Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt

Biografie

ministr války Arthur Maximilian von Bylandt-Rheidt Pocházel ze starého šlechtického rodu z Porýní, narodil se jako jediný syn hraběte Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta (1796-1862). +more Do armády vstoupil jako kadet v roce 1837 k 26. pěšímu pluku, poté byl poručíkem u 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni. V revolučních letech 1848-1849 bojoval v Uhrách Jako štábní důstojník v hodnosti majora 1. dělostřeleckého pluku se později zúčastnil války se Sardinií. V hodnosti plukovníka byl od roku 1864 šéfem dělostřeleckého výboru na ministerstvu války. Za prusko-rakouské války byl přidělen k vrchnímu velení dělostřelectva (1866). Po válce se mu podařilo v rakouské armádě prosadit zavedení zadovek, které podporoval již dříve v dánsko-německé válce. V roce 1869 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let zastával funkci prezidenta Technicko-správního vojenského výboru na ministerstvu války (1869-1876). V roce 1875 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant).

Hrob Artura Bylandt-Rheidta na hřbitově v Hietzingu Od +more_červen'>21. června 1876 do 16. března 1888 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). Zasloužil se o reformy armády. Zvýšil armádní rozpočet ze 100 na 117 milionů zlatých. Zvýšil rozsah branné povinnosti o 10 let, zjednodušil správu armády. Byl stoupencem zachování němčiny jako jediného jazyka rakousko-uherské armády a odmítal decentralizaci kompetencí v oblasti železniční dopravy. Zároveň odmítal etnický šovinismus. V roce 1879 zorganizoval dobrovolnou zdravotní službu v armádě a realizoval také reformu vojenského školství. V roce 1882 byl počet pluků pěchoty zvýšen z 80 na 102 a ve stejné době došlo k reorganizaci armády, kdy byla dosavadní zemská velitelství rozdělena pod patnáct armádních sborů a tato struktura přetrvala až do začátku první světové války. V roce 1884 byl zřízen telegrafní a železniční pluk a o rok později byla zavedena kavalerie v c. k. zeměbraně. V roce 1882 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra. Na funkci ministra války rezignoval 16. března 1888 a ke stejnému datu byl penzionován i u vojska. Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací v oboru dělostřelectva.

Poslední roky života strávil střídavými pobyty ve Vídni, Badenu a Bad Vöslau. Zemřel ve Vídni 21. +more února 1891 ve věku nedožitých sedmdesáti let a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.

Tituly a ocenění

Palác Bylandt-Rheidtů v Praze Od narození užíval titul hraběte, který jeho rodina získala již v roce 1678. +more S funkcí ministra války obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1870 byl čestným majitelem dělostřeleckého pluku č. 11 dislokovaného ve Lvově. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1887 jako rytíř Řádu zlatého rouna, po odchodu do výslužby získal ještě velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1888). Mimo jiné byl čestným členem Královské švédské akademie vojenských věd.

Rakousko-Uhersko

+moreStef. Ungh. _-_GC. png'>60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1888) * 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1887) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1878) * 60x60pixelů Válečná medaile (1878) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1876) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1870) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850).

Zahraničí

+moresvg'>60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) * 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Takova (Srbsko) * 60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) * 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) * 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) * 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora) * 60x60pixelů Řád sv. Michaela (Bavorsko) * 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie).

Rodina

V roce 1852 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Harbuval-Chamaré (1832-1912), tímto sňatkem získal rodový palác na Malé Straně (Sněmovní č. p. +more16). Marie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely čtyři děti. Ze synů vynikl prostřední Artur (1854-1915), který byl členem několika vlád jako ministr zemědělství, školství a vnitra.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Kategorie:Ministři války Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny +more_Lazara'>Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Komandéři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Úmrtí v roce 1891 Kategorie:Narození 3. května Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Muži.