Bolero (tanec)

Antonio Cabral Bejarano: Tanečnice bolera, 1842 Bolero je španělský tanec ve ¾-taktu, který „v poslední třetině 18. století vytvořili taneční mistři z různých španělských tanců.“ Kromě seguidillas manchegas to bylo také fandango, polo a chacona. Podle prvků baletních a dvorních tanců bylo také upraveno názvosloví pohybu nohou a chodidel .

Obvykle ho tančí dva lidé s kastaněty a tradičně s doprovodem kytary, cistry a dalších lidových nástrojů, jako jsou dudy, buben a tamburína. Bolero dosáhlo světové slávy prostřednictvím stejnojmenného orchestrálního díla Maurice Ravela. +more .

Kubánské bolero nemá se španělským nic společného, protože je ve 2⁄4- nebo 4⁄4 metru.

Escuela Bolera

Bolero dalo jméno celému žánru tanečních forem.

Taneční škola bolera (Escuela bolera) je ve Španělsku známá také pod názvem Escuela de palillos, škola kastanětů. Zahrnuje kroky a pohyby jak španělského scénického tance, tak i lidových tanců, které se vyvinuly v tance umělecké. +more Kromě bolera v užším smyslu sem patří i seguidillas boleras a manchegas, fandango, jaleo z Jerezu, cachucha, panadero, macarena, malagueña, soleá z Arcasu a další.

Inscenace této školy se nazývají španělské tance. Vyznačují se kastaněty, extrovertními pohyby s důrazem na použití paží a opakovanými pohyby mimo rytmus (Contratiempos). +more Jejich techniky jsou součástí základního repertoáru profesionálních španělských baletních a flamencových tanečníků a tanečnic.

Historie

Bolero jako jevištní tanec

+more_(Museo_del_Prado'>Muzeum Prado, Madrid). Na konci 18. století se někteří španělští taneční mistři zabývali lidovými tanci nejprve bez předsudků. Rozvinul se tak zvyk provádět tyto tance i na divadelní scéně. To však nebylo přijímáno s obecnou přízní. V roce 1790 Caspar Melchor de Jovellanos napsal:.

Tance byly přizpůsobeny potřebám scénického představení a vytvářely také jejich nové formy. Tak vzniklo bolero. +more Jedním z prvních zdrojů, který je zmiňuje, je tonadilla z roku 1791 od Blase de Laserna:.

Možná ho vytvořil kolem roku 1780 Sebastián Cerezo, v té době uznávaný tanečník. Jiní autoři však zmiňují Antona Bolicha ze Sevilly. +more Bolicho byl také známý pod jménem Bolero, odtud je tedy název tance. V roce 1820 považoval Antonio Cairón bolero za shodné s tancem seguidilla manchegas.

Na začátku 19. století byly v rychlém sledu vytvořeny taneční figury: taconeo, paso marcial, puntas, vuelta perdida, trenzados, skoky a kaprioly a mnoho dalších. +more Obtížné a riskantní figury a skoky někdy vyvrcholily absurdním přeháněním, takže představení bylo spíše gymnastikou než tancem.

Pevná pravidla bolera vytvořil kolem roku 1800 Requejo z Murcie. V roce 1820 se prosadilo umírněnější pojetí a bolero na jevištích mělo méně akrobacie a přiměřenější tempo. +more Důraz se kladl na technickou dokonalost, vyrovnanost a eleganci. Příkladem toho bylo takzvané Bien parado: elegantní póza, ve které se tanečník s tanečnicí na konci každé části nehybně zastavili. Bolero se tak vyvinulo z lidového tance do tance pro profesionální představení. Jako takové se těšilo velké úctě a popularitě po celé 19. století.

Lidové bolero

Bez ohledu na virtuozitu, kterou bolero vyžadovalo od profesionálních tanečníků a tanečnic, si ho také přisvojili obyvatelé Andalusie a dalších částí Španělska. Přizpůsobili si figury a pohyby svým vlastním potřebám. +more O jeho popularitě svědčí švanky (krátká žertovná povídka nebo scénka) tehdy populárních dramatiků Juana Ignacia Gonzáleze del Castilla a Ramóna de la Cruz, stejně jako četné cestovní zprávy. V roce 1830 popsal Washington Irving venkovský festival hudby a tance, kde se tančilo fandango a bolero. O deset let později informoval ruský publicista Vasilij Botkin o podobném festivalu v Madridu. V roce 1860 napsal francouzský spisovatel Jean-Charles Davillier: Andalusané jsou pro „Seguidillas boleras" tak vášniví, že je tančí všude. O deset let později se však zdá, že tato vášeň ustoupila, protože v roce 1876 politik Julián Zugasti y Sáenz napsal, že bolero již není tak populární jako v předchozích letech, kdy se téměř nic jiného netančilo.

Existuje celá řada regionálních provedení, například:

* Bolero de Algodre z provincie Zamora v severozápadním Španělsku * Bolero de Caspe z provincie Burgos, * Bolero Pueblano z města La Puebla de Montalbán, * Bolero Vinarocenc z města Vinaròs na pobřeží východního Španělska * Bolero Mallorquín.

Reference

Literatura

Christiane Karl: Bolero. Ve: Annette Hartmann, Monika Woitas (vyd.): Das große Tanzlexikon. Laaber, 2016, S. 110 a další.

Externí odkazy

Partitura bolera * [url=https://books. google. +morees/books/about/Encyclop%C3%A9die_pittoresque_de_la_musique. html. hl=es&id=m8C_QAAACAAJ]Encyclopédie pittoresque de la musique[/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=t_QBgHu463s]Bolero z roku 1897[/url].

Kategorie:Španělská kultura Kategorie:Španělská hudba Kategorie:Tance