Cesko.wiki Jára Kohout
Author
Albert FloresJára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (9. prosince 1904 Praha - 23. října 1994 Praha) byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také zemřel.
.jpg)
Život
Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. +more Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Ani po válce to neměl nijak jednoduché, divadlo mu bylo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech.
V noci z 2. na +more_říjen'>3. října 1948 během pohostinského představení hry Na tom našem dvoře pro celníky v Aši emigroval o přestávce před druhým dějstvím v masce kohouta spolu se svojí ženou Mimi a jejich dcerami Alenou, Zuzkou a dvouletou Danielou do západního Německa.
V emigraci
Život v emigraci zpočátku nebyl vůbec jednoduchý, zprvu musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany, poté na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Francie, kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. +more Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE). Zde ale nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, hrál několik drobných postaviček ve filmu, účinkoval i v reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné i s Barbrou Streisandovou. Uskutečnil i několik cest za krajany do Austrálie.
Kariéra ve Svobodné Evropě
Ihned roku 1951 pomáhal zakládat českou redakci Svobodné Evropy. Byl obsazován do různých rozhlasových her. +more Dne 17. listopadu 1952 se ale již objevuje ve Spojených státech. Pak se ale do Svobodné Evropy vrací jako rozhlasový redaktor a herec, ve svých pamětech vzpomíná i na setkání s různými emigranty.
Po návratu do vlasti
Po Sametové revoluci se dne 3. +more dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty. Vyšehradském hřbitově.
Paměti
Své memoáry vydal pod názvem Hop sem, hop tam ve švýcarském nakladatelství KONFRONTATION SA v Curychu v roce 1977. Po roce 1989 vyšly i v Praze.
Česká filmografie
Před převratem 1948
1922 - Venoušek a Stázička * 1926 - Vdávala se jedna panna * 1926 - Prach a broky * 1928 - Modrý démant * 1928 - Ve dvou se to lépe táhne * 1929 - Neviňátka * 1930 - Utrpení šedé sestry * 1931 - Miláček pluku * 1934 - Poslední muž * 1934 - Tři kroky od těla * 1934 - Život je pes (německy) * 1934 - Z bláta do louže * 1935 - Vdavky Nanynky Kulichovy * 1935 - Naši herci coby pouliční zpěváci * 1935 - Král ulice * 1935 - Barbora řádí * 1935 - Jedenácté přikázání * 1936 - Komediantská princezna * 1936 - Lojzička * 1936 - Na tý louce zelený * 1936 - Uličnice * 1937 - Důvod k rozvodu * 1937 - Falešná kočička * 1937 - Filosofská historie * 1938 - Lucerna * 1938 - Bílá vrána * 1938 - Klapzubova XI. * 1938 - Manželka něco tuší * 1938 - Slávko nedej se. +more * 1938 - Třetí zvonění * 1939 - Děvče z předměstí anebo Všechno vyjde najevo * 1939 - Kristián * 1939 - Lízino štěstí * 1939 - Mořská panna * 1939 - Srdce v celofánu * 1939 - U svatého Matěje * 1940 - Dceruška k pohledání * 1940 - Prosím, pane profesore. * 1940 - Vy neznáte Alberta * 1940 - Čekanky * 1941 - Hotel Modrá hvězda * 1942 - Host do domu * 1942 - Městečko na dlani * 1944 - Neviděli jste Bobíka. * 1944 - Počestné paní pardubické * 1947 - Parohy * 1947 - Tři kamarádi * 1947 - Čapkovy povídky * 1948 - Polibek ze stadionu.
Po převratu 1989
1994 - Ještě větší blbec než jsme doufali * 1995 - Divoké pivo
Odkazy
Reference
Literatura
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 162, 198 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. +more, Academia, Praha, 1983, str. 90, 158-160, 268-9, 412-3, 416, 514, 518, 524, 537, 577, 610, 629, 647, 652, 662 * Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 143, 166, 248, 251, * Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 116-7, 132, 137, * Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 65 * Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. * Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. , . Blíže in: [http://www. obrys-kmen. cz/index. php. rok=2012&cis=26&tisk=04] * Karel Sedláček: Volá Svobodná Evropa, Archa 90 Praha, 1993. * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju. Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 54-5, 58, 72, 88, 119, 131, * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 83, 151, 171, * Marie Valtrová - Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle. , Primus, Praha, 1993, str. 155,.
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080928030924/http://www. filmoveplatno. cz/foto-32-jara-kohout]Jára Kohout[/url] v Galerii prvorepublikových herců * * [url=http://prehravac. rozhlas. cz/audio/1089650]Jára Kohout v pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové Salon čas[/url].
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Čechoameričané Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 1994 Kategorie:Úmrtí 23. +more října Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 1904 Kategorie:Narození 9. prosince Kategorie:Muži.