Car-tank

Car-tank (rusky ) jinak také Lebeděnkův tank či Netopýr bylo kolové obrněné vozidlo experimentální konstrukce navržené a zkonstruované v Rusku inženýrem Nikolajem Lebeděnkem a jeho spolupracovníky mezi lety 1914-1915.

Návrh a konstrukce

V návaznosti na zákopovou taktiku boje první světové války se mnozí vědci, konstruktéři a vojáci zabývali myšlenkou vzniku opancéřovaného bojového vozidla, schopného vést útok na tato postavení a překročit je, aniž by bylo nutné vést hromadné zteče a tím snášet velké ztráty za takto dobytá postavení. Jedním z nich byl také inženýr Nikolaj Lebeděnko, konstruktér dělostřeleckých zařízení pro ruskou armádu, který v roce 1914 přišel s myšlenkou kolového pancéřovaného vozidla netradiční konstrukce. +more Společně s Nikolajem J. Žukovským a jeho synovci Borisem S. Štečkinem a Alexandrem A. Mikulinem (oba později konstruktéři leteckých motorů) vypracovali výslednou podobu vozidla.

Konstrukčně se jednalo o motorem poháněnou tříkolku s centrálním tělesem tvaru T, vpředu s dvěma závěsy pro hnaná paprsková kola o průměru přibližně 9 metrů a vzadu, na svažujícím se rameni umístěným válcem o průměru 1,5 metru sloužícímu k řízení vozidla. Dle svých vzpomínek se Lebeděv pro tento koncept inspiroval asijskými válečnými vozy, jež díky velkým kolům snáze překonávají terénní nerovnosti. +more Celková délka vozidla činila 17,8 metru, šířka 12 metrů a výška 9 metrů. Dle prvních propočtů měla hmotnost dosáhnout 40 tun.

Pohon měly zajistit 2 motory Maybach, každý o výkonu 180 kW (240 Ks) pří 2500 ot/min, získané Rusy ze sestřelené německé vzducholodě.

Každý motor poháněl kolo z automobilu, jež bylo listovým pérem z železničního vagónu přitlačeno na dřevěné obložení z vnější strany předních kol. Tím bylo zabráněno zadření motoru v případě uvíznutí stroje, nicméně se zde ztrácelo značné množství výkonu, což se projevilo při zkouškách vozidla. +more Maximální plánovaná rychlost vozidla byla 17 km/h (pravděpodobně se jednalo o rychlost na upraveném povrchu, tj. v terénu by byla nižší), což bylo více než u tanků použitých Brity, Francouzi či Němci o pár let později na západní frontě.

Pancéřování tvořila standardní válcovaná ocel, v původních plánech tloušťky 7 mm, při výrobě prototypu zesílena na 10 mm, jež měla chránit především proti účinkům puškového a kulometného střeliva a děl menších ráží. Prostor pro posádku byl umístěn v příčné části T trupu, vstup byl řešen zadními dveřmi, k nimž bylo třeba vystoupat po zadní „noze“ vozidla. +more Nad centrálním prostorem byla umístěna pevná věž s pravděpodobně 6 otvory pro lafetaci kulometů Maxim M1910 ráže 7,62, eventuálně dělové výzbroje. Na obou krajích příčné části T trupu pak bylo po jednom sponsonu s otočnou lafetou pro kulomet Maxim M1910. V téže ose jako horní věž, byla vespod trupu umístěna menší pravděpodobně neozbrojená věž. Předpokládaný počet členů posádky činil 15 mužů.

Model vozidla

Model tanku Lebeděnko v muzeu v Dmitrovském kremlu Přestože od začátku působil projekt stroje nejen neobvykle až bizarně ale také složitě a nákladně, Lebeděnkovi se podařilo pro experiment získat pozornost cara +more_Alexandrovič'>Mikuláše II. a vojenského vedení. Na předvedení schopností stroje 8. srpna (juliánského kalendáře, 21. září gregoriánského kalendáře) byl zhotoven pojízdný model poháněný pérovým motorkem z gramofonu. Na diváky model udělal dojem, když hravě překonával překážky v podobě tlustého koberce a knih. Podle svědectví pracovníků paláce byl car tak nadšený, že model sám natahoval a společně s Lebeděvem za ním lezli pod stůl. Nakonec car schválil uvolnění 210 000 rublů na výrobu zkušebního prototypu.

Prototyp

Práce na prototypu probíhaly v Moskvě, výroba pak v továrně v Moskevském okruhu Chamovniki. Stroj byl hotov na konci července. +more Složen byl pouze do podsestav, aby mohl být snadno přepraven na frontu v případě, že by byl nasazen a smontován byl až zde. V srpnu byl „tank“ odeslán na místo zkoušky, do lesa severně od nádraží Orudevo u Dimitrova, 60 km severně od Moskvy. Po sestavení stroje se zjistilo, že v rámci zpevnění konstrukce stroje byla v továrně zvětšena tloušťka oceli, čímž se na jednu stranu zvětšila hodnota pancéřování, na druhou stranu se hmotnost stroje zvětšila o polovinu, na celých 60 tun. Zkoušky byly provedeny . Zpočátku si stroj vedl dobře, díky vysokým kolům snadno překonával terénní překážky, lámal a kácel stromy, po chvíli však zapadl zadním kolem do bažiny a již se nevyprostil. Projevil se zde pravděpodobně přijíš jednoduchý princip převodu výkonu jinak silných motorů na hnaná kola (viz kolo z automobilu).

Krom toho shledala komise velmi zranitelné místo v hlavní devíze tanku - v předních kolech. Poukázala na to, že jediný zásah tříštivým granátem by zpřetrhal výplety kol a vozidlo by bylo vyřazeno. +more Mikulin se Štečkinem se poté snažili motory vyměnit za výkonnější, nicméně armáda o tento experiment zcela ztratila zájem a tak skončilo i financování, jehož hodnota se do té doby narostla na 250 000 rublů. Problém se strojem nastal, i když už nebyl zájmem vojenských hodnostářů. Nebylo totiž prostředku, který by jej vyprostil, a tak zůstal hlídán armádou stát na místě, kde se zastavil. Pod dozorem byl až do vypuknutí občanské války roku 1917. Poté ho již nikdo nehlídal, a tak zde postupně rezivěl, propadal se do bažiny a byl odstrojován místními, a to pravděpodobně až do roku 1923, kdy byl definitivně rozebrán do šrotu. O osudu modelu není nic známo.

Související články

Car-kolokol * Car-bomba * Car-puška

Externí odkazy

[url=http://www.landships.freeservers.com/lebedenko_info.htm]The Russian WW1 Lebedenko (or Tsar) Tank[/url] na landships.freeservers.com

Kategorie:Ruské tanky Kategorie:Prototypy vojenských vozidel Kategorie:Tanky první světové války