukovník Jan Studlar:

Konec ilegální činnosti

V polovině roku 1942 byl Alois Janotka zatčen a zbytek války (1942 až 1945) strávil v koncentračním táboře. Druhou světovou válku přežil.

Po druhé světové válce

V padesátých letech dvacátého století byl Alois Janotka protizákonně vězněný komunistickým režimem. Do výslužby odcházel z armády s hodností podplukovníka. +more Zemřel v roce 1990.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války) * Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. +more světové války).