Bedřich Kozelka

Technology

12 hours ago

Author

Bedřich Kozelka (10. prosince 1902, Praha – 9. února 1968, Strakonice) byl český pedagog, učitel a hudební skladatel. Po studiu na učitelském ústavu pracoval Kozelka jako učitel na různých místech v Čechách. Kromě své pedagogické práce se věnoval i kompozici hudby. Byl autorem několika písní, sborů a orchestrálních skladeb. Spolupracoval s mnoha významnými českými osobnostmi, jako jsou Karel Hašler, Jaroslav Ježek, František Nepil, Jaroslav Kvapil nebo Osvobozené divadlo. Během druhé světové války byl Kozelka vězněn v koncentračním táboře Mauthausen a podařilo se mu přežít. Po válce pokračoval ve své hudební kariéře a pracoval také jako hudební režisér a dirigent. V roce 1968 zemřel v Strakonicích, kde působil jako profesor na konzervatoři. Bedřich Kozelka je považován za významnou osobnost českého hudebního života první poloviny 20. století, ačkoliv jeho dílo nezískalo takovou popularitu jako díla některých jeho současníků. Jeho hudba je charakterizována lyrickým a citlivým zvukem, často inspirovaným českou lidovou hudbou. V současnosti jsou jeho skladby stále častěji interpretovány a objevují se na koncertních programech i nahrávkách.

Bedřich Kozelka (6. března 1902 Praha - 21. července 1970 Praha) byl český a československý poúnorový politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie

Dětství strávil v Hrdlořezích u Prahy. Za první světové války se vyučil frézařem v podniku Českomoravská Kolben-Daněk. +more Už tehdy byl aktivní v dělnickém a odborovém hnutí. Ve věku šestnácti let se stal funkcionářem sociálně demokratické Dělnické tělocvičné jednoty. Podílel se na prosincové generální stávce v roce 1920. Pak pracoval v Komsomolu a rudých odborech.

Do KSČ vstoupil roku 1924. Za první republiky byl aktivní v komunální politice v Praze. +more V období let 1936-1938 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Hned na počátku okupace byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Dachau a koncentračním táboře Buchenwald.

Dne 26. května 1945 se vrátil do vlasti. +more Po válce se opět zapojil do veřejného a politického života. Stal se vedoucím závodní organizace KSČ v podniku ČKD v Praze. Zastával četné stranické posty. Již v listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1951-1953 byl tajemníkem a v letech 1953-1957 vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ v Praze. V letech 1957-1958 působil navíc jako tajemník Ústřední rady odborů. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1962 Řád Klementa Gottwalda.

Během únorového převratu v roce 1948 byl v padesátičlenné dělnické delegaci, která přišla podpořit plán na přijetí demisí nekomunistických ministrů. K roku 1954 se profesně uvádí jako vedoucí tajemník KV KSČ Praha.

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. +more Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Praha-venkov), ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Středočeský kraj) a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do své smrti v červenci roku 1970.