Bahrajn

Bahrajn, plným názvem Království Bahrajn , je ostrovní stát v jižní části Perského zálivu, vůbec nejmenší stát v této oblasti. Nejbližšími sousedy jsou na západě Saúdská Arábie a na jihovýchodě Katar. S pevninou (Saúdskou Arábií) je Bahrajn spojen 25 km dlouhou Cestou krále Fahda. Stát se skládá z hlavního stejnojmenného ostrova a dalších 32 menších ostrovů, včetně přilehlého mořského území.

V letech 1973-75 a opět od r. 2002 je země konstituční monarchií; od téhož roku zajišťuje nová ústava politická práva i ženám. +more Hospodářsky Bahrajn závisí na těžbě a zpracování ropy, finančnictví a lovu perel.

Dějiny

Starověk

Dilmun

Na ostrově Bahrajn se nachází přibližně 350 000 starověkých pohřebních mohyl Hlavní ostrov souostrovního státu Bahrajnu byl odtržen od Arabského poloostrova kolem r. +more 6000 př. n. l. Dozajista byl obydlen již od prehistorických dob. Ostrovy Bahrajnu se poprvé zapsaly do historie asi r. 3000 let př. n. l. , jako centrum významné starověké říše. Byla to civilizace nazývaná Dilmun, která se objevila někdy během doby bronzové a trvala víc než 2000 let. Ze sumerské mytologie je zřejmé, že území dnešního Bahrajnu, bylo pro Sumery zaslíbeným rájem a lidé tzv. obejdské kultury a později sumerská města Eridu a Ur s ním udržovali čilé styky. O Dilmunu se zmiňuje nejstarší literární světová památka Epos o Gilgamešovi.

Dilmun se stal středem obchodu, a to především díky svému umístění podél obchodní cesty, spojující Mezopotámii s úrodným údolím řeky Indus (dnešní Indie a Pákistán). Doba jeho úpadku je datována do období úpadku civilizace v údolí Indu v pol. +more 2. tis. před. n. l. Rozpad údolní říše způsobil pokles důležitosti obchodní cesty přes Bahrajn, což zapříčinilo jeho pomalý zánik. Pokles pokračoval postupně i následující století. V 8. stol. se objevuje zmínka o Dilmunu jako o vazalském státu Asýrie a asi r. 600 př. n. l. se stává součástí babylonského impéria. Dilmun se v době svého rozmachu těšil značné síle a vlivu, i když nelze přesně určit v jaké míře. Není pochyb o tom, že kdysi dilmunská civilizace ovládala velkou oblast západní části pobřeží Perského „vu (dnešní východ Saúdské Arábie). A zde se naskýtá otázka, jak daleko na jih byl pociťován vliv říše Dilmun. V různých dobách své existence rozšířila svůj vliv zřejmě na sever až ke Kuvajtu a do vnitrozemní oázy Al-Hasa v dnešní Saúdské Arábii.

Předislámské období

O období mezi pohlcením dilmunské civilizace Babylonskou říší a příchodem Nearcha, generála armády Alexandra Velikého, nejsou prakticky žádné zmínky. Nearchos založil kolonii na ostrově Failaka na konci 4. +more stol. před n. l. Je známo, že právě on prozkoumal jih Zálivu i Bahrajn. Od dob Nearcha do doby příchodu islámu v 7. století n. l. byl Bahrajn znám pod řeckým jménem Tylos. 600 let mezi 3. stol. př. n. l. a 3. stol. n. l. byl Tylos prosperujícím státem. Dokladem je list, napsaný kolem 1. stol. n. l. , který se zmínil o státě Tylos, slavném pro jeho perly. Během těchto let byl Bahrajn ovlivněn a často byl přímo ovládán různými perskými civilizacemi. Ve 4. stol. n. l. byly ostrovy vskutku formálně připojeny k sasánovské Perské říši. Zajímavé je, že během 3. nebo 4. stol. n. l. mnozí obyvatelé projevovali zájem o přijetí nové křesťanské víry. Faktem je, že právě v Bahrajnu a v arabské části Zálivu byla založena nestoriánská odnož křesťanství. Církevní záznamy ukázaly, že Bahrajn se stal sídlem dvou z pěti nestoriánských biskupství existujících na arabské straně Zálivu v době zrodu islámu. Je nejisté, kdy přesně byla biskupství zrušena, i když je známé, že přežila přinejmenším až do r. 835 n. l.

Od příchodu islámu k Chalífovcům

Obyvatelé Bahrajnu jsou velmi pyšní na skutečnost, že oni byli jednou z prvních oblastí uvnitř pevninské Arábie, která přijala islám. Stalo se tak zcela mírumilovně. +more V roce 640 n. l. prorok Mohamed poslal dopis vládci Bahrajnu, v kterém mu nabízel přijetí islámu. Ať byly důvody jakékoli, přijal islám v krátké době a následující dvě století společně žili v Bahrajnu mírumilovně muslimové (jednoznačně zde převažoval šíitský směr islámu, především kvůli perským vlivům) i křesťané. Dokonce i v dnešní době má Bahrajn malou skupinu původních křesťanů.

Bahrajn byl součástí obou chalífátů - umajjovského i abbásovského. Během tohoto období se úspěšně rozvíjel a stal se důležitou zastávkou na obchodních cestách mezi Irákem a Indií. +more Po zániku chalífátu Abásovců a vpádu Mongolů se situace zhoršila; i po vymanění se zpod mongolské nadvlády byl Bahrajn zmítán hádkami a malichernými spory mezi šejchy v Zálivu, kteří mezi sebou neustále bojovali. V roce 1487 dočasně ovládli ostrov Ománci a na blízkém vedlejším ostrově Muhárrak vystavěli pevnost Arad. Dva roky předtím navštívil Bahrajn portugalský cestovatel Duarte Barbosa a pravděpodobně od něj pochází povědomí Portugalců o výnosných nalezištích kvalitních a velkých perel. Touha zmocnit se těchto nalezišť nakonec vedla r. 1521 k invazi Portugalců na Bahrajn a okolní území. Portugalci zde vládli do r. 1602, kdy byli vyhnáni povstáním obyvatel. Poté požádal Bahrajn Peršany o ochranu a ti rádi vyhověli.

Na Peršanech pak ostrov v roce 1783 dobyl sunnitský rod Chalífovců (Al Chalífa), původem z Kataru, resp. Nadždu. +more Krom krátkého intermezza v letech 1799-1811 zůstal tento rod u moci až dodnes. Ovšem soužití sunnitské dynastie (a menšiny obyvatel) se šíitskou většinou zůstává jedním ze základních státoprávních problémů této země. Mapa Bahrajnu.

Moderní dějiny

Od počátku 19. +more století stoupal zájem Velké Británie o oblast Perského zálivu. Roku 1820 přiměli Britové šejka Abdalláha ibn Ahmada k podepsání Všeobecné smlouvy o míru v Perském zálivu, jež měla omezit pirátství. Roku 1861 se pak Bahrajn dostal pod britskou „ochranu“ (Protectorate State), která trvala až do roku 1971. V roce 1956 došlo k protibritskému povstání, které bylo sice potlačeno, ale Írán si začal činit nároky na jeho území a následujícího roku dokonce prohlásil Bahrajn za svou provincii (svého nároku se vzdal až r. 1970). Přesto zůstal Bahrajn pod kontrolou Velké Británie až do roku 1968, kdy byla dohoda o protektorátu po vzájemné domluvě mezi oběma zeměmi zrušena. Bahrajn se poté účastnil snah pro vytvoření svazu arabských emirátů v Zálivu. Toto úsilí však nemělo úspěch a tak 15. srpna 1971 Bahrajn vyhlásil úplnou nezávislost. Od roku 1971 je v Bahrajnu americká vojenská základna.

Nezávislost

Šejk Isa ibn Salmán Al Chalífa se stal emírem (jeho syn se r. 2002 prohlásil králem) a ministerským předsedou nově utvořeného státu. +more V témže roce vstoupil Bahrajn do Ligy arabských států. V roce 1975 bylo rozpuštěno Národní shromáždění a emír se stal absolutním vládcem (Státní bezpečnostní rada (= vláda) byla jmenována jím samotným). Trvá napětí mezi šíitskou většinou, která požadovala a požaduje zavedení parlamentní demokracie a sunnitskou vládou v čele s šejkem, kteří preferují sbližování se Saúdskou Arábií a USA. V prosinci 1981 došlo k pokusu o státní převrat. V roce 1991 byla podepsána dohoda o vojenské spolupráci s USA.

Prodemokratické protesty v Bahrajnu v roce 2011 byly tvrdě potlačeny Od roku 1994, kdy skončily útoky na hotely a restaurace, byla v Bahrajnu dosažena relativní stabilita.

Dlouholetý územní spor s Katarem o ostrovy Hawár u západního pobřeží Kataru rozhodl v roce 2001 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ve prospěch Bahrajnu.

Události od roku 2011

V únoru roku 2011 došlo v Bahrajnu v rámci Arabského jara k prvním protestům proti autoritářskému režimu. Vláda proti protestujícím tvrdě zakročila, proti protestujícím byly použity i střelné zbraně, několik desítek lidí bylo zastřeleno. +more Na potlačení povstání se podílely vojenské síly Rady pro spolupráci arabských státu v Zálivu, zejména Saúdské Arábie. Saúdskoarabské jednotky provedly v březnu 2011 přímou intervenci na straně sunnitského vládnoucího rodu Ál Chalífa, 14. března 2011 projížděly V Bahrajnu saúdskoarabské obrněné tanky pod hesly pomoci bratrskému státu proti podvratným silám, inspirovaným Íránem. V tak malém a politicky přehledném státu jako je Bahrajn  se s „bratrskou pomocí“  několika tankových a motostřeleckých  praporů podařilo situaci zvládnout za několik dní a aktivisty šíitské opozice fyzicky zlikvidovat nebo jinak „eliminovat“. S pochopením ji sledovali i západní spojenci Rijádu.  Arabské jaro do této země v tak vyhraněné podobě nedorazilo, ačkoliv se toho leckdo obával.  Řada lidí byla zatčena a odsouzena, ze škol byli vyloučeni protestující studenti. Došlo k vyhlášení výjimečného stavu, který byl 1. června 2011 zrušen. Od té doby však protesty dále pokračovaly, vláda používala k potlačování demonstrací slzný plyn a gumové projektily. V dubnu 2012 musela být při konání závodů Formule 1 přijata rozsáhlá bezpečnostní opatření kvůli hrozícím demonstracím a protestům.

Nepokoje v Bahrajnu pokračovaly za nezájmu sdělovacích prostředků i v letech 2012 a 2013.

V Bahrajnu sídlí velitelství 5. americké floty, která dohlíží na vody kolem Perského zálivu.

Ekonomika

Manáma v roce 2009

Bahrajnská ekonomika prochází obdobím mohutného hospodářského růstu. Ten je však založen především na těžbě ropy, která tvoří 60 % exportu a státních příjmů země. +more HDP na 1 obyvatele činí 25 300 USD (2005). Bahrajn je také důležitým mezinárodním finančním centrem Blízkého východu.

Objevení ropy

V červnu 1932 bylo v Bahrajnu objeveno velké množství ropy. Je to důležité ze dvou důvodů: za prvé to byl první objev ropy na arabské straně Zálivu vůbec a za druhé se tak stalo současně se zhroucením světového trhu s perlami. +more Protože byl Bahrajn prvním státem Zálivu, který objevil ropu, těšil se také jako první z výhod, které přišly zároveň s výnosy - to se odrazilo ve zlepšení vzdělání a zdravotní péče. Zásoby ropy v Bahrajnu jsou docela malé a ve srovnání se standardy ostatních zemí Zálivu je produkce ropy spíše symbolická. Bahrajn tak nemá příliš zdrojů pro rychlejší rozmach.

Manáma - hlavní město Bahrajnu

Turistika

Bahrajn je jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na Blízkém východě. Ročně jej navštíví asi 2 miliony zahraničních turistů převážně z arabských států ležících na pobřeží Arabského zálivu.

Jaderná energie

Země nedávno ohlásila své plány na stavbu jaderné elektrárny.

Obyvatelstvo

Šíitští muslimové v Bahrajnu Bahrajňané tvoří 62 % obyvatelstva země a podíl městského obyvatelstva činí 92 %. +more Výraznou většinu v oblasti náboženství tvoří s více než 81 % muslimové (cca 66-70% ši'íté a zbytek vládnoucí sunnité) a asi 9 % křesťané.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel má vzrůstající tendenci: * 1870 - 70 000 obyvatel * po r. 1945 - 105 000 obyvatel * 1960 - 150 000 obyvatel * 1970 - 211 000 obyvatel * 2010 - 1 200 000 obyvatel

Hromadné sdělovací prostředky

Tisk

Seznam tiskovin vydávaných v Bahrajnu: * Al-Bahrajn al-Jaum (Bahrajn dnes) - měsíčník - arabština - nákl. asi 4000 výtisků * Al-Advá (Světla) - týdeník -arabština - zal. +more 1965 - nákl. asi 3000 výtisků * Achbár al-Bahrajn (Bahrajnské zprávy) - arabština * Arab Markets - měsíčník - arabština, angličtina * Awali Evening News. - deník - angličtina - nákl. asi 1000 výtisků * Awali Magazine - měsíčník - nákl. asi 1000 výtisků * Bahrain Trade Directory - ročně - angličtina * Al-Hajját at-Tidžáríja (Obchodní život) - angličtina, arabština * Al-Mudžtamaa al-Džadíd (Nová společnost) * Commerce Review (Obchodní revue) - měsíčník * Gulf Weekly Mirror (Týdenní zrcadlo zálivu) * Huná al-Bahrajn (Zde Bahrajn) - měsíčník - arabština - nákl. asi 4000 výtisků * Al-Džarída ar-Rasmíja (Úřední list) - týdeník - arabština - zal. 1957 * Al-Muršid (Průvodce) - měsíčník - angličtina, arabština * An-Nadžma al-Usbúaja (Týdenní hvězda) - týdeník - arabština - nákl. asi 8000 výtisků * The New Society (Nová společnost) - týdeník * Sadá al-Usbúa (Ozvěna týdne) - týdeník - arabština - zal. 1969.

Reference

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080225005602/http://www. nettravel. cz/Bahrajn/O-Zemich/]Informace pro turisty[/url] * * * * * * * * [url=http://www. jedensvet. cz/2013/filmy-a-z/22141-bahrajn-vstup-zakazan]Bahrajn - vstup zakázán[/url] - film z Festivalu Jeden svět o porušování lidských práv v Bahrajnu.

Kategorie:Státy Asie Kategorie:Ostrovní státy a území Kategorie:Asijské monarchie Kategorie:Emiráty Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1971 Kategorie:Členové Ligy arabských států Kategorie:Asijské mikrostáty