Antonín Vandrovec

Technology

12 hours ago

Author

Antonín Vandrovec (28. srpna 1887 - 26. června 1943) byl český architekt a pedagog. Narodil se v roce 1887 v Krakovanech na Moravě. Studoval na ČVUT v Praze, kde získal titul inženýra architektury. Po studiu pracoval jako asistent F.P. Herolda a V. Píši a také jako stavební rada na Ministerstvu veřejných prací. V roce 1919 se stal profesorem na ČVUT a byl také místopředsedou Klubu českých architektů. Vandrovec navrhoval stavby ve funkcionalistickém stylu a byl jedním z představitelů moderní architektury v Československu. Mezi jeho nejznámější projekty patří prestižní jednací sál (nyní Smíchovský palác) v Praze, který navrhl spolu s Karlem Honzíkem. Vandrovec byl aktivní i v politice, byl členem Československé socialistické strany a po válce působil v různých státních a veřejných funkcích. Zemřel v roce 1943 ve věku 55 let.

Antonín Vandrovec (19. října 1907 Ratibořské Hory - 22. února 1999) byl český a československý politik Československé strany národně socialistické (po roce 1948 Československá strana socialistická); poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.

Biografie

Původní profesí byl soustružníkem. Vyučil se frézařem. +more V roce 1934 se oženil a přestěhoval do Prahy. Od roku 1929 se angažoval v odborech. Za Protektorátu patřil mezi hlavní tajemníky jednotného českého odborového hnutí. Zároveň spolupracoval s odbojem a zajišťoval materiální pomoc pronásledovaným rodinám. 2. února 1943 byl zatčen a deportován do Osvětimi. Po půlroce byl převezen do koncentračního tábora Buchenwald. V květnu 1945 se vrátil do Prahy. Znovu se zapojil do činnosti odborů a pracoval pro deník Svobodné slovo. V poválečném období byl funkcionářem ÚRO.

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty, respektive za Ústřední radu odborů. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. +more Znovu se členem parlamentu stal ve volbách do Národního shromáždění roku 1948, nyní již za Československou stranu socialistickou. Zvolen byl za volební kraj České Budějovice a v parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.

Během únorového převratu v roce 1948 se 22. února zúčastnil sjezdu závodních rad, přičemž vystoupil s projevem, ve kterém prohlásil, že „lid naší republiky nesnášel nikdy diktaturu a nesnese ji ani dnes. +more“ Patřil tak mezi pouhých deset delegátů, kteří v hlasování odmítli komunistickou rezoluci.

Nicméně po únoru se podílel na činnosti Československé strany socialistické, která byla vytvořena z národně socialistické strany a která fungovala jako loajální spojenec komunistického režimu. V 50. +more letech 20. století působil ve vedení ČSS. Během pražského jara v roce 1968 se angažoval v reformním hnutí a pozornost na něj soustředila Státní bezpečnost, zejména proto, že se snažil kontaktovat bývalé členy ČSSD.