Cesko.wiki Anta
Author
Albert FloresAnta je typ primátů z čeledi polomočných (Cercopithecidae), který se vyskytuje v Africe. Toto zvíře je středně velké a má zavalité tělo. Jejich srst je zpravidla hnědá nebo šedá, některé druhy mají výrazný dlouhý ocas. Samec i samice mají dlouhé kořenové zuby, které jim slouží pro žvýkání a rozdrcení potravy. Anty jsou všežravé, jejich potrava se skládá převážně z plodů, listů, semen a hmyzu. Anty žijí ve skupinách, nazývaných tropické užlovky, které se skládají z několika dospělých samců a samicí a jejich potomků. V rámci skupin existuje hierarchie, kde samci obvykle konkuruji o právo pářit se s samicemi. Skupiny ant se sdružují do větších společenství až 200 jedinců. Anty jsou velmi společenská zvířata a mezi sebou komunikují pomocí výrazného hlasového repertoáru. Pomocí různých zvuků nebo gest vyjadřují svoje emoce a oznamují nebezpečí ostatním jedincům. Komunikace anty je poměrně složitá a stala se předmětem výzkumu etologie. Tento druh je v současnosti ohrožený ztrátou přirozeného prostředí a lovem. Anty jsou také často chytány pro obchod s domácími zvířaty nebo jako potrava pro lidskou populaci. Jejich ochrana je důležitá pro zachování biodiverzity a udržení ekosystémů, ve kterých žijí.
Athénská klenotnice v Delfách se dvěma antami (v červeném rámečku) a se dvěma sloupy. Půdorysné schema Parthenonu. 1. vstupní vestibul (pronáos); 2. hlavní síň (cella); 3. podstavec kultovní sochy; 4. parthenón v už. smyslu - pokladnice; 5. zadní předsíň (opisthodomos). Anta je ve starověké řecké a římské architektuře přečnívající část boční zdi.
Popis
Je to základní prvek užívaný již v pravěkých budovách. Čelo anty bylo obvykle zesíleno a vytvářelo pilíř, který spočíval na základu anty a nahoře byl ukončen hlavicí. +more Kromě toho mohl pilíř anty mít i jinou sestavu z kvádrů než sousední stěny. Jsou známé i monolitické pilíře (sloupy) ant, kterými se tento prvek zvláštním způsobem odlišuje (chrám bohyně Athény v Tegea). Přes anty leží v jejich přední části normální kladí. U chrámu je anta prodlouženou boční stěnou celly. Může však mít větší tloušťku (jako Parthenon v Athénách). Pomocí ant je vstupní vestibul (i jakákoli případná zadní hala) chrámu po stranách ohraničen. Chrám, ve kterém jsou sloupy mezi antami (in antis) se nazývá antový chrám (templum in antis). Chrám, který má sloupy in antis na čelní i na zadní straně, je doppelantentempel. Ve chrámech typu peripteros je naos ze všech stran obklopen sloupy (peristasis) a anty bočně ohraničují přední i zadní síň celly, tedy pronaos a opistodom.
Tato stavební konstrukce pravděpodobně pochází z doby stavění z nepálených cihel, protože zdi se tehdy na čelech a na koncích zesilovaly a stabilizovaly pomocí sloupů ze dřeva, na příklad v chrámu Tiryns a v chrámu Héry na Olympii. Nachází se však také v pravěkých megalitických stavbách, kde se vyskytují jako odkrytá forma astylosu.
Poznámky
Reference
Literatura
Anna Dorothea Brockmann: Die griechische Ante. Eine typologische Untersuchung. +more Disertace. Marburg 1968. * René Ginouvès, Roland Martin: Dictionnaire méthodique de l’ architecture grecque et romaine. Svazek 2: Éléments constructifs: Supports, Couvertures, aménagements Intérieurs. Boccard, Pařiž 1992, (Collection de l'Ecole Française de Rome 84, 2), S. 25. * Gottfried Gruben: Die Tempel der Griechen. 5. vydání, Hirmer, Mnichov 2001, . * Hans Riemann: Studien zum griechischen Anten-Tempel. Ve: Jahrbücher des Rheinischen Landesmuseums 161, 1961, S. 183-200.
Externí odkazy
[url=https://encyklopedie.vseved.cz/antae]Vševěd.cz[/url] (antae)
Kategorie:Starověká řecká architektura Kategorie:Starověká římská architektura