Bitva u Ulmu

Bitva u Ulmu byla vojenským střetem mezi římskou republikou a germánskými kmeny v roce 9. Bitva se odehrála poblíž města Ulmu na území dnešního Německa a patří mezi jednu z největších porážek v dějinách Římské říše. Bitva začala, když Publius Quinctilius Varus, římský velitel, vedl tři legie a auxiliární kohorty proti pohanským Gemanům, kteří se vzpouzeli proti římské nadvládě. Varus byl veden klamem a přesvědčen, že bude bojovat proti malým oddílům, zatímco germánské kmeny vytvořily velkou koalici a připravily se na bitvu. Během tří dnů bojů byly římské legie obklopeny a zmasakrovány germánskými válečníky. Varus sám spáchal sebevraždu a jeho vojsko bylo zcela zničeno. Bitva u Ulmu měla velký dopad na římskou republiku, která byla nucena změnit svou strategii ve snaze zastavit germánské kmeny. Bitvu u Ulmu popsali římští a pozdější historikové, jako Tacitus nebo Cassius Dio, a stala se slavnou příkladem římského neúspěchu a germánské odvahy. I přes svou konečnou porážku v bitvě si Germáni nadobro zajistili svou nezávislost na Římanech.