Calvin Coolidge

John Calvin Coolidge, Jr. (4. července 1872 Plymouth Notch, Vermont - 5. ledna 1933 Northampton, Massachusetts) byl 30. prezident a 29. viceprezident Spojených států amerických. Byl starší ze dvou dětí rodičů Johna Calvina a Victorie Moor Coolidgeových. Jeho starší sestra zemřela ve věku 14 let. John Calvin Coolidge, Jr. se narodil v Den nezávislosti.

Jako prezident byl Calvin Coolidge proslulý svou uvážeností, introverzí, mlčenlivostí a suchým humorem a lakonickým, někdy jen několikaslabičným vyjadřováním - málokdy v rozhovoru řekl více než několik slov a i jeho oficiální projevy jsou charakteristické stručností, úsečností a jednoduchou gramatickou stavbou. Proto si od americké veřejnosti vysloužil přezdívku, Silent Cal, česky Tichý Cal. +more Přes svou introvertní povahu však měl velmi dobré kontakty s médii, jako vůbec první americký prezident začal k politickým účelům používat rozhlas a svolal více tiskových konferencí než kterýkoliv jiný prezident, přes 520.

Coolidge byl politicky konzervativní, vyznával zásadu laissez faire, silně však podporoval zemědělství a snižoval daňovou zátěž. Jeho vláda byla obdobím bouřlivého ekonomického a kulturního rozmachu, tzv. +more roaring twenties, hájil také práva katolíků a Afroameričanů a silně omezil vliv rasistické organizace Ku-klux-klan na vrcholnou politiku. Ve své době byl velmi populární, zvláště mezi střední třídou. Kritizován je jeho postoj k sociálním otázkám a faktická neexistence jeho zahraniční politiky, kde pokračoval v politice Izolacionismu svého předchůdce Warrena G. Hardinga.

Mládí

John Calvin Coolidge se narodil 4. července 1872 do významné novoanglické rodiny ve státě Vermont. +more Jeho otec John Calvin Coolidge st. byl farmářem, obchodníkem, poštmistrem, notářem a hrál důležitou roli v komunální politice. Jeho matka Victoria Josephina Moor zemřela, když Calvinu Coolidgovi bylo 12 let.

Základnímu vzdělání se mu dostalo v jeho rodném městě. Byl průměrným žákem, nicméně se mu podařilo dostat na prestižní školu Amherst Collage v nedalekém Amherst ve státě Massachusetts. +more Zde se jeho prospěch výrazně zlepšil a v roce 1895 promoval s vyznamenáním. Coolidge byl členem republikánského klubu i bratrstva Phi Gamma Delta. Získal na kampusu pověst díky svému důvtipu a výrazným řečnickém schopnostem.

Politická kariéra

Raná léta v politice

Calvin Coolidge se stal aktivní v politice již v roce 1896, kdy pomáhal s místní kampaní republikánskému kandidátovi na prezidenta, senátorovi Williamu McKinleymu. Konec devadesátých let 19. +more století a první dvě desetiletí století 20. znamenala pro Coolidgeovu kariéru dynamický vzestup. Roku 1898 byl zvolen do městské rady. Tuto práci Coolidge považoval především za prostředek k navazování užitečných kontaktů pro svou právnickou praxi. Roku 1900 byl jmenován městským právníkem. Roku 1903 byl zvolen místním úředníkem. O rok později se stal předsedou místní organizace republikánské strany. Roku 1905 kandidoval do městské školské rady, avšak zde zažil svůj první politický neúspěch a zvolen byl jeho protikandidát. Nicméně o dva roky později, tedy roku 1907, byl zvolen do státního zákonodárného sboru státu Massachusetts. V roce 1910 úspěšně kandidoval na starostou Northamptonu. Po dvou rocích v úřadu starosty se stal senátorem Senátu státu Massachusetts. Roku 1914 již působil jako předseda Massachusettského senátu.

Následně jeho kariéra postupovala v pozvolném vzestupu a roku 1916 se stal zástupcem guvernéra. Jako viceguvernér +more_McCall'>Samuela W. McCalla fungoval následující dva roky, než se posunul dále po politickém žebříčku.

Guvernér Státu Massachusetts

V roce 1918 se guvernér Samuel W. McCall rozhodl neobhajovat svůj mandát a místo toho se pokusil kandidovat do senátu. +more Místo guvernéra se uvolnilo. Této situace využil Calvin Coolidge a oznámil svou kandidaturu na guvernéra. Jeho spolukandidátem se stal předseda massachusettské sněmovny reprezentantů, bostonský právník, Channing Cox. Coolidge se těšil u místních republikánů velkému respektu, tomu nasvědčuje i fakt, že v primárkách neměl žádného protikandidáta.

Ačkoliv bylo Massachusetts silně republikánským státem, Coolidge vyhrál velmi těsně nad demokratickým protikandidátem Richardem H. +more Longem. Rozdíl tvořilo pouze něco málo přes 17tisíc hlasů.

Bostonská stávka policistů

V roce 1919 se guvernér Calvin Coolidge musel vypořádat s prvním velkým problémem. Bostonská policie se pokusila vstoupit do celoamerické odborové organizace AFL. +more Vrchní velitel policie Edwin Curtis se pokusil o vyjednávání, avšak po neúspěších a vstupu strážníků do AFL změnil svůj postoj a rozhodl se jednat rázně. Curtis nechal 19 vůdců této akce se propustit. To vyvolalo stávku strážníků. V Bostonu to okamžitě vedlo k zvýšení kriminality a nepokojům. Policejní stávka v Bostonu (1919) Coolidge se nejdříve rozhodl nechat řešení situace na místních orgánech. Avšak po neúspěších se rozhodl povolat do Bostonu Národní gardu a dobrovolníky ve formě milice. Vypjatá situace vedla i ke střetům mezi stávkujícími policisty a gardou. Zabiti byli 2 strážníci. Velitel bostonské policie na pokyn Coolidge tři čtvrtiny strážníků propustil (1100) a nechal najmout nových 1500 z řad veteránů první světové války. AFL zaslala Coolidgeovi telegram, kde se zastala stávkujících strážníků a jejich práv. Na něj Coolidge reagoval v otevřeném dopise a popřel policejní právo na stávku s tím, že je nelze tolerovat a vyvyšovat zájmy jednotlivců nad bezpečnost občanů nejen Bostonu, ale celých Spojených států.

Viceprezident

Nominace a volby

Při Republikánské národní konvenci roku 1920 se pokusil uspět jako kandidát na prezidenta, avšak neúspěšně. Po udělení nominace ohijskému senátorovi +more_Harding'>Warrenu G. Hardingovi se národní konvence měla rozhodnout koho nominovat za viceprezidenta. Původně se počítalo s tím, že Harding nominaci nezíská a stane se viceprezidentem. Vedení národní konvence se rozhodlo oslovit kalifornského guvernéra Hirama Johnsona. Ten měl být progresivní rovnováhou ke konzervativnímu Hardingovi. Johnson však nabídku odmítl. Dalším koho vedení oslovilo byl guvernér Wisconsinu Irvine Lenroot. Ten nabídku přijal. Když illinoiský senátor Medill McCormick vstal, aby oznámil nominaci Lenroota, několik delegátů nepustilo McCormicka ke slovu a začali křičet: "Coolidge. "Warren G. Harding s Calvinem CoolidgemJeden delegát z Oregenu následně Coolidge navrhl. Návrh se rychle uchytil a Coolidge byl nečekaně nominován. Historik Donald R. McCoy tento akt označil za první od nominace Jamese Garfielda v roce 1880, kdy "delegáti převzali kontrolu nad republikánským sjezdem. ".

Harding a Coolidge vedli svou kampaň s heslem America first, česky Amerika na prvním místě. To mělo dovodit dojem, že Demokratická strana stojí na straně zájmů Spojených národů, kdežto Harding a republikáni stojí na straně práv a zájmů Spojených států. +more Harding vedl svou kampaň z jeho domovského státu Ohia, kdežto Coolidge se vydal na kontaktní kampaň po východním pobřeží, hlavně po severních státech jihu, jakou jsou Virginie, Maryland nebo Delaware. Harding s Coolidgem nakonec drtivě prezidentské volby vyhráli nad demokratickým protikandidátem Jamesem Coxem a jeho spolukandidátem Franklinem Delano Rooseveltem.

Období ve funkci

Calvin Coolidge nastoupil do své funkce spolu s Warrenem G. Hardingem 4. +more března 1921. Jako viceprezident hrál Coolidge v Hardingově administrativě jen malou roli, i když se účastnil zasedání kabinetu. Jako předseda Senátu se příliš neprojevoval a věnoval se hlavně veřejným projevům. I přes různé skandály prezidenta Warrena G. Hardinga a členů jeho administrativy, zůstal Coolidge u americké veřejnosti ve velké oblibě. Vysloužil si pověst čestného a pracovitého muže.

Prezidentství

Když se prezident Warren G. Harding připravoval na kampaň za znovuzvolení, rozhodl se vydat na turné po Spojených státech. +more Avšak v Kalifornii se mu udělalo nevolno a v San Franciscu nečekaně 2. srpna 1923 zemřel. V té době byl Coolidge na návštěvě své rodiny ve Vermontu, v domě, kde nebyla elektřina ani telefon. Zprávu o úmrtí dostal až od posla v brzkých ranních hodinách. Coolidge se oblékl, pomodlil a složil ve 2:47 hodin ráno přísahu do rukou svého otce, notáře. Poté se vrátil do postele. Druhý den se vrátil do Washingtonu, kde znovu složil přísahu do rukou ústavního soudce Adolpha Hoehlinga ml. , aby předešel všem pochybnostem o jeho první přísaze.

Zpočátku se na Coolidge pohlíželo s nedůvěrou. Samo vedení republikánské strany pochybovalo o Coolidgeovi schopnosti vést zemi. +more Rok ve funkci však republikánskou stranu přesvědčil a udělila Coolidgeovi nominaci do voleb 1924. Při nichž Coolidge vyhrál nad demokratickým kandidátem Johnem W. Davisem a progresivním kandidátem Robertem La Follettem.

Politika a politické názory prezidenta Coolidge

Politika Calvina Coolidge se vyznačovala konzervativismem a ekonomickým liberalismem.

Imigrace

V roce 1924 podepsal Coolidge zákon o imigraci. Ten se stal jedním z nejpřísnějších imigračních zákonů v moderní historii Spojených států. +more Zákon povoloval imigraci do USA pouze osobám s vysokoškolským vzděláním a zakazoval imigraci z Asie a Mexika. Dále určil maximální hranici počtu přijmutí imigrantů za rok, která tvořila 2% z celkového počtu obyvatel států. Tato hranice byla roku 1927 zrušena a zvýšena 150,000 imigrantů za rok. Prezident Coolidge poznamenal, že Amerika musí zůstat americkou.

Imigrační zákon v té době pobouřil japonskou vládu, která vyvolala mezinárodní protest a posilovala protiamerický sentiment. Zákon totiž zrušil neformální takzvanou Gentlemanskou dohodu z roku 1907, která zaručovala imigraci Japonců do Spojených států bez jakéhokoliv omezení.

Ekonomika

Prezident Coolidge je často označován jako zastánce ekonomické teorie Laissez faire. Avšak někteří historici tvrdí, že ekonomická politika Calvina Coolidge je špatně chápána. +more Podle nich Coolidge byl odpůrce zásahů do ekonomiky, protože byl přesvědčen, že ekonomickou politiku si musí tvořit každý stát unie sám.

Za jeho prezidentství došlo ke snížení státního dluhu Spojených států z 22,3 miliard na 16,9 miliard dolarů, což činilo celkové snížení o 24,2 %. Stal se tak posledním americkým prezidentem, za jehož vlády došlo ke snížení dluhu. +more Calvin Coolidge spolu s ministrem financí Andrew Mellonem prosadil tři velké daňové škrty. Jedním z nejvýznamnějších škrtů byl zákon o příjmech z roku 1924, také známý jako Mellonův zákon o daních, který měl výrazně snížit sazby daně z příjmu. Avšak kvůli opozici v kongresu muselo být nakonec do zákonu dopsáno vytvoření nové daně z darů a zvýšení daně z nemovitosti.

Zahraniční politika

Coolidge pokračoval v izolacionistické politice svého předchůdce prezidenta Hardinga. Sám byl odpůrcem války a dával větší přednost dění v Americe, než v zahraničí. +more I přesto jeho diplomacie pomohla zlepšit vztahy Spojených států a latinskoamerických zemí, které byly zhoršeny intervencionistickou politikou prezidenta Woodrowa Wilsona.

Rasové problémy a občanská práva

Calvin Coolidge se již od začátku svého prezidentství pokoušel omezit vliv rasistické organizace Ku-klux-klan. Několikrát proti klanu vystoupil, avšak politicky se této problematice příliš nevěnoval. +more vlevoCalvin Coolidge podepsal v červnu 1924 zákon o indiánském občanství, který udělil občanství všem domorodým obyvatelům, kteří se narodili na území Spojených států amerických. To umožnilo domorodým Američanům získat v některých státech volební právo a poskytl jim vládní ochranu před podvodnými nákupy půdy. Ačkoliv tento zákon patřil k nejdůležitějším právním předpisům týkajících se Indiánů v první polovině dvacátého století, dostala se mu pouze malá mediální pozornost a sám Coolidge se o něm ani ve své biografii nezmínil. Jako symbol vděčnosti byl Coolidge přijat v roce 1927 mezi členy kmenu Lakotů, kde získal indiánské jméno Wanblí Tokáhe (Vládnoucí orel).

Coolidge se vymezoval proti rasismu a diskriminaci. 6. +more června 1924 prezident Coolidge vystoupil na Harvardově univerzitě, což byla jediná univerzita v USA, kde mohli studovat Afroameričané. Zde se ve svém projevu vymezil proti předsudkům vůči této minoritě a poděkoval jim za rychlý pokrok ve studiu i za přínos americké společnosti. Coolidge veřejně odsuzoval rasismus, což je patrné i z jeho projevů.

Coolidge se v roce 1924 zastal afroamerického kandidáta do kongresu. Coolidgeova nadace dále darovala Harvardově univerzitě 500,000 dolarů na lékařské programy pro afroamerické studenty. +more Coolidge věřil, že tento krok povede k lepší zdravotní péči o Afroamerické pacienty. Také věřil, že více bude afroamerických odborníků, což povede k postupnému vymizení rasismu. Podle historika Kurta Schmokeho tato prezidentova podpora pomohla vybudovat střední třídu afroamerické komunity.

Vláda Calvina Coolidge

Pozdní život a smrt

V létě roku 1927 Calvin Coolidge oznámil, že se již nebude ucházet o druhé ucelené volební období ve funkci prezidenta. Po skončení mandátu v lednu 1929 odešel zpět do Northamptonu.

V roce 1932 několik republikánských představitelů založilo hnutí draft Coolidge, které se mělo pokusit přesvědčit Calvina Coolidge, aby kandidoval v prezidentských volbách 1932 místo Herberta Hoovera. Coolidge však veškeré nabídky odmítl.

Ke konci svého života se svěřil, že již tomuto světu nerozumí a připadá si, že do těchto dob již nepatří. 5. +more ledna 1933 si Coolidge po obědě šel odpočinout do své ložnice, kde zkolaboval a ve věku 60 let zemřel.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Prezidenti USA Kategorie:Viceprezidenti USA Kategorie:Guvernéři Massachusetts Kategorie:Členové Republikánské strany (USA) Kategorie:Osobnosti na amerických poštovních známkách Kategorie:Osobnosti na antiguanských a barbudských poštovních známkách Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Narození 1872 Kategorie:Narození 4. +more července Kategorie:Narození ve Vermontu Kategorie:Úmrtí 1933 Kategorie:Úmrtí 5. ledna Kategorie:Úmrtí v Massachusetts Kategorie:Muži Kategorie:Poštmistři.