Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský

Technology

12 hours ago

Author

Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský byl český šlechtic a válečník, který pocházel z rodu Přemyslovců. Narodil se v roce 1380 jako syn vévody Bedřicha Brunšvicko-Lüneburského a jeho manželky Leopoldiny. V mládí se účastnil řady válečných střetnutí, včetně husitských válek, kde stál na straně katolíků a bojoval proti husitům. V roce 1419 se stal olomouckým biskupem a v roce 1420 získal titul kardinála. Později byl jmenován i pražským arcibiskupem, což mu přineslo vliv a moc v církvi. Během svého úřadu se snažil potlačit husity a podporoval protihusitskou křížovou výpravu. Antonín Oldřich měl také politické ambice a usiloval o získání české koruny. V roce 1439 převzal mezi českou šlechtou vůdčí roli a snažil se spojit protihusitské síly proti Jiřímu z Poděbrad. Jeho plány se však nedařilo uskutečnit a nakonec musel uprchnout z Čech. Po neúspěchu v české politice se Brunšvicko-Wolfenbüttelský věnoval církevním záležitostem a diplomacii. Zemřel v roce 1464 ve velké chudobě ve svém rodném městě Wolfenbüttel. Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský je dodnes vnímán jako kontroverzní postava české a evropské historie. Na jedné straně byl válečníkem a odpůrcem husitů, což ho staví do role katolického misionáře. Na druhé straně byl ale také politikem, který usiloval o moc a měl ambice stát se českým králem. Jeho činnost však přispěla k prohloubení husitského hnutí a zhoršení situace v zemi.

Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský (německy: Anton Ulrich von Braunschweig-Wolfenbüttel, 28. srpna 1714 Bevern - 4. května 1774 Cholmogory), vévoda brunšvicko-lüneburský, byl generalissimus ruské carské armády a manžel Anny Leopoldovny, kteří vládli krátce za syna jako regenti v Rusku.

Životopis

Antonín Oldřich byl druhým synem vévody brunšvicko-lüneburského Ferdinanda Albrechta II. +more Brunšvicko-Wolfenbüttelský a vévodkyně Antonie Amalie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Sestra jeho matky Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská byla manželkou římsko-německého císaře Karla VI. a domluvila Antonínu Oldřichovi sňatek s vévodkyní Alžbětou Meklenburskou-Schwerinskou (známou jako „Anna Leopoldovna“), která byla dcerou meklenburského vévody Karla Leopolda a jeho manželky Kateřiny Ivanovny dcery ruského cara Ivana V. V roce 1733 přesídlil do Ruska, kde se seznámil se svou budoucí chotí. Budoucí manželce se na první pohled Antonín Oldřich nezamlouval, byl menší postavy a zženštilý, koktal, ale byl skromný a poddajný. Přesto se toto manželství uskutečnilo 14. července 1739. Záměrem tohoto manželství bylo posílit vztahy mezi Romanovci a Habsburky. 23. srpna 1740 se manželům narodil jejich prvorozený syn Ivan. Následně brzy smrtelně onemocněla carevna Anna Ivanovna a na naléhání kuronského vévody Ernsta Johanna von Birona prohlásila za následníka trůnu Ivana Antonoviče a kuronského vévodu za regenta. Následně v roce 1741 uskutečnila jeho manželka Anna Ivanovna převrat, kdy došlo převzetí vlády nad ruským impériem. Antonín Oldřich byl jmenován ruským generálem. V stejném roce následoval palácový převrat, kdy byla na trůn dosazena nová carevna Alžběta Petrovna. Rodina Antonína Oldřicha byla zatčená a internovaná. Jejich syn byl vězněn zvlášť. Rodina byla vězněna v Cholmogory. V roce 1744 zemřela jeho manželka na po porodu na horečku omladnic. Antonín Oldřich zůstal s dětmi po zbytek svého života ve vězení, kde zemřel. Jeho tělo bylo tajně pohřbeno na nejbližším hřbitově.

V roce 1780 byly pozůstalé děti propuštěny z vězení do péče jejich tety dánské vdovy královny Juliany Marie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Usadili se v Jutsku , kde po zbytek svého života žili v pohodlném domácím vězení v Horsens.

Potomci

Ivan VI. +more (23. srpna 1740 - 16. července 1764), ruský car v letech 1740-1741, vládu fakticky vykonávala jeho matka, po sesazení byl uvězněn a roku 1764 zavražděn ve vězení vojáky Kateřiny II. Veliké * Kateřina (1741-1807) * Alžběta (1743-1782) * Petr (1745-1798) * Alexej (1746-1787).