Anton von Schönfeld

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Antonín svobodný pán von Schönfeld ( Anton Maria Emmerich Wilhelm Freiherr von Schönfeld) (3. července 1827 Praha - 7. ledna 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. V letech 1876-1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu, poté byl velitelem několika armádních sborů na různých místech Rakouska-Uherska. Mezitím byl v roce 1870 povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1886). V aktivní službě zůstal až do smrti, nakonec vykonával funkci generálního inspektora armády (1895-1898).

Životopis

Pocházel ze staré rodiny Schönfeldů povýšené v roce 1594 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn důstojníka a státního úředníka Johanna von Schönfelda (1795-1841) a jeho manželky Kathariny Kollerové, po otci byl vnukem známého pražského nakladatele Johann Ferdinanda Schönfelda. Od roku 1838 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1845 vstoupil v hodnosti poručíka do rakouské armády. +more Během revolučních let 1848-1849 v Itálii. Byl zraněn v bitvě u Novary (1849) a v Itálii sloužil i nadále pod maršálem Radeckým. V roce 1854 dosáhl hodnosti kapitána, ve válce se Sardinií byl povýšen na majora (1859). V roce 1862 dosáhl hodnosti podplukovníka, byl štábním důstojníkem 3. husarského pluku, poté několik let působil na ministerstvu války a u generálního štábu. Během prusko-dánské války v roce 1864 byl generálním ubytovatelem rakouských jednotek v severním Německu, následně se zúčastnil také diplomatických mírových jednání s Dánskem.

V roce 1865 byl povýšen na plukovníka a od roku 1869 velel 13. pěší divizi, s níž se téhož roku zúčastnil bojů proti povstání v Dalmácii. +more V roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem v Budapešti. Věnoval se výcviku pěchoty a v roce 1873 byl přidělen jako doprovod perskému šahovi Nassredinovi při jeho návštěvě Vídně (Schönfeldův deník z té doby byl později vydán tiskem). V roce 1874 byl rakousko-uherským zástupcem na mezinárodní konferenci, která byla v důsledku prusko-francouzské války svolána do Bruselu a věnovala se úpravě vojenské legislativy v mezinárodních konfliktech. V roce 1875 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1876-1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu. Zároveň byl v roce 1876 jmenován c. k. tajným radou. Ve funkci náčelníka štábu se podílel na organizaci okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, vypracoval také první plány na tažení proti Rusku a Itálii, použité v modifikované podobě později za první světové války.

Schönfeldů Ze zdravotních důvodů rezignoval v roce 1881 na funkci náčelníka generálního štábu. +more Stal se velitelem v Terstu, pod toto velitelství spadala také Istrie, Gorice a Gradiška. Zde setrval jeden rok (1881-1882), poté se stal velitelem 12. armádního sboru v Hermannstadtu a zemským velitelem pro Sedmihradsko. Od roku 1888 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci a nakonec od roku 1890 2. armádního sboru ve Vídni. Mezitím byl 1. listopadu 1886 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra. Nakonec zastával v letech 1895-1898 funkci generálního inspektora rakousko-uherské armády.

Zemřel ve svém bytě ve Vídni 7. ledna 1898 na následky srdečních komplikací po operaci kyčle. +more Jeho pohřbu ve vídeňském Votivním kostele Božského Spasitele se zúčastnil mimo jiné i císař František Josef I. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Bad Vöslau. V Bad Vöslau pobýval často od roku 1880, později zde vlastnil vilu v ulici Hügelgasse 34, jeho druhá manželka později nechala postavit další vilu v ulici Schlumbergerstrasse 8 (Vila Schönfeld).

V roce 1870 získal titul Barona (svobodný pán), do té doby užíval titul rytíře udělený jeho předkům v roce 1814. Během své kariéry získal řadu ocenění. +more Již v roce 1849 obdržel Řád železné koruny III. třídy, během války s Dánskem získal rytířský kříž Leopoldova řádu (1864), po prusko-rakouské válce se stal nositelem Vojenského záslužného kříže (1866). V rámci Řádu železné koruny získal II. třídu (1870) a I. třídu (1879). V roce 1889 obdržel velkokříž Leopoldova řádu a v roce 1892 Vojenskou záslužnou medaili. S ohledem na své působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády a diplomatické aktivity byl dekorován také řadou ocenění od zahraničních panovníků. Ve spojeneckém Německu obdržel velkokříž Řádu červené orlice a pruský Řád koruny. Dále byl nositelem velkokříže srbského Takovského řádu a Řádu rumunské hvězdy, velkodůstojníkem perského Řádu slunce a lva a francouzské Čestné legie. Další vyznamenání získal od různých panovníků německých zemí. Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 82.

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1851 s Angličankou Georgianou Nevill (1826-1890). +more Po ovdovění se v roce 1896 oženil podruhé s Francouzkou Héloise de Marion (1854-1933). Z prvního manželství se narodily tři děti, všechny ale zemřely ještě před otcem.

Jeho mladší bratr Wenzel (Václav) (1830-1901) byl též důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti podplukovníka (1878).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Anton von Schönfeld in: Österreichisches Biographisches Lexikon [url=https://www. biographien. +moreac. at/oebl_11/70. pdf]dostupné online[/url] * Anton von Schönfeld in: Allgemeine Deutsche Biographie [url=https://de. wikisource. org/wiki/ADB:Sch%C3%B6nfeld,_Anton_Freiherr_von]dostupné online[/url].