Bítovští z Bítova

Technology

12 hours ago

Author

Bítovští z Bítova je starobylý český šlechtický rod, který se svým sídlem nacházel na hradě Bítov na jižní Moravě. První písemná zmínka o této rodině pochází z 14. století. Bítovští z Bítova měli významnou úlohu v politickém i vojenském životě na českém území. V průběhu staletí získali řadu dalších majetků a funkce, a stali se jednou z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodin. V 16. století se Bítovští z Bítova účastnili stavovského povstání proti Habsburkům a později se podíleli na obnově katolické víry po třicetileté válce. O rodině se příliš mnoho neví po roce 1713, kdy hrad Bítov vyhořel a rod se dostal do finančních potíží. Nicméně Bítovští z Bítova zanechali po sobě bohaté kulturní a historické dědictví, které se promítlo ve výstavbě a rozšíření hradu Bítov, stejně jako v podpoře umění a vzdělání ve svém okolí.

Bítovští z Bítova byli vladycký rod ze Slezska, přesněji z vesnice Bítova u Nového Jičína na Opavsku. Existoval ještě jeden rod píšící se z Bítova, ovšem s Bítovskými z Bítova nebyl příbuzensky spřízněn. Pocházeli z Čech, dále tu žili Bítovští ze Slavíkovic a Bítovští z Lichtenburka.

Historie

Nejstarší zmínky pocházejí z konce 13. století. +more Prvním známým držitelem Bítova byl roku 1377 Ješek z Bítova, jeho potomci k rodovému majetku přidali Hrabyni, Klimkovice. Kromě Václava Bítovského z Bítova se nikdo významněji do historie nezapsal. Jako poslední člen rodu se roku 1639 uvádí Bernard.

Nejvýznamnější postavou rodu byl evangelík Václav Bítovský z Bítova, který stál na straně stavovské opozice proti císaři. Oženil se s Bohunkou, dcerou Viléma z Víckova, jež zdědila bohaté statky v Bystřici pod Hostýnem a v Prusinovicích. +more Díky jejímu majetku se dostal do významných funkcích, zasedal v různých stavovských komisích, na zemském soudu, coby direktor reprezentoval rytířský stav. Účastnil se rovněž vyšetřování velezrady faráře Jana Sarkandera z Holešova. Později se však dostal do sporů ohledně sousedních panství Albrechta z Valdštejna. Po Bílé hoře emigroval, bojoval proti Habsburkům, roku 1627 jej ve Slezsku zajal Albrecht z Valdštejna, odvedl do Brna, kde byl Václav vyslýchán, mučen a následně popraven, jako jediný z moravských povstalců.

Kromě věna přinesla Bohunka do rodiny i právo na další majetek, vedla spory o dědictví po Václavu Nekšovi z Landeka s manželkou Albrechta z Valdštejna, Lukrécií Nekšovou z Landeka. Spor však Bohunka prohrála, emigrovala do Polska, po návratu do vlasti v roce 1630 žila v naprosté v bídě až do své smrti.

Erb

Za znak pojali netradiční hořící srdce. Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle toto znamení vysvětluje příběhem o předkovi rodu, který napomohl milostnému sblížení kyperského prince s francouzskou princeznou a za odměnu získal do erbu hořící srdce.