Branišovice

Branišovice ( případně Frainspitz-Weinberg) jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nacházejí se v Dyjsko-svrateckém úvalu asi sedm kilometrů jihozápadně od Pohořelic. Žije zde obyvatel. Sousedními obcemi jsou Vlasatice, Pohořelice, Šumice v okrese Brno-venkov a Olbramovice a Trnové Pole v okrese Znojmo. Součástí Branišovic je také původně samostatná vesnice Vinohrádky, k jejich sloučení došlo roku 1848. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční trať Vinohrady).

Historie

První písemná zmínka o Branišovicích pochází z roku 1222. Prvním doloženým majitelem vsi byla +more_Kosmy_a_Damiána_ve_Staré_Boleslavi'>staroboleslavská kapitula, která ji odprodala dolnokounickému klášteru Rosa Coeli. Kounický probošt následně roku 1326 prodal ves královně Elišce Rejčce pro nově založený starobrněnský klášter. V jeho vlastnictví zůstaly Branišovice až do roku 1782.

Před třicetiletou válkou přešla většina obyvatelstva k protestantskému náboženství, v průběhu války však ves úplně zpustla a nežil tam nikdo. Nové osídlování (na přání kláštera coby majitele) začalo až o téměř třicet let později. +more Z této doby jsou také známy nejstarší dochované obecní pečetě s vodním ptákem, jež se staly předlohou současnému znaku. Nové osídlování skončilo v roce 1749, v této době jsou všechny staré domy osazeny a jedenáct nově vystavěno. Od té doby je obyvatelstvo opět většinově katolické. Nově byl také vystaven válkou poničený kostel svatého Vavřince a socha Jana Nepomuckého. V roce 1773 byla v obci založena první škola. Na významu obci dodala i výstavba císařské silnice na počátku 19. století, vedoucí v těsné blízkosti vsi (dnes silnice I/53).

Když Josef II. +more zrušil v roce 1782 starobrněnský klášter, ustavilo se z jeho majetku malé branišovické panství, po nějž spadaly i některé okolní obce. Celý soubor statků koupil v roce 1807 Karel Josef Lichtenstein. Už dříve je na jižním okraji obce vystavěn malý zámeček sloužící jako správní budova místního statku.

V roce 1783 vznikla v těsném sousedství západně od Branišovic nová malá osada Vinohrádky (Klein Weinberg). Vinohrádky byly vždy spjaté s Branišovicemi, byly k nim od počátku přiškoleny i přifařeny. +more Původní osídlenci byli Češi. V důsledku postupné germanizace se i branišovické obyvatelstvo poněmčilo a na konci 19. století bylo téměř kompletně německé. Českou menšinu tvořili především zemědělští dělníci velkostatku přicházející z českojazyčných částí Moravy.

Po vzniku politických a soudních okresů v roce 1850 spadaly Branišovic nejprve pod Moravský Krumlov. Když v roce 1901 vznikl soudní okres Pohořelice, přešly Branišovice společně s dalšími obcemi pod něj a pod politický okres Mikulov, k němuž příslušely až do konce čtyřicátých let 20. +more století.  .

Během první světové války odešlo mnoho místních mužů na frontu a čtyřicet se jich už nevrátilo. Po skončení bojů spadly Branišovice na krátkou dobu do území protestního státu Německé Rakousko a byly součástí jedné z provincií Německá jižní Morava. +more V meziválečné době přišel největší rozkvět vesnice, vzniklo a fungovalo mnoho spolků, byla založena česká škola a školka. Klidné německo-české soužití narušil až vznik Heinleinovy Sudetoněmecké strany a radikalizace. Po podepsání Mnichovské dohody spadly Branišovice do oblasti Sudet zabraných Třetí říší.

Branišovice velmi utrpěly v závěru druhé světové války. Během bojů bylo vybombardováno a zcela zničeno mnoho domů, včetně kostela svatého Vavřince, který téměř kompletně vyhořel. +more Vážně poškozena byla také budova školy. Německé obyvatelstvo bylo ze strany sovětských vojáků i českých partyzánů ponižováno a týráno. Brzy na to začali do obce přicházet novoosídlenci z různých koutů Moravy a také čeští reemigranti z Volyně. Ti často žili ve společné domácnosti s Němci, kteří pro ně pracovali, než byli vysídleni.

Původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno v průběhu roku 1946 mikulovskými transporty. První léta po válce se nesla ve znamení nejnutnějších oprav, ať už kostela, školy nebo vlastních domů. +more Až později se dařilo obec znovu rozvíjet - bylo vybudováno nové fotbalové hřiště, zemědělské družstvo, budovy Jednoty, Šlechtitelské stanice a kulturního domu.

Do konce roku 2006 se nacházely v okresu Znojmo, od té doby náleží do okresu Brno-venkov.

Obyvatelstvo

Moderní osídlení obce bylo většinově německé, respektive se jednalo o poněmčené Čechy, o čemž svědčí vysoký výskyt původních českých příjmení. Ke germanizaci došlo zřejmě vlivem okolního prostředí, ves ležela na hranici českého a německého etnického prostoru. +more Germanizace byla na sklonku 19. století takřka úplná - v roce 1900 se k české národnosti ze 473 obyvatel Branišovic přihlásilo jen 61 lidí. Českou menšinu tvořili především nově příchozí dělníci z různých částí Moravy (ale i Slovenska), kteří pracovali na zdejších statcích. Tito Češi žili jen v Branišovicích, Vinohrádky byly kompletně německé. Vyznáním byla většina obyvatel katolická. Počet Čechů se zvýšil až po vzniku Československé republiky, kdy v obci vznikly české instituce jako škola a školka. Po mnichovské krizi většina českých obyvatel odešla. V souvislosti s poválečným vysídlením československých Němců přišli do Branišovic noví osídlenci z Moravy a také reemigranti z Volyně. Vysídlením téměř sedmi set Němců počet obyvatel obce značně klesl a pozvolna začal stoupat až koncem 20. století.

Obecní správa

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. června 2001.

Charakteristika a vybavenost obce

Branišovice jsou typickou jihomoravskou zemědělskou vsí (86 % katastru tvoří zemědělská půda) s velmi malým zalesněním a mají také dlouholetou šlechtitelskou stanici, kde se kříží nové druhy obilí. Šlechtitelská stanice je v současné době součástí francouzské firmy RAGT. +more Vinařství a ovocnářství je zastoupeno méně. V katastru obce se nacházejí celkem tři rybochovné rybníky - Horní rybník, Dolní rybník, obnovené po druhé světové válce, a malý rybníček Kačák. Všechny napájí Olbramovický potok protékající středem obce a tvořící přirozenou hranici mezi bývalými obcemi Branišovice a Vinohrádky.

Od roku 2015 má obec kompletní splaškovou kanalizaci a čističku odpadních vod společně s Olbramovicemi a Bohuticemi.

V obci se nachází jeden hostinec, obchod s potravinami, ubytovna a zážitková středověká krčma s hotelem. Dále pošta a díky blízkosti silnice I. +more třídy i čerpací stanice. Podle registru ekonomických subjektů je v Branišovicích celkem 59 podnikatelských subjektů. Největším je kamionová spediční firma. Branišovice nemají stálou lékařskou ordinaci, místní musejí dojíždět do okolních měst.

Obec leží u silnice I/53 a prochází jí silnice II/396. Hromadná doprava v obci funguje prostřednictvím autobusů, obec má frekventované přímé spojení se Znojmem a Brnem.

Jedinou vzdělávací institucí je mateřská škola, základní škola byla v obci zrušena v roce 1983 a místní školáci od té doby dojíždějí do školy v sousedních Olbramovicích nebo Pohořelicích. Školka sídlí v budově obecního úřadu, kam se před počátkem 21. +more století přestěhovala z budovy bývalé fary.  .

V obci působí mnoho místních spolků a sdružení - dobrovolní hasiči, myslivci, chovatelé, rybáři, vinaři Sokol, sdružení matek, klub důchodců a folklórní sdružení Branišovická chasa, které organizuje místní svatovavřinecké hody, konající se na začátku srpna. Z dalších akcí lze jmenovat lampionový průvod, oslavy Dne osvobození, setkání jubilantů, masopust nebo vánoční koncert.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Vavřince - nejvýznamnější a nejstarší branišovická památka, jádro kostela pochází ze 13. století. +more Současnou podobu kostel získal po rekonstrukcích na konci 40. let 20. století * Zvonička Svaté trojice - stojí ve Vinohrádkách, postavena byla v roce 1824 v souvislosti se vznikem samotné obce. Renovována byla v letech 1993 a 2018. Uvnitř se nachází unikátní soubor tří dřevěných soch Oplakávání Krista. * Zámek Branišovice - dřívější centrum knížecího velkostatku bylo postaveno na sklonku 17. století. Sloužilo jako správní budova. * Socha svatého Jana Nepomuckého - stojí na severním okraji obce u cesty směrem na obec Šumice. Postavena byla v roce 1710.

Osobnosti

Tecellin Halusa (1870-1953), cisterciácký mnich, teolog a historik * Laurenz Widholz (1861-1926), císařský rada v letech 1907-1918 a rakouský národní radní v letech 1919-1926 * Josef Kuno Halusa (1877-1951), právník a básník * Ferdinand Kratochvíl (1906-1981), učitel v české obecné škole a osvětový pracovník, působil v Branišovicích v letech 1926-1938 * Josef Rudolf (1923-1991), ředitel Šlechtitelské stanice a poslanec Národního shromáždění v letech 1964-1971

Galerie

Soubor:Branišovice - kostel sv. Vavřince 1 crop. +morejpg|Kostel sv. Vavřince Soubor:Branišovice zámek 3. JPG|Zámek Soubor:Branišovice - zvonička po rekonstrukci. jpg|Zvonička sv. Trojice Soubor:Branišovice, sýpka. jpg|Bývalá sýpka.

Odkazy

Reference

Související články

Římskokatolická farnost Branišovice

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Brno-venkov Kategorie:Obce v okrese Brno-venkov Kategorie:Sídla v Dyjsko-svrateckém úvalu Kategorie:Znojemská vinařská podoblast Kategorie:Sdružení obcí Čistá Jihlava Kategorie:Svazek znojemských vinařských obcí Daníž