Caesar (divadelní hra)

Caesar, antická féerie o jedenácti obrazech je 14. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, v Osvobozeném divadle.

Premiéra byla 8. +more března 1932. Režie Jindřicha Honzla, hudba Jaroslav Ježek, choreografie Joe Jenčík, výprava a kostýmy František Zelenka.

Autoři připsali hru Miloši Nedbalovi "za všechny role od Blažeje Josska až po Gaia Julia Caesara"

Ve hře zaznělo tango Kleopatra, pochod Vojna a mír, Pochod plebejců, valčík Římské lázně, Ezop a brabenec, balet Obětování Osiriovi, V domě straší duch, Evropa volá

Historie

Hra představuje Caesara jako přihlouplého a stárnoucího muže, který touží po válce. V postavě Caesara jsou patrné rysy italského diktátora Benita Mussoliniho. +more První vyloženě politická hra, ve které autoři upozornili na nebezpečí fašismu a na krizi formálního parlamentarismu. Výrazně přitvrdili i v kritice společnosti, po této hře začalo být toto divadlo považováno za politické. Dělali si legraci ze Společnosti národů, Edvard Beneš chtěl aby hra byla zakázána, protože je nedemokratická, později mu to rozmluvil Hubert Ripka. Voskovec o hře mluví jako o daumierovské karikatuře.

Osoby a premiérové obsazení

Gaius Julius Caesar	M. Nedbal
Kleopatra	M. +more Grossová-Sedláčková
Marcus Antonius	B. Záhorský
Brutus	V. Plachý-Tůma
Marcus Tullius Cicero	J. Skřivan
Onomatopoe	H. Vítová
Velekněz Ratata, kněz Osiriův	F. Filipovský
Centurio Musculus	J. Gradwohl
Místopředseda senátu	V. Trégl
První senátor	F. Černý
Druhý senátor	V. Kotalík
Třetí senátor	A. Nálevka
Čtvrtý senátor	J. Dvořák
Lev	J. Mixa
Terentius Bulva, lid římský	J. Voskovec
Titus Papullus	J. Werich

Tanečnice s plynovými maskami, Tanečnice v hadrech, Tanečnice z let devadesátých - Jenčíkovy girls Senátoři, lid římský, nájemná vrahové, chrámoví pochopové.

Děje se v Římě 13. a 14. března roku 44 před Kristem a tamtéž roku 1932

Děj

Egyptská královna Kleopatra tráví zimu v Římě. Je hostem a zároveň milenkou Julia Caesara. +more kterého podvádí s římským vojevůdcem Markem Antoniem, s egyptským veleknězem Ratatou s centurionem Musculem a s četnými gladiátory. Senátoři Brutus a Cicero ji chtějí dostat z Říma, protože její královské zvyky kazí Caesarovy republikánské zásady. Na Kleopatru politický nátlak neplatí, ale dá se uplatit penězi. Ale než odejde zamíchá se ještě do atentátu na Caesara kterého Ratata, jako egyptský vlastenec, chce dát sežrat v lázni lvem, ukrytým v kabině. Cicero a Brutus, dotčeni že se cizinec vměšuje do národních piklů, odmítnou romantický úklad a nastrojí přepadení v chrámu Osinově. Kleopatřina služka Onomatopoe, na kterou její velitelka svedla před Caesarem své pletky s Markem Antoniem, prozradila totiž Caesarovi, že královna navštěvuje velekněze v chrámu a že má kromě toho množství jiných milenců. Onomatopoe to ale řekla v lázních, kde číhala a naslouchala celá společnost spiklenců, chystajících atentát. Všichni se tedy dostaví v noci do Osiriova chrámu. Onomatopoe je obětována bohu. ale Ratata si ve tmě splete Caesara s římským senátorem a probodne nepravého. Jeho pak ze žárlivosti zabije Marcus Antonius. Když konečně přijde Caesar, prohlásí Kleopatra, že odstranila velekněze, protože usiloval o Caesarův život. Pozdě přispěchá Brutus a s lítosti zjišťuje že jim Caesar tentokrát unikl. Bude tedy zabit zítra 15. března v senátu třiadvaceti ranami.

Autoři V+W hraji v Caesarovi Terentia Bulvu (Voskovec) a Tita Papula (Werich), lid římský uvržený do vězení za nezávisle vytvořený nápis na zdi "Brutus krade. ". +more Dostanou se z vězení a octnou se v lázni při Ratatově chystaném atentátu se lvem, kde jako domnělí zaměstnanci lázní nevědomě zmasírují Caesara. Při masáži na Caesara nadávají a pomlouvají ho a když jim Caesar řekne kdo je, snaží se ho obklady vyléčit z kocoviny. Když vznikla panika v lázních, velekněz Ratata je omylem hodí do kabiny se lvem a Bulva s Papuluem se domnívají, že Ratata je kostelník a jdou mu proto nafackovat do Osiriova chrámu. Připletou se tak bezděčně do napínavé situace před atentátem a protože se rádi bojí, straší se v tajemném příšeří děsivými historkami Závěrem posuzují v novodobém Římě politickou krizi před mapou Evropy a nakonec roznášejí na Foru Romanu noviny jako kolportéři.

Hudba ze hry

Některé písně a orchestrální skladby byly v roce 1932 zaznamenány na gramofonové desky firmy Ultraphon: # Evropa volá, Jaroslav Ježek, orchestrální verze, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno 29. března 1932 # Kleopatra, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, Melody Boys, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno 29. +more března 1932 # Pochod plebejců, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, dirigent Karel Ančerl, nahráno 9. června 1932 # Římské lázně, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají Hana Vítová a Jára Pospíšil, dirigent Karel Ančerl, nahráno 9. června 1932 # O lidech a zvířatech, Voskovec a Werich, předscéna, nahráno 9. června 1932 # Ezop a brabenec, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, dirigent Jiří Srnka, nahráno 24. listopadu 1931 # Obětování bohům, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Karel Ančerl, nahráno 9. června 1932 # V domě straší duch, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, dirigent Karel Ančerl, nahráno 9. června 1932 # Evropa volá, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, dirigent Karel Ančerl, nahráno 9. června 1932.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:České divadelní hry Kategorie:Divadelní hry z roku 1932 Kategorie:Hry Osvobozeného divadla