Laissez faire

„Laissez-faire“, někdy též „laissez faire, laissez passer“ (výsl. [lese fér lese pase], franc. „nechte činit, nechte plynout“) je heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby stát nezasahoval do hospodářství a nesnažil se je řídit. Má se omezit na roli garanta bezpečí, majetku a tvůrce a arbitra pravidel, jejichž dodržování má od ekonomických subjektů vymáhat. Laissez-faire jako program vznikl počátkem 18. století ve Francii a rozšířil se všude tam, kde se prosazoval ekonomický liberalismus. Teprve koncem 20. století se ho někteří teoretici (například Gary Stanley Becker) pokusili rozšířit i na jiné oblasti společenského života, takže mohla vzniknout i představa, že „trh vyřeší všechno“. Naopak zastánci klasického laissez-faire si dobře uvědomovali zásadní význam práva pro ekonomiku a státu jako jeho garanta.

Historie

Podle historické anekdoty se fráze poprvé vyskytla kolem roku 1680 při setkání mezi mocným francouzským ministrem financí Jeanem-Baptistem Colbertem a skupinou francouzských podnikatelů, které vedl jistý M. Le Gendre. +more Když se jich nedočkavý merkantilistický ministr zeptal, jak by mohl francouzský stát obchodníkům posloužit a pomoci, odpověděl prý Le Gendre prostě "Laissez-nous faire" ("Nechte nás být", doslova "nechte nás dělat").

Historka o setkání Colberta s Le Gendrem se objevila v roce 1751 v časopise Journal Oeconomique v článku francouzského ministra a propagátora volného trhu René de Voyera, markýze d'Argensona - což je také první známý výskyt této fráze v tisku. Sám d'Argenson použil frázi již dříve (v roce 1736) ve vlastních zápiscích:

Slogan laissez faire byl popularizován francouzským fyziokratem a obchodním intendantem Vincentem de Gournayem, o kterém se říká, že si tento termín osvojil z díla Françoise Quesnaye o Číně. Byl to právě Quesnay, kdo vymyslel termín laissez-faire, laissez-passer, přičemž laissez-faire je překlad čínského slova 無為 (wu wei, v kantonštině mo wai). +more Gournay prosazoval odstranění restrikcí obchodu a deregulaci průmyslu ve Francii a anekdotou ze setkání Colberta s Le Gendrem byl prý nadšen. Sám ji přeformuloval takto: ""Laissez faire et laissez passer"" ('Nechte to být a nechte, aby se to stalo') nebo také "Laissez faire et laissez passer, le monde va de lui même. " ("Nechte to být a nechte, aby se to stalo, svět se točí sám. "). Přestože Gournay nezanechal žádná psaná pojednání o svých ekonomických a politických myšlenkách, měl obrovský osobní vliv na svoje současníky, zejména své kolegy fyziokraty, kteří připisují jak slogan laissez-faire, tak tuto doktrínu právě Gournayovi.

Před d'Argensonem a Gournayem vyslovil větu on laisse faire la nature ('nechte přírodu konat podle svého') P. S. +more de Boisguilbert. D'Argenson sám byl během svého života znám spíše díky podobnému, ale méně oslavovanému heslu "Pas trop gouverner" ("Nevládnout příliš"). Ale bylo to Gournayovo použití fráze "laissez-faire" (zpopularizované fyziokraty), které dalo heslu prestiž.

Laissez-faire bylo proklamováno fyziokraty ve Francii 18. století, takže bylo v samém středu základů ekonomie a bylo dále rozvedeno slavnými ekonomy počínaje Adamem Smithem. +more "Obrat laissez faire se běžně spojuje s fyziokraty a klasickou politickou ekonomií . " Kniha Laissez Faire and the General-Welfare State zmiňuje: "Fyziokraté reagující na nadměrné merkantilistické regulace Francie v té době vyjádřili důvěru v "přirozený řád" nebo svobodu, v níž budou jednotlivci snažící se o své sobecké zájmy přispívat obecnému dobru. Protože podle jejich názoru fungoval tento přirozený řád úspěšně bez pomoci vlády, radili státu, aby se omezil na prosazování práv k soukromému vlastnictví a svobodě jednotlivce, na odstranění všech umělých překážek obchodu a na zrušení všech zbytečných zákonů. ".

V Anglii se v 17. století utvořilo několik sloganů na téma volného obchodu a non-intervencionismu. +more Ale francouzská fráze laissez faire se v anglicky mluvících zemích zpopularizovala s rozšířením fyziokratické literatury na konci 18. století. Anekdota o setkání Colberta s Le Gendrem byla otištěna ve Whatleyových "Principles of Trade", které napsal v roce 1774 společně s Benjaminem Franklinem - což může být první výskyt v anglicky psané literatuře.

Laissez-faire, produkt osvícenství, bylo "vnímáno jako způsob, jak vysvobodit lidský potenciál z pout díky znovunastolení přirozeného systému, systému nezatíženého vládními omezeními. " Podobně vnímal Adam Smith ekonomiku jako přirozený systém a trh jako organickou část tohoto systému. +more Smith viděl "laissez-faire" jako morální program a trh jako jeho nástroj, jak lidem zajistit přirozené právo. Tím pádem se volné trhy stávají odrazem přirozeného systému svobody. Pro Smithe bylo laissez-faire programem zrušení zákonů omezujících trh, programem pro znovunastolení řádu a pro aktivaci potenciálního růstu.

Avšak Adam Smith a známí klasičtí ekonomové jako Thomas Malthus a David Ricardo tuto frázi nepoužívali. Jeremy Bentham ji používal, ale byl to asi odkaz Jamese Milla na tuto maximu (společně s "pas trop gouverner") v jeho článku pro Encyclopædia Britannica, který rozšířil tento pojem do širšího úzu v anglickém jazyce. +more S příchodem Ligy proti obilným zákonům získal tento obrat v angličtině na významu.

Adam Smith jako první použil metaforu neviditelné ruky v knize Teorie mravních citů, aby popsal nezamýšlené důsledky ekonomické sebe-organizace plynoucí z vlastního ekonomického zájmu. Myšlenka ležící za "neviditelnou rukou", avšak ne fráze sama, patří Bernardu de Mandevillovi a jeho "Bajce o včelách". +more V politické ekonomii byla tato myšlenka a myšlenka laissez-faire vždy úzce propojena. Někteří charakterizovali metaforu neviditelné ruky jako laissez-faire, ale Smith sám tento obrat nikdy nepoužil.

Obhajoba

Laissez faire lze obhajovat různými způsoby, které se však dají zhruba rozdělit do dvou kategorií, na morální a utilitaristickou.

Morální obhajoba

Podle prvního přístupu je eticky správné, aby člověk disponoval se svým majetkem podle svého vlastního přesvědčení, tedy svobodně. Jakýkoliv zásah do těchto jeho práv je násilím a nelze jej obhájit. +more Takový názor zastával například Murray Newton Rothbard.

Utilitaristická obhajoba

Utilitaristické hledisko je přístupem těch zastánců laissez faire, kteří se nechtějí pouštět do diskusí o etice, kteří namísto toho vidí nejpádnější argument pro liberální řád v tom, že funguje mnohem lépe než jiné. Takový názor zastával například Ludwig von Mises.

Samospráva majetku

Jedině lidé, kteří svobodně mohou rozhodovat o svém majetku, aniž by museli strpět státní intervenci, jsou motivováni jej využívat co nejlépe, protože plody vlastní práce jim náležejí.

Socialismus a jiné formy vlády, kde stát různými způsoby konfiskoval majetek občanů, je méně efektivní, protože lidé nemají důvod usilovně pracovat. Dalším důvodem je nemožnost správné kalkulace v socialistickém zřízení.

Autonomní cenotvorba

Jedině cenový systém a svobodný trh umožňuje správnou koordinaci individuálního jednání, jak upozornil ve dvacátých letech rakouský ekonom Ludwig von Mises. Bez cen nelze vytušit, zda konkrétní činnost je či není žádoucí a efektivní. +more Spotřebitel bez cen neví, zda neplýtvá například vodou. Podnikatel netuší, nemá-li k dispozici ceny a není-li veden ziskovým motivem, zda zvolil nejlepší výrobní postup a zda vyrábí příliš mnoho, nebo málo.

Proto v socialistických ekonomikách docházelo k opakovaným přebytkům a nedostatkům různého zboží, tržní mechanismus nefungoval a byrokratické řízení nebylo schopno jej nahradit. Laissez faire z tohoto úhlu pohledu přináší řešení, svobodní lidé a autonomní trh by totiž dotyčné problémy vyřešili. +more To se ostatně ukázalo, když komunismus padl.

Přirozená decentralizovanost vědomostí

Ještě jiným způsobem obhajoby laissez faire je poukaz na to, že vědomosti jsou roztroušeny v celé společnosti: Žádná plánovací komise oprávněná státem k řízení nějakého odvětví nemůže nikdy shromáždit všechny relevantní informace, které jsou k rozhodování potřebné. Proto její rozhodnutí budou různou měrou chybná. +more Na této skutečnosti postavil svou argumentaci držitel Nobelovy ceny za ekonomii Friedrich August von Hayek.

Kritika

Slavný ekonom John Maynard Keynes napsal knihu Konec laissez-faire (The End of Laissez-Faire), v níž přišel s názorem, že * Specialistka na ekonomiku Ruska Noreena Hertzová ve své knize Plíživý převrat styl „laissez faire“ zpochybňuje. * Komentátor v oblastech geopolitiky a emergentních systémech Jeff Vail ve své studii prohlásil: * Profesor London School of Economics +more_Gray'>John Gray vydal o kritice laissez faire cca 250 stránkovou knihu Marné iluze. * Ekonom Karl Polanyi ve své knize The Great Transformation: The Political and Economic Origins of our Time o volném trhu prohlásil:.

Zastánci

Mezi klasické autory literatury Laissez-faire patří francouzský ekonom devatenáctého století Frédéric Bastiat, který velmi názorně a čtivě popisuje to, co považuje za neduhy v různých státech.

V zahraničí se k Laissez-faire hlásí například americká Libertarian party či britská strana se stejným názvem, v České republice Strana svobodných občanů, jejíž bývalý předseda Petr Mach dlouhodobě vydával časopis s názvem Laissez Faire.

Mimo ekonomii

Termín „laissez faire“ se také objevuje u výchovného stylu, který je označován za liberální (vizte styly výchovy). V sociologii vyznával princip laissez-faire Herbert Spencer.

Odkazy

Reference

Literatura

Gray, John: Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu. Košice: Paradigma.sk, c2002.

Související články

trh (ekonomie) * liberalismus * objektivismus * monetarismus * kapitalismus * ekonomický liberalismus * ekonomická liberalizace * volný trh * libertarianismus * minarchismus * anarchokapitalismus * rakouská škola

Opozice

centralismus * intervencionismus ** keynesiánství * protekcionismus ** merkantilismus * dotace, subvence * ekonomická regulace

Externí odkazy

[url=http://www. nechtenasbyt. +morecz]Laissez faire[/url], časopis * [url=http://www. zvedavec. org/klasika/2008/05/2545-od-velke-transformace-ke-globalnimu-volnemu-trhu. htm]Od velké transformace ke globálnímu volnému trhu[/url], zvedavec. org, seriál Johna Graye.

Kategorie:Teorie systémů Kategorie:Ekonomické teorie Kategorie:Francouzská slova a fráze Kategorie:Libertarianismus