Audit účetních výkazů

Audit účetních výkazů, nebo také finanční audit, je nezávislé ověření účetních výkazů auditorem v míře dostatečné k vyslovení názoru, zda předložené účetní výkazy jsou pravdivé a věrné a zda jsou v souladu s odpovídajícími předpisy. Auditor vyjádří svůj názor na účetní výkazy prostřednictvím vyjádření výroku v auditorské zprávě. Cílem auditu je zvýšení věrohodnosti účetních informací společností, které zveřejňují účetní závěrku. Odvozeným cílem auditu je působení proti vzniku chyb a podvodů.

Pokud se jedná o ověření účetních výkazů sestavených podle národních (českých) účetních standardů (tzv. účetní závěrky) hovoříme o auditu účetní závěrky nebo také o zákonném či statutární auditu.

Auditorská zpráva a výrok auditora

Auditorská zpráva je standardizovaný, veřejně přístupný dokument, ve kterém auditor vyjadřuje svůj názor na správnost předložené účetní závěrky. Tento názor je vyjádřen prostřednictvím výroku, který je také standardizovaný a může nabýt jedné z následujících variant:

* výrok bez výhrad, * výrok s výhradou, * záporný výrok nebo * odmítnutí výroku.

Výrok bez výhrad vyjádří auditor tehdy, pokud je přesvědčen, že vykazované skutečnosti jsou v souladu s realitou s přihlédnutím k zásadě významnosti. Výrok s výhradou je vyjádřen tehdy, pokud auditor nesouhlasí s dílčím údajem (údaji) v účetní závěrce. +more V tomto případě se v auditorské zprávě popíše jakých skutečností se výhrada týká. Záporný výrok vyjádří auditor tehdy, pokud je přesvědčen, že vykazované skutečnosti nejsou v souladu s realitou a účetní závěrka tedy nepodává věrný a poctivý obraz o výkonnosti a finanční situaci podniku. Odmítnutí výroku vyjádří auditor tehdy, pokud nezískal (resp. nebylo mu umožněno získat) dostatečné informace k tomu, aby se o účetní závěrce mohl vyjádřit.

Pokud chce auditor upozornit společnost na dílčí nedostatky, učiní tak prostřednictvím dopisu nebo zprávy pro vedení společnosti. Tento dopis není veřejný a slouží pouze pro vnitřní potřebu auditovaného podniku.

Proces auditu

Při vedení auditu je auditor povinen řídit se směrnicemi, které audit upravují. V České republice to jsou směrnice Komory auditorů České republiky. +more Z těchto směrnic vyplývá i postup při auditu. Ten se zpravidla dělí do následujících fází:.

1. Plánování auditu

Plánování auditu závisí na tom, zda se jedná o nový či opakovaný audit a na charakteru účetní jednotky. Plánování auditu zahrnuje získání základních informací o podniku a určení rizika nesprávnosti údajů v účetní závěrce. +more Auditor musí určit (odhadnout) tzv. přirozené riziko (riziko vzniku chyby v účetních výkazech), kontrolní riziko (riziko, že chyba nebude odhalena vnitřním kontrolním systémem podniku) a zjišťovací riziko (riziko, že chyba nebude odhalena auditorem). Na základě těchto rizik, velikosti a charakteru podniku určí auditor rozsah testování a tzv. míru významnosti.

2. Testování

Testování zahrnuje dva druhy testů: * Testy spolehlivosti a * testy věcné správnosti.

Smyslem testů spolehlivosti je přesvědčit se, zda vnitřní kontrolní systém plní svoji funkci. Za testy věcné správnosti se považují takové testy zůstatků a operací, jejichž cílem je získat informace o úplnosti, správnosti a průkaznosti údajů obsažených v účetnictví a účetní závěrce.

3. Dokončení auditu

O auditu je auditor povinen vést tzv. spis auditora. +more V závěrečné fázi auditu se spis uzavře a vyhotoví se auditorská zpráva, případně dopis pro vedení společnosti.

Povinnost ověření účetní závěrky podle české legislativy

Účetní závěrku povinně ověřenou auditorem musí mít akciové společnosti, které splnily alespoň jedno, a obchodní společnosti a družstva, které splnily aspoň dvě z následujících kritérií: * bilanční suma převyšuje 40 milionů Kč * roční úhrn čistého obratu převyšuje 80 milionů Kč * průměrný přepočtený stav zaměstnanců činí více než 50.

Historie

Egypt - požadavek, aby o daňových příjmech referovali dva nezávislí úředníci * Třetí století př. n. +more l. - kvestoři skládali účty před shromážděním - odtud pochází slovo audit (audite = poslouchat) * Prusko 1806 - začalo vybírat důchodovou daň a postupem místo v naturální podobě ve formě peněžní - vznik významu daňové revize * 1844 - první legislativní ustanovení o auditorech v zákoně o akciových společnostech * 1856 - zakotveno v zákonech, že auditoři nemusejí být akcionáři, audit je dobrovolný * 1900 - audit je právně vyžadován u a. s. * 1917 - první úprava auditu v USA, cílem byla podpora jednotného účetního systému * 1929 - se v Bulletinu objevila verifikace účetních výkazů.

Podstata a funkce auditu účetní jednotky

Auditor je specialista, který má na tuto činnost příslušné povolení. Jeho cílem je komplexně a nezávisle posoudit účetní závěrku , aby podávala věrný a pravdivý obraz o finanční a majetkové situaci účetní jednotky a jejím HV, tj. +more ověřit, zda je účetnictví vedeno úplně, průkazně a správně v souladu s účetními předpisy. Názor auditora neznamená potvrzení absolutní správnosti účetní závěrky, auditor pouze vyjadřuje svůj odborný vysoce kvalifikovaný názor.

Auditor ověřuje: * zda je účetnictví vedeno úplně, průkazně a správně * zda údaje v účetní závěrce, konsolidované účetní závěrce a ve výroční zprávě věrně zobrazují stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledky hospodaření

Funkcí auditu není: * potvrdit dodržování veškerých právních norem * potvrdit bezchybnost účtování * zjišťovat podvody * potvrdit správnost daňového přiznání

Podnik má povinnost poskytnout auditorovi tyto podklady: * účetní závěrku a výroční zprávu za předcházející účetní období * účtový rozvrh * účetní knihy (deník, hlavní knihu, knihy analytické evidence, obratovou předvahu…) * vnitropodnikové směrnice * statutární dokumenty (společenskou smlouvu, stanovy,…) * daňové přiznání

Druhy auditu: * statutární (zákonný): Provádí jej nezávislý auditor, je zaměřen na účetní závěrku * vnitřní audit: provádí ho vnitřní orgány (představenstvo, dozorčí rada, management…) není změřen jen na účetní závěrku ale prakticky na celou činnost * průběžný: provádí se během účetního období

Auditorská profese v ČR

Je dána zákonem o auditorech č. 524/1992 Sb. +more O auditorech a komoře auditorů ČR a vyhláškou č. 63/89 Sb. O ověřovatelích (auditorech) a jejich činnosti. Dalším zákonem je 254/2000Sb. , kvůli požadavkům kvality podle EU.

Auditorem může být fyzická osoba nebo právnická osoba, která je zapsána v seznamu auditorů vedených Komorou. Auditor musí mít uzavřenu smlouvu s klientem o provedení auditu. +more Auditor musí být pojištěn, aby zmírnil riziko, které by mohl způsobit svým špatným rozhodnutím.

Požadavky kladené na auditora, jsou vydány Komorou jako Etický kodex KA ČR a směrnice pro dohled nad činností auditorů, které mimo jiné obsahují: * zachování etických pravidel při veškeré činnosti * objektivitu auditora a jeho řádnou péči při výkonu činnosti * odbornou kvalifikaci auditora a její udržování * dodržování práva a auditorských směrnic * mlčenlivost auditora o věcech zjištěných při výkonu činnosti * nezávislost auditora * omezení v dalších činnostech auditora * způsoby propagace a získávání klientů * vztahy k ostatním auditorům * odměnu za práci

Komora auditorů je samosprávnou profesní organizací, sdružující všechny auditory a asistenty auditorů zapsané v seznamu a vedené Komorou. Má v kompetenci rozhodovat o věcech oprávnění k výkonu auditorské činnosti, prosazování a ochranu zájmů a potřeb svých členů.

Reference

Kategorie:Auditing