Antonín Boček

Antonín Boček (20. května 1802, Bystřice nad Pernštejnem - 13. ledna 1847, Brno) byl moravský archivář a historik.

Život

Po studiích na gymnáziu v Těšíně, Znojmě a Brně studoval filosofii u piaristů v Litomyšli a opět v Brně, práva na vídeňské univerzitě (1822-24) nedokončil a začal se věnovat učitelství. Kariéru započal na brněnském gymnáziu roku 1824 a na tomto působišti setrval do roku 1826, kdy se stal vychovatelem a domácím učitelem v hraběcí rodině Mittrowských na zámku v Dolní Rožínce. +more Později se ucházel o profesuru, ale nedosáhl jí, takže roku 1828 přijal místo úředníka v registratuře Moravskoslezského gubernia, nejvyššího úřadu státní správy na Moravě. Jeho prvořadým úkolem bylo pokračovat po zesnulém Janu Petru Cerronim (1753-1826), guberniálním sekretáři, historiku a neúnavném sběrateli historických materiálů, v pořádání archivů celkem 59 zrušených moravských klášterů, přičemž se poprvé podrobněji obeznámil s důležitými prameny, což se mu později hodilo také při práci na diplomatáři. V této době se seznámil s historikem a topografem, rajhradským benediktinem Řehořem Wolným (1793-1871), pod jehož vlivem se začal hlouběji zajímat o moravskou historii a publikovat vlastní stati.

Roku 1830 přešel do univerzitní knihovny v Olomouci, ale již v následujícím roce se stal prvním profesorem české řeči a literatury na tamní stavovské akademii. To mu usnadnilo přístup do kapitulního a arcibiskupského archivu, odkud načerpal mnoho důležitých materiálů pro moravské dějiny.

16. června 1837 schválil císař +more_Dobrotivý'>Ferdinand I. jmenování A. Bočka moravským zemským historiografem, 3. 7. 1839 byl pak jmenován stavovským zemským archivářem, čímž de facto začínají i samotné dějiny Moravského zemského archivu.

Za podpory moravské šlechty započal záhy v rozsáhlé a pilné činnosti, tkvící mj. ve výzkumu množství archivů domácích i zahraničních, podnikal výzkumné cesty a shromažďoval tak primární prameny k moravským dějinám, ukládané v zemském archivu. +more Pomáhalo mu přitom několik kopistů, opisujících pro něj historické materiály, pořizujících regesty, seznamy či shromažďujících informace o jednotlivých archivech a archiváliích. Podobné zprávy vyžádal si A. Boček od představitelů měst, obcí, far nebo i soukromých osob, aby získal co nejpodrobnější informace o archiváliích v různých archivech tehdy ještě namnoze soukromých a běžně nepřístupných.

Hlavním spolupracovníkem mu byl od roku 1841 Josef Chytil (1812-1861), jeho pozdější nástupce v úřadu zemského archiváře.

Výsledkem Bočkovy heuristiky je bohatá sbírka, čítající 12 308 opisů i originálů listin, 769 starých českých knih a paleotypů, 162 knih a paleotypů německých a latinských, a konečně i 175 rukopisných kodexů. Sbírka je dnes uložena v Moravském zemském archivu v Brně.

Spíše ze soukromého zájmu vzešla bohatá sbírka mincí.

Antonín Boček bydlel v Brně v Mečové ulici a právě tam, na schodech svého bydliště, počátkem r. 1847 uklouzl a při pádu si zlomil nohu. +more Z následných zdravotních komplikací se vyvinula embolie, patrně v jejím důsledku byl pak raněn mrtvicí a 11. ledna 1847 zemřel.

Dílo

Odborná historická činnost A. Bočka, jak již výše nastíněno, orientovala se především na dějiny Moravy. +more V době, kdy působil ve službách rodu Mittrowských, sepsal (německy) první svou významnější práci - Die Pernsteine - kde se pokusil o podání souborné historie hradu Pernštejna a jeho vlastníků.

Ceněna byla přínosná práce Mähren unter dem König Rudolf I. (1838; Morava za Rudolfa I. +more), kde si erudovaně a neotřele všímal pětiletého interregna 1278-1283, dějinné kapitoly, v níž se Morava dostala poprvé pod nadvládu Habsburků. Roku 1841 zveřejnil studii O vítězi nad Mongoly, tematicky čerpající z mongolského vpádu na Moravu roku 1241. Studie vyšla jako součást díla Vpád Mongolů do Moravy od Aloise Vojtěcha Šembery (1807-1882), mj. Bočkova nástupce na olomoucké akademii.

Posmrtně byl roku 1850 vydán ne zcela úplný Přehled knížat a markrabat a jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském jako příručka vhodná i pro dějiny správy.

Největší Bočkův význam tkví však ve vydávání tzv. moravského diplomatáře - Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (zkratka CDM, Soubor listin a listů moravských), kde zpřístupňoval ve formě opisů středověký listinný materiál k moravským dějinám jako základní příručku historiografického bádání, čímž zrealizoval již v 18. +more století. se objevující myšlenku na sestavení podobného díla a zároveň předběhl české vědce ve vydávání diplomatáře o více než šedesát roků. Finance poskytl jeho někdejší zaměstnavatel, hrabě Antonín Bedřich Mittrowský.

Sám A. Boček vydal první čtyři svazky diplomatáře - I. +more sv. , zahrnující léta 396 (převzal ze sv. Augustina) - 1199, roku 1836; II. sv. zahrnující léta 1200-1240, roku 1839; III. sv. zahrnující léta 1241-1267, roku 1841 a IV. svazek zahrnující léta 1268-1293, roku 1845. Pátý svazek pro léta 1294-1306 vyšel roku 1850 a po Bočkově smrti jej dokončil (za použití Bočkem připraveného materiálu) Josef Chytil. I. - IV. svazek diplomatáře vyšel v Olomouci a edičním jazykem byla latina, od V. svazku přenesl J. Chytil vydávání do Brna a edičním jazykem se stala němčina.

Chvat v práci byl však příčinou řady nedostatků - neuváděl signatury, spoléhal se v některých případech na nepřesné opisy, chybí bližší diplomatické, paleografické a sfragistické zpracování. Kvůli kvapné heuristice i nemožnosti prostudovat důkladně všechny archivy, nezařadil do diplomatáře všechen materiál, což částečně napravil pokračovatel Josef Chytil společně s ředitelem moravského zemského archivu Petrem Chlumeckým (1825-1863) v VII. +more svazku diplomatáře, jenž přinesl doplňky k svazkům Bočkovým.

Zřejmě vlastenectví, celková atmosféra doby a také snahy o doplnění chybějících pramenů vedly A. Bočka k falzátorství - do diplomatáře zařadil několik vlastních padělků listin, jimiž se snažil doplnit prameny tam, kde se nedochovaly či snad nikdy neexistovaly. +more Kryl se přitom autoritou moravského obrozeneckého historika Josefa Vratislava Monsea (1733-1793) a předstíral, že některé dokumenty nalezl v jeho pozůstalosti. Bočkův úmysl jistě nebyl zlý, ale vedl ke značné degradaci diplomatáře zvláště po odhalení falz - na první záhy upozorňovali další vydavatelé diplomatáře, moravští zemští archiváři Vincenc Brandl (1834-1901) a jeho nástupce Berthold Bretholz (1862-1936), podrobně se jimi zabýval a důsledně je odhalil historik a diplomatik, profesor Masarykovy univerzity dr. Jindřich Šebánek (1900-1977) - výsledky shrnul v díle Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově (1936). K odhalení falz přispěla do jisté míry Bočkova náhlá smrt, neboť nestačil zahladit stopy po své falzátorské činnosti, které později v jeho pozůstalosti nalezl a identifikoval právě J. Šebánek. Přesto nelze popřít, že Bočkův diplomatář byl dílem převratným a průkopnickým, které ještě dlouho poté nenalezlo obdoby a stalo se vítanou pomůckou v práci mnoha historiků u nás i v zahraničí. Připomenout si zaslouží také maximální úsilí, které A. Boček své práci vždy věnoval, a to leckdy za obtížných podmínek.

První tři svazky CDM jsou již dnes nicméně zastaralé a nahrazeny vědecky přesnější a propracovanější edicí Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, svazky I-V.

Odkazy

Reference

Literatura

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997 * Ottův slovník naučný IV. Praha: Jan Otto, 1891 * Štouračová, Jiřina. Úvod do archivnictví. Brno: FF MU, 2002. Skripta.

Externí odkazy

Kategorie:Moravští archiváři Kategorie:Moravští historikové Kategorie:Diplomatici Kategorie:Editoři historických pramenů Kategorie:Vyučující na olomoucké univerzitě Kategorie:Česká obrozenecká historiografie Kategorie:Historikové 19. +more století Kategorie:Narození 1802 Kategorie:Narození 20. května Kategorie:Narození v Bystřici nad Pernštejnem Kategorie:Úmrtí 1847 Kategorie:Úmrtí 13. ledna Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Muži.