Cesko.wiki B-buněčný receptor
Author
Albert FloresKaždý B-lymfocyt má charakteristický B-buněčný receptor, který se od ostatních liší unikátní strukturou své imunoglobulinové části a váže se tedy na jiný antigen pomocným T-lymfocytem (TH2) B-buněčný receptor (BCR, z angl. B-cell receptor) je důležitý receptor na povrchu B-lymfocytů. Jedná se o komplex několika bílkovin, který zahrnuje především transmembránový imunoglobulin a umožňuje tedy vazbu na specifický antigen, podobně jako volné imunoglobuliny v krvi.
Stavba
Jedná se o komplex tří proteinů. Prvním je imunoglobulin, další dva proteiny jsou nekovalentně navázány a označují se jako Igα (někdy také mb-1 nebo CD79a) a Igβ (B29 či také CD79b). +more Imunoglobulinová část receptoru má stejné vlastnosti, jako protilátky v krvi. Každý BCR má tedy specifické vazebné vlastnosti, které jsou způsobené především V(D)J rekombinací příslušných genů.
Funkce
Když se B-lymfocyt setká s antigenem, který je schopen její BCR navázat, znamená to dvě věci. Zaprvé je vyslán signál dovnitř buňky, že byl úspěšně navázán antigen (potenciálně např. +more patogen). Zadruhé je dovnitř buňky pomocí BCR endocytován tento navázaný antigen, rozložen v lysozomech a dopraven zpět na membránu - do komplexů MHC II. MHC II je rozeznáván zejména pomocnými T-lymfocyty II. typu, které za pomoci kostimulačních signálů aktivují B-lymfocyt. Ten pak spouští humorální imunitu a začne produkovat protilátky (resp. stane se z něj tzv. plazmatická buňka).
Po správném navázání dojde k aktivaci tyrosinkináz ze Src rodiny (jako jsou lyn, blk, fyn, lck) a k fosforylaci Igα a Igβ. Src proteiny signál směřují postupně do jádra, kde dochází ke změně exprese genů B-lymfocytu a k jeho aktivaci.
