Antonín Remeš

Technology

12 hours ago

Author

Antonín Remeš (18. prosince 1876 Radvanice, (některé dokumenty uvádějí Sázava nebo Plzeň) - 18. září 1958 věznice Leopoldov) byl československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Biografie

Vyučil se obuvníkem. Od 90. +more let 19. století byl aktivní v české sociální demokracie. Působil jako redaktor stranického tisku v Plzni, později byl administrátorem a vydavatelem plzeňského sociálně demokratického deníku Nová doba. Byl členem obecního zastupitelstva.

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 070. +more Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v československém Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. +more Poslanecký post si oficiálně podržel do zániku parlamentu (a Československa) v březnu 1939, přičemž krátce předtím, koncem roku 1938, přestoupil do klubu nově zřízené Národní strany práce.

Podle údajů z roku 1935 byl administrátorem a finančním referentem města Plzeň.

Ve 30. letech 20. +more století patřil do vedení sociální demokracie. V roce 1937 zasedal v představenstvu strany coby člen kontrolní komise. Předsedou kontrolní komise sociálně demokratické strany byl v celém období 1920-1938. Publikoval práce z oboru národohospodářství, finančních a daňových otázek.

Byl vůdčí osobností sociální demokracie na Plzeňsku. Za druhé světové války byl vězněn nacisty v koncentračním táboře Dachau a v Buchenwaldu. +more Po roce 1945 se znovu zapojil do činnosti sociální demokracie. V listopadu 1947 se na brněnském sjezdu Československé sociální demokracie profiloval jako jeden z mluvčích křídla nesouhlasícího s prokomunistickými postoji Zdeňka Fierlingera. Po únorovém převratu roku 1948 žil v ústraní. V létě roku 1953 byl po plzeňském povstání proti měnové reformě vysídlen z Plzně. V srpnu 1954 byl zatčen a v roce 1955 byl v politickém procesu odsouzen k 15 letům vězení. Zemřel ve věznici Leopoldov. Rehabilitován byl posmrtně roku 1969.

V roce 1996 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.