Aztécký kód

Princip

Kód má čtvercový tvar, jehož jádro má podobu čtvercového terče. Jedná se o středový bod obklopený dvěma nebo třemi soustřednými čtverci, rozměry vnitřku tohoto „terče“ jsou 9×9 (kompaktní verze) nebo 13×13 pixelů (plná verze) a ze všech stran je ještě jedna řada pixelů pro parametry kódování, celé jádro má tedy rozměry 11×11 nebo 15×15 pixelů. +more V rozích této řady jsou především orientační značky, které umožňují rozpoznat otočení nebo zrcadlení. Dekódování začíná v plném rohu s třemi pixely a pokračuje po směru hodinových ručiček k rohu s dvěma pixely, pak k rohu s jedním pixelem, pak k rohu bez pixelu, a pak zpět k rohu se třemi pixely.

Soubor:Aztec Code with desc. png|Podoba jádra v kompaktní verzi: Červeně šrafované je jádro, zeleně políčka určená k uložení informace o kódování (28 políček - bitů) a modře rohy sloužící k správnému zorientování symbolu Soubor:Aztec_code_full_core. +morepng|Plná verze nabízí ke stejnému účelu 40 bitů.

Dále čtení pokračuje v hranaté spirále, přičemž datové čtverce jsou přidávány ve vrstvách po dvou, takže rozměry celého kódu jsou 15×15, 19×19, 23×23, a tak dále. Kompaktní verze kódu podporuje 1 až 4 datové vrstvy (rozměry 15×15 až 27×27), plná verze až 32 vrstev (rozměr 151×151 pixelů). +more To představuje 1914 bajtů binárních dat, nebo 3832 číslic, nebo 3067 písmen. Libovolně velká část datové oblasti může být použita pro samoopravné kódování pomocí Reedových-Solomonových kódů.

Postup kódování

Kódování do aztéckého kódu se skládá z následujících kroků: # Převedení zdrojové zprávy na řetězec bitů # Spočítání potřebné velikosti symbolu a parametrů, včetně určení velikosti kódového slova pro Reedův-Solomonův kód # vložení bitů do kódových slov Reedova-Solomonova kódu # Vycpání bity na hranici kódového slova # Připojení kontrolních kódových slov # Namotání zprávy do spirály kolem jádra

Převod do bitových řetězů je přitom prováděn od nejvýznačnějších bitů.

Znakové sady

Při zápisu dat existuje pět režimů: # Upper pro zápis velkých písmen # Lower pro zápis malých písmen # Mixed pro kontrolní znaky # Punct pro interpunkci atp. # Digit pro zápis číslic Při zápisu číslic mají znaky délku čtyři bity, v ostatních režimech pět bitů, jak ukazuje následující tabulka:

Upper	Lower	Mixed	Punct	Digit	Upper	Lower	Mixed	Punct
0	P/S	P/S	P/S	FLG(n)	P/S	16	O	o
1	SP	SP	SP	CR	SP	17	P	p
2	A	a	^A	CR LF	0	18	Q	q
3	B	b	^B	. +more SP	1	19	R	r
4	C	c	^C	, SP	2	20	S	s
5	D	d	^D	: SP	3	21	T	t
6	E	e	^E		4	22	U	u
7	F	f	^F	"	5	23	V	v
8	G	g	^G	#	6	24	W	w
9	H	h	^H	$	7	25	X	x
10	I	i	^I	%	8	26	Y	y
11	J	j	^J	&	9	27	Z	z
12	K	k	^K	'	,	28	L/L	U/S
13	L	l	^L	(	.	29	M/L	M/L
14	M	m	^M	)	U/L	30	D/L	D/L
15	N	n	^[		U/S	31	B/S	B/S

Hodnoty x/S znamenají změnu režimu na x pro následující znak, x/L přepínají na režim x na neurčito. Výchozím režimem je Upper.

Hodnota B/S předznamenává zápis binárních bajtů, jehož podoba je určena následujícími pěti bity. Pokud jsou nenulové, pak udávají počet binárních bajtů, které budou následovat (1-32). +more Pokud jsou nulové, tak je počet binárních bajtů bez 31 určen z dalších 11 bitů. (Ve skutečnosti je pro 32-62 bajtů tedy prostorově úspornější přejít do režimu dvakrát).

Hodnota FLG(n) je následována tříbitovou hodnotou. Je-li nulová, pak je interpretováno jako FNC1 ze standardu GS1-128. +more Po hodnotách 1-6 následuje 1-6 číslic znamenajících patřičné kódy ECI.

Informace o kódování

Informace o kódování, zahrnuté na nejvnitřnějším okruhu spirály, zahrnují počet vrstev (uložený zmenšený o 1) a počet kódových slov samotné zprávy - zbylá kódová slova jsou určena pro samoopravný kód.

V případě kompaktní verze aztéckého kódu je počet vrstev jen dvoubitovou hodnotou a počet kódových slov šestibitovou, což dohromady dává osm bitů. V případě plného aztéckého kódu je počet vrstev uložen v pěti bitech a počet kódových slov v jedenácti bitech, což dává dohromady šestnáct bitů.

Tyto bity jsou rozděleny do dvou, respektive čtyř kódových půlslabik představujících prvky šestnáctiprvkového konečného tělesa, a je k nim přidáno pět, respektive šest kontrolních půlslabik Reedova-Solomonova kódu. Čímž vznikne 28, respektive 40 bitů do vnitřní kontrolní vrstvy kompaktního, respektive plného aztéckého kódu.

Počet vrstev zároveň určuje použitý Reedův-Solomonův kód, tedy jeho polynom a délku kontrolních slov, podle následující tabulky:

4	GF(16)	x4+x+1	kontrolní informace ve vnitřní vrstvě
6	GF(64)	x6+x+1	1-2 vrstvy
8	GF(256)	x8+x5+x3+x2+1	3-8 vrstev
10	GF(1024)	x10+x3+1	9-22 vrstev
12	GF(4096)	x12+x6+x5+x3+1	23-32 vrstev

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. iso. +moreorg/iso/iso_catalogue/catalogue_tc/catalogue_detail. htm. csnumber=41548]Specifikace ISO/IEC 24778:2008[/url] (zpoplatněná) * [url=https://medium. com/watermarked-publication/two-dimensional-barcodes-robustness-analysis-through-the-example-of-qr-code-and-aztec-code-a68de47158ec]Medium. com, Two-dimensional barcodes robustness analysis through the example of QR code and Aztec code[/url] (srovnání QR a Aztéckého kódu).

Kategorie:Kódování