Oldřich Nový

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Oldřich Albín Nový (7. srpna 1899 Žižkov - 15. března 1983 Praha) byl český herec, režisér, scenárista, dramaturg, zpěvák, divadelní ředitel a pedagog.

Život

Dětství

Narodil se na pražském předměstí Žižkově jako syn cvičitele hasičského sboru Antonína Nového (1860-1933) a Cecilie rozené Valentové (1869-1909). Po smrti matky se otec v roce 1910 znovu oženil s Marií, rozenou Zahrádkovou.

Ke hraní jej přivedl otec, který jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech, a strýc Miloš Nový, jenž jej brával s sebou do Národního divadla, kde hrál. Na otcovo přání se vyučil sazečem, aby měl jisté živobytí, přestože jeho zájem směřoval k divadlu. +more Již v této době hrál ochotnické divadlo.

V Ostravě a Brně

Od roku 1918 dostal Oldřich Nový angažmá v divadle v Ostravě, o rok později odešel do Brna, kde působil nejdříve jako herec, později i režisér (od 1923) a šéf operety (od sezony 1925/1926) tamního Národního (Zemského) divadla. Jeho přínosem tomuto žánru bylo hlavně zinteligentnění děje, odstranění pozlátka a přiblížení divákovi, ale zároveň zvýšení jeho umělecké hodnoty.

Návrat do Prahy

Po patnácti letech odsud pro neshody ve vedení a dramaturgování odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla. Zde mohl konečně vyzkoušet žánr, který v Brně neprosadil: hudební komedii. +more Na rozdíl od operety, kde jsou nejdůležitější písně a jednotlivé komické výstupy působí spíše jako předehra k árii na aplaus, v hudební komedii (tak, jak ji Nový pojímal) byla píseň spíše pokračováním mluveného dialogu, který přejde do zpěvu jen proto, že slovo nezpívané již k vyjádření citů nestačí.

Zahájil v roce 1934 komedií "Štěstí do domu", která dosáhla 55 repríz místo plánovaných deseti. Pokračoval řadou dalších titulů, dosahujících okolo sta repríz a kritikou kladně hodnocených. +more Po filmových úspěších se Novému podařilo naplnit divadlo tak, že s jedním titulem vydržel celou sezónu. Eduard Bass nazval v roce 1936 představení Další, prosím "opereta pro kulturní lidi". Podpis herce Oldřicha Nového ze dne 7. 9. 1958 v Karlovy Vary.

Za okupace se Oldřich Nový nejvíc prosadil ve filmu. Poprvé sice získal filmovou roli již v roce 1922 v němém filmu Přemysla Pražského Neznámá kráska, ale od té doby se objevil jen v malých roličkách. +more Až roku 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristián. To byl Nového nejúspěšnější film. Následovalo mnoho hudebních komedií.

Rodinný život

Oldřich Nový s manželkou (Pestrý týden 1937) Dne +more_červen'>11. června 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902-1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937-2006), později provdanou Včelákovou. Po nástupu nacismu hrozila Alici deportace do koncentračního tábora kvůli jejímu židovskému původu. Nový ji bránil tím, že se s manželkou odmítal rozvést. Oba manželé i divadlo trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti.

Nový byl deportován přes Hagibor do Osterode v Sasku a jeho manželka měla jít do Terezína. O dceru Janu se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v Lázních Bělohrad. +more Žena Alice věznění přežila, takové štěstí neměla polovina její rodiny včetně otce. Se ztrátou bližních se nikdy nevyrovnala a vypukla u ní schizofrenie. Hrob Oldřicha Nového na Olšanech.

Po 2. světové válce

Největší poválečný filmový úspěch přišel s rolí René Skalského v parodii na romantický žánr Pytlákova schovanka. Úspěch se však dostavil až později - dobové publikum parodii zčásti nepochopilo a komunistická kritika film odvrhla s tím, že „bolo škoda filmovacieho materiálu“. +more Režisér Hynek Bočan v roce 1967 popsal pochopení a nepochopení filmu jako rozdíl v chápání mladé a staré generace.

Pytlákovu schovanku zhlédlo do roku 1988 více než 4 milióny diváků v 21 435 představeních. Do kin (i když okrajových) byla Pytlákova schovanka nasazována ještě v roce 1954 a v televizi se objevila v roce 1964.

Pro předválečný herecký typ Oldřicha Nového se po válce hledalo obtížně uplatnění, i když se pro něj vyvinula situace lépe, než pro řadu hereckých kolegů. Po roce 1948 se přizpůsobil požadavkům socialistického realismu. +more Hrál sice i nadále hlavní role, nejedná se však o významná díla v jeho filmografii. Později z tohoto stereotypu vybočil například filmem Fantom Morrisvillu a komedií Zdeňka Podskalského Světáci.

Většinu energie zaměřil na divadlo, hostoval po celé republice, režíroval několik úspěšných her i hrál mnoho úspěšných hlavních rolí. Mimo jiné v karlínském hudebním divadle režíroval velmi oblíbenou operetu Mamzelle Nitouche, ve které zpíval Célestina po boku Stanislavy Součkové. +more V roce 1957 byl jmenován zasloužilým umělcem, v letech 1954-1959 byl uměleckým ředitelem Hudebního divadla v Karlíně. Často hrával i zpíval také na nuselské hudební scéně. V letech 1959-1964 stál v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři. Roku 1969 ho režisér Evald Schorm obsadil do role pana Hanzla ve hře Pavla Landovského Hodinový hoteliér v Činoherním klubu.

Několik příležitostí mu přinesla televize. Zahrál si v bakalářské povídce a především v osmidílném seriálu Fan Vavřincové a Jaroslava Dudka Taková normální rodinka (1967-1971), kde ztvárnil neodolatelně komisního, ale lidsky půvabného účetního Jana Koníčka.

Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, protože nechtěl být svými fanoušky poznán.

Jeho životním krédem bylo: “Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze. +more“.

Pohřben byl na Olšanských hřbitovech (II. obecní hřbitov, 27. oddělení, 8 UH), kde byly později uloženy ostatky dcery Jany.

Dílo

Divadelní role, výběr

1935 Jean de Létraz, A. Steinbrecher: Štěstí do domu, André, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1936 Ralph Benatzky: Okouzlující slečna, Pavel, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1936 O. +more Nový, R. Kvasnica: Další, prosím. , Úředník, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1937 A. Steinbrecher: Krejčí na zámku, Adolf Hortigan, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1938 Hudba Hervé, překlad a úprava Oldřich Nový: Mam'zelle Nitouche, Nové divadlo, role Célestina * 1939 Ján Móry, O. Nový: Pro tebe všecko, Jan Hodan, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1940 Jan Patrný, S. E. Nováček: Muži nestárnou, Stanislav Janderka, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1941 Ralph Benatzky, Karl Vollmöller: Karolina (Coctail), Fred, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1942 B. Corry, G. Achille, O. Nový: Jedenáctý v řadě, Štěpán Krapka, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1943 František Kožík, Julius Kalaš: Komediant, Bertrand, Nové Divadlo, režie Oldřich Nový * 1944 B. Corry, G. Achille, O. Nový: Jedenáctý v řadě, Štěpán Krapka, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1945 N. V. Gogol, A. Jiránek: Ženitba, Podkolesin, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1946 E. Pugliesse, S. E. Nováček: Chůdy pana Celestýna, titul. role, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1947 Carlo Goldoni: Lhář, Lelio, Nové divadlo, režie Oldřich Nový * 1949 Glenn Webster, Harry Macourek: Plukovník chce spát, Tommy Garsson, plukovník letectva, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1953 J. K. Tyl, F. Škroup: Fidlovačka, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1954 Hudba Hervé, překlad a úprava Oldřich Nový: Mam'zelle Nitouche, Divadlo v Karlíně, role Célestina * 1955 Oskar Nedbal, Leo Stein: Polská krev, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1956 J. N. Nestroy, Jan Frýda: Po druhé na světě, Pán z Landeku, zvaný rozpolcený, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1957 J. Strauss, H. Meilhac, C. Haffner, E. Halévy, R. Genée: Netopýr, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1964 Rudolf Friml, H. Stothart, O. Harbach, O. Hammerstein: Rose Marie, Divadlo v Karlíně, režie Oldřich Nový * 1969-1973 Pavel Landovský: Hodinový hoteliér, režie Evald Schorm, Činoherní klub, role Hanzla Praha.

Filmografie

1922 Neznámá kráska - role: Petr Stamati * 1934 Rozpustilá noc - role: lupič gentleman zvaný Monoklfredy (byla natočená i německá verze filmu, ve které Oldřich Nový nehrál) * 1936 Velbloud uchem jehly * 1936 Uličnice * 1936 Rozkošný příběh * 1936 Na tý louce zelený * 1937 Falešná kočička * 1937 Důvod k rozvodu * 1937 Advokátka Věra * 1938 Třetí zvonění * 1939 Kristian * 1939 Eva tropí hlouposti * 1939 Dědečkem proti své vůli * 1940 Přítelkyně pana ministra * 1940 Život je krásný * 1940 Dívka v modrém * 1940 Když Burian prášil / Baron Prášil * 1941 Roztomilý člověk * 1941 Hotel Modrá hvězda * 1942 Valentin Dobrotivý - hlavní role: Valentin Plavec * 1944 Sobota * 1944 Paklíč * 1945 Jenom krok * 1947 Parohy * 1949 Pytlákova schovanka * 1952 Slovo dělá ženu * 1954 Hudba z Marsu * 1955 Nechte to na mně * 1958 O věcech nadpřirozených * 1960 Kde alibi nestačí * 1960 Bílá spona * 1962 Dva z onoho světa * 1965 Káťa a krokodýl * 1965 Alibi na vodě * 1966 Fantom Morrisvillu * 1969 Světáci * 1970 Muž, který rozdával smích

Televize

1964 FRI-FI-PI (TV vzpomínkový pořad na filmové písničky Martina Friče) - uváděl pořad spolu s Jiřinou Bohdalovou * 1966 Čertouská poudačka (TV pohádka) - role: pekelný kapelník * 1971 Taková normální rodinka (TV seriál) - role: Jan Koníček * 1974 Bakaláři (TV cyklus) povídka: Výlet

Rozhlas

Mezi mnoha rozhlasovými nahrávkami, ve kterých Oldřich Nový vystupuje, vyniká rozhlasová nahrávka operety Mamzelle Nitouche, která vznikla na základě představení Divadla v Karlíně v sezóně 1953/54 (překlad, úprava, režie a role Célestina Oldřich Nový)

Ostatní

Oldřich Nový byl autorem řady písňových textů, první z nich pocházel již z roku 1928

Important

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 53, 76, 90, 161 * B. +more Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 78, 207, 360 * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 175-7, 230 * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. 54, 122, 137, 177, 181-3, 225-6, 287, 378, 422, 480, 483, 499, * Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L-Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. . S. 325-330. * Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 39 * Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 47, 243, 293-5, * * Kolektiv autorů. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 33, 85, 149, 175-177, 311, 358, 368-370, 515 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 170 * Blanka Kovaříková: Největší tajemství Oldřicha Nového, Bondy, Praha (2013) * Blanka Kovaříková: Tisíc tváří Kristiána: po stopách Oldřicha Nového. Euromedia, Praha, 2018, . * Viktor Kudělka: To byl český milovník, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 43-54, * * Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48, 51, 78-9, obr. příl. VII, * Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 112, 214, * Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884-1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 116-120. * Suchý, Ondřej. Oldřich Nový přichází. 3. vyd. , V nakl. Brána 2. Praha: Brána, 2005. 173 s. , [36] s. obr. příl. . * Suchý, Ondřej. Zavřete oči, přichází--: leccos kolem Oldřicha Nového. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1993. 179 s. , [32] s. obr. příl. Memoáry. . * Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 39, 41, 58-9, 92, 121-4 * * Tunys, Ladislav. Jen pro ten dnešní den-: v hlavní roli Oldřich Nový. 2. , dopl. a rozš. vyd. , v Ametystu 1. Praha: Ametyst, 1996. 220 s. , [32] s. portréty. . * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju. Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 77, 92-3, 96, 105, 110, 122, 132, 141, 170, * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 83, 155-7, * Vašák, Čestmír; Zelenka, Bedřich a Boušová, Kateřina. Kristián: cesta do historie. Vyd. v této podobě 1. Praha: XYZ, 2005. 216, [5] s. .

Externí odkazy

[url=http://vufind. lib. +morecas. cz/Search/Results. lookfor=Old%C5%99ich+Nov%C3%BD+1899-1983&type=AllFields&submit=Hledat]Oldřich Nový v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * * * * * * [url=http://dabingforum. cz/viewtopic. php. f=33&t=7657]Oldřich Nový na Dabingforum. cz[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20140714205207/http://www. ndbrno. cz/o-divadle/novy-oldrich]Oldřich Nový v Síni slávy Národního divadla Brno[/url] * * [url=https://web. archive. org/web/20090812064028/http://www. filmoveplatno. cz/foto-18-oldrich-novy]Galerie prvorepublikových herců - Oldřich Nový[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090515133049/http://oldrichnovy. wz. cz/biografie. htm]Oldřich Nový - Život a dílo[/url] * [url=http://www. ceskatelevize. cz/ivysilani/402223100111001-pribehy-slavnych/]Oldřich Nový v cyklu České televize Příběhy slavných[/url].