Hana Vítová

Hana Vítová, rodným jménem Jana Lašková (24. ledna 1914 Praha - 3. března 1987 Praha), byla známá česká herečka a zpěvačka 30. a 40. let 20. století. Mezi tehdejšími hereckými hvězdami vynikla nejen její přirozená krása s melancholickým nádechem obličeje a tmavými vlasy, ale hlavně její intelekt a pěvecký talent. Od roku 1932 hrála ve více než padesáti filmech, z nichž mnohé jsou hrané a oblíbené i po více než půlstoletí.

Soukromý život

Vyrůstala v umělecké rodině. Otec Hanuš Lašek (1860-1937) byl sólistou opery Národního divadla a profesorem zpěvu na pražské konzervatoři a pocházel ze západočeských Plas. +more Byl jazykově nadaný, ovládal šest jazyků. Matka Hana (Nina) byla také operní pěvkyní. V dívčím věku Vítová chtěla být učitelkou, ale na přání rodičů vstoupila na konzervatoř, tu však nedokončila . Po dvou letech odešla na stáž do olomouckého divadla, ale o jejím zvláště pěveckém talentu se dozvěděli Voskovec a Werich, kteří ji roku 1930 angažovali v Osvobozeném divadle. Hodila se jim pro postavu umělé dívky Sirael ve hře Golem. Voskovec a Werich pro ni vymysleli také pseudonym, který užívala až do smrti. Podnětem byl vtip se jménem jejich společného přítele, básníka a dramatika Vítězslava Nezvala.

V Osvobozeném divadle, kde hrála s přestávkami až do jeho uzavření, se zamilovala do Jiřího Voskovce, ale osudovou láskou se pro ni stal operetní zpěvák a herec Jára Pospíšil. Kvůli němu odešla z Osvobozeného divadla do Olomouce, ale brzy se oba společně vrátili do Prahy. +more Pod tíhou popularity nezbývalo mnoho místa na citový partnerský život, a tak se manželství záhy rozpadlo. Nikdy však na něho nepřestala vzpomínat jako na výborného člověka, umělce i kamaráda.

Určitou dobu hrála v Divadle Oldřicha Nového, kde se seznámila se šéfredaktorem populárního časopisu Kinorevue JUDr. Bedřichem Rádlem (1905-1981), a s tímto pražským elegánem se brzo vzali (sňatek 1942). +more Bydleli však ve stejném domě jako Rádlova první manželka Světla Svozilová. Z manželství se po válce narodila jediná dcera Bedřiška Rádlová (1946). Ke konci války se starala o Janu Včelákovou, adoptivní dceru Oldřicha Nového, když její oba rodiče byli odvezeni do koncentráku. Když po válce z politických důvodů manžel přišel o práci a i ona sama přestala dostávat nabídky k rolím, jejich manželství se rozpadlo (1955).

Neměla kam jít, a tak zůstala u bývalého manžela a vyvařovala jemu i jeho nové milence. Jejím manželem se nestal R. +more A. Dvorský, se kterým často vystupovala na zájezdech, ale byla mu za svědka na jeho svatbě. Nový režim přestal mít o oblíbence „buržoazního“ publika zájem. Nakonec se vrátili mezi prosté lidi, které bavili svým zpěvem a vzpomínkami. Kolem televizního konferenciéra Jana Pixy se vytvořila skupina estrádních umělců, mezi nimiž Vítová a Dvorský nechyběli. Ti pak jezdili po českém venkově a byli potěšením pro stovky a tisíce lidí, kteří je znali ze starších filmů. Na estrádní umění je možné mít kritický pohled. Nelze však upřít, že tento druh zábavy byl oblíbený a lidé se na příjezd umělců z Prahy vždy těšili.

Velkou ranou osudu byla sebevražda dcery Bedřišky v jejích dvaceti letech (1966), která patrně kvůli těžce snášeným neurovnaným rodinným poměrům a nenaplnění jednostranné platonické lásky k herci Jiřímu Suchému vyskočila z okna. Kvůli tomu byla Vítová ve svém nitru zcela na dně, ač to ve svých vystoupeních nedávala najevo. +more V roce 1970 měla vážnou dopravní nehodu, při níž jí ochrnula jedna noha. Propadla alkoholu a po smrti R. A. Dvorského dožívala zcela opuštěná. Zemřela roku 1987 na rakovinu plic a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Umělecká kariéra

Roku 1932 stanula poprvé před filmovou kamerou v nepříliš povedené komedii Děvčátko, neříkej ne. Zazářila až společně s Ljubou Hermanovou ve filmu Peníze nebo život, kde společně zazpívaly píseň Život je jen náhoda, která se záhy stala evergreenem. +more Pak už následovaly další nabídky a přišly role, v nichž Hana Vítová zazářila skutečným hereckým mistrovstvím.

Ve třicátých letech se stala filmovou hvězdou většinou díky ne příliš umělecky hodnotným naivním i sentimentálním filmům, v nichž často hrála role chudých dívek, které přišly ke štěstí, když se do nich zamiloval bohatý muž znalý světa. Taková je i Matka Kráčmerka, Vdavky Nanynky Kulichovy, Jedna z milionu, Sextánka, Jarčin profesor, Výdělečné ženy nebo Děvče za výkladem. +more Mnohem výraznější byly dramatické role ve filmech Batalion, Lidé na kře a v historické komedii Cech panen kutnohorských.

Od roku 1930 byla s přestávkami členkou Osvobozeného divadla. Z rolí v Osvobozeném divadle připomeňme Sirael v Golemovi (1931), otrokyni Onomaptopoe ve hře Caesar (1932), dále účinkovala ve hrách Osel a stín, Kat a blázen. +more Kromě krátkého zastavení v Olomouci s Járou Pospíšilem hrála před válkou ještě v letech 1935-1937 v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření Osvobozeného divadla přešla do operetního souboru Švandova divadla a v letech 1941-1942 byla v Divadle Oldřicha Nového, krátce hostovala v Uranii.

Za války dostala své nejlepší životní role, především sehrála výtečně Martu Dekasovou v Nočním motýlu, v němž se dostává z pozice vychovatelky do prostředí pochybného baru. Slavnou průvodní melodii však nezpívala Vítová, ale Míla Spazierová-Hezká. +more Díky tomuto snímku, který se promítal i v Německu a ve Francii, se stala mezinárodně známou. Milou roli dostala i v komedii Valentin Dobrotivý, kde byla partnerkou svému divadelnímu šéfovi Oldřichu Novému. Hrála i ve dvou německých filmech pod jménem Hana Witt (Der zweite Schuss, 1943 a Freunde, 1945).

Na rozdíl od svých kolegyň Mandlové, Baarové i Gollové se obhájila při obvinění z kolaborace. Přesto po válce hrála už jen v pěti filmech. +more Posledním významným filmem byla Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, vedle Nočního motýla její role nejvýraznější. Hrála tu opět po boku Oldřicha Nového zhrzenou milenku Elén, v jejíž postavě parodovala své prvorepublikové role. Byla natočená krátce po Únoru 1948. Následovaly už jen malé role, poslední filmovou rolí byla referentka MNV (Muž v povětří, s Vlastou Burianem). Objevila se pak ještě v západoněmeckém snímku Dům v Kaprové ulici (1964).

V padesátých letech vystupovala na estrádách, příležitostně v barech a restauracích, v letech 1953-1959 vedla pivovarský kabaret u sv. Tomáše v Praze. +more Ke konci života se bavila alespoň překlady knih z angličtiny, ruštiny (pro časopis a nakladatelství Svět sovětů) a němčiny, které podepisovala jako Rádlová.

Citát

Filmografie

Zpěv

Diskretní budoár, dvou dívčích retů žár (Děvčátko, neříkej ne. , 1932) s Ottou Rubíkem * Komu se nelení, tomu se zelení (Děvčátko, neříkej ne. +more, 1932) s Emanem Fialou * Kotě, já bych pro tě zhubnul láskou jak tyčka v plotě (Děvčátko, neříkej ne. , 1932) s Jindřichem Plachtou * Život je jen náhoda (Peníze nebo život, 1932) s Ljubou Hermanovou - dle některých pramenů dabing zpívaný Jožkou Srbovou a Boženou Schlesingerovou * Ty náš svatý Antoníčku (U svatého Antoníčka, 1933) - s Ljubou Hermanovou * Chudobná světnička (Matka Kráčmerka,1934) - s Rolfem Wankou * Můj milý má mne rád (Hřích mládí, 1935) * Dívenko spanilá (Výkřik do sibiřské noci, 1935) - s Arno Veleckým * Telefonem k srdci (Koho jsem včera líbal. , 1936) - s Valtrem Taubem * Jen vám, jen vám svou píseň zpívám (Sextánka, 1936) * Ach není, tu není (Armádní dvojčata, 1937) * Ó, hvězdy krásné, kam pospícháte (Armádní dvojčata, 1937) * Pryč a pryč je všecko (Batalion, 1937) * Nemám nic než to, co mám (Batalion, 1937) * Ukolébavka (Krb bez ohně, 1937) - s R. A. Dvorským * V roztoužení (Poslíček lásky, 1937) * Mám jen jednu naději (Výdělečné ženy, 1937) * Chci žít a jenom tebe milovat (Bláhové děvče, 1938) - s Járou Pospíšilem * Jen jednu touhu mám (Bláhové děvče, 1938) - s Vladimírem Borským * Pohádka mládí (Milování zakázáno, 1938) * Pověz, pověz, kudy cestička (Jiný vzduch, 1939) * Matějíčku, Matěji (U svatého Matěje, 1939) - s Jarou Kohoutem a Františkem Paulem * Polibek za mřížemi (Veselá bída, 1939) - s Dano Živojnovičem * Vždyť jsme jen jednou na světě (Veselá bída, 1939) * Neapolitana (Píseň lásky, 1940) * (ve filmu Noční motýl (1941) byla Hana Vítová ve zpěvu dabována Mílou Spazierovou-Hezkou, která zpívala písně „Zdá se mi“ a „Noční motýl“. Hana Vítová obě písničky natočila později na desku. Výsledek byl podle mnohých lepší, než v případě filmové nahrávky. ) * Měsíc už svítí do zahrad (Jarní píseň, 1944) * Přesvatá matko, líbezná panno (Jarní píseň, 1944) * (ve filmu Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) byla Hana Vítová dabována v písních Vilmou Mayerovou).

Odkazy

Reference

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68-9 * Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945, Orbis, Praha, 1966, str. +more 68, 81-2, 84, 110, 112, 123, 145, 155, 159, 169, 182, 186, 188, 197, 221, 223, 226, foto 161, 201, 205, 214, 277, 284, 306-7, 309, 364, 386, 400, 436, 482, 497, 504, 522, 600, 611, 621 * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178 * František Černý: Theater - Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 108 * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. 395, * Český hraný film II, 1930 - 1945, NFA Praha, 1998, * Český hraný film III, 1945 - 1960, NFA Praha, 2001, * Vlasta Fabianová: Jsem to já. , Odeon, Praha, 1993, str. 43, 54, 330, 343-6, * Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 116, 118, 127, 129, 217-8, 225 * Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 173-185, 323 * Rudolf Mihola: Hana Vítová, Cesta ke šmíře, vyd. Petrklíč, 2011, * Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 9, 131, 157, 166, 206, 213, obr. příl. VI, XIII, * Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 137, 158, * Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 82, 105, 111, 114, 155, 226-8 * Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. * Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. , . Blíže viz [http://www. obrys-kmen. cz/index. php. rok=2012&cis=26&tisk=04] * Rytmus života 11/2007, Hana Vítová (pod šifrou Rž), str. 18-9 * Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 58 * Ondřej Suchý: Neznámá známá Hana Vítová, Ikar, 2013, * Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 126, 181 * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju. Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 54, 65, 97, 130, 178, * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 177, * Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 104, 111, 125, 136-7, 205.

Související články

Osvobozené divadlo * Osvobozené divadlo neznámé

Externí odkazy

Příběhy slavných (TV cyklus) - [url=https://www. ceskatelevize. +morecz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/413235100211005/]Jednou jsi dole, jednou nahoře, ČT 2013[/url] - dokument o soukromých a uměleckých osudech Hany Vítové * [url=http://www. libri. cz/databaze/kdo20/search. php. zp=3&name=V%CDTOV%C1+HANA]Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století - Hana Vítová[/url] * * [url=http://www. volny. cz/czfilm/Osobnosti/Vitova. htm]Osobnosti - Hana Vítová[/url] * * * [url=https://web. archive. org/web/20090217040844/http://filmoveplatno. cz/foto-31-hana-vitova]Galerie prvorepublikových herců - Hana Vítová[/url] *.

Kategorie:České herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:České zpěvačky Kategorie:Herci Osvobozeného divadla Kategorie:Narození v roce 1914 Kategorie:Narození 24. +more ledna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Úmrtí 3. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Ženy.