Carinhall

1933-1945

Honosné sídlo bylo odpočinkovým místem Hermanna Göringa a jeho rodiny po celou dobu druhé světové války.

Když navštívil Carinhall Adolf Hitler, rozladěně prohlásil: Můj Berghof se s tím přirozeně nedá srovnávat. Mohl by sloužit leda jako zahradní pavilon. +more Göring a jeho druhá žena Emmy přijali na Carinhallu řadu významných hostů, například jugoslávského regenta Pavla, bulharského panovníka Borise III. , švédského následníka trůnu Gustava Adolfa, maďarského říšského správce Horthyho, řeckého krále Jiřího nebo Charlese Lindbergha. V roce 1939, jen několik měsíců před začátkem války usedlost navštívil ministr zahraničí Polské republiky Józef Beck.

V prostorách Carinhallu byla umístěna Göringova soukromá sbírka uměleckých děl, z velké části pocházející z muzeí i soukromých sbírek v celé okupované Evropě. Součástí komplexu bylo soukromé kino, tělocvična, vyhřívaný bazén, parní lázeň, bowling a obrovský přijímací sál. +more Zajímavostí je, že zde byla k dispozici i jedna z prvních myček nádobí, kterou vyrobila firma AEG.

V roce 1943 se Göring rozhodl část sbírky převézt do úkrytu v solném dole u Altaussee ve Štýrsku. Tato umělecká díla byla v roce 1945 zajištěna spojenci a nákladními automobily převezena do centrálního sběrného místa (Central Collecting Point) v Mnichově, kde byla umístěna v bývalých administrativních budovách NSDAP a budově Führerbau.

Druhá část sbírky zůstala na Carinhallu. V lednu 1945 rozhodl Göring o jejím převozu zvláštními vlaky do Berchtesgadenu, kde měla být ukryta v tunelech. +more Umělecké poklady pak byly vyloženy a umístěny do protileteckého krytu.

Po válce

Po smrti Hermanna Göringa měl být Carinhall přeměněn na muzeum. S vývojem situace na frontách se však plány změnily. +more Hermann Göring opustil Carinhall 20. dubna 1945. S postupem 2. běloruského frontu nařídil 28. dubna 1945 příslušníkům malé jednotky Luftwaffe vyhodit budovy pomocí více než 80 leteckých pum do vzduchu. Ostatky Carin nechal tajně zakopat v lese. Hrob byl přesto nalezen příslušníky Rudé armády a zneuctěn. Místní hajný pozůstatky zachránil, pohřbil a informoval příbuzné ve Švédsku. Tělo bylo později kvůli východoněmeckým úřadům tajně exhumováno, pod cizím jménem zpopelněno a švédský pastor Heribert Jansson převezl urnu s popelem zemřelé do Švédska, kde byla uložena do původního hrobu na hřbitově v Lovö.

V roce 1999 vzbudila zájem o místo původního sídla kniha Görings Reich: Selbstinszenierungen in Carinhall, ve které je popisováno hledání „pokladů“ v ruinách bývalého sídla. Z obavy, že by se místo mohlo stát svatostánkem neonacistů se braniborská vláda rozhodla pozůstatky hrobu Göringovy ženy zlikvidovat.

Zbytky rezidence, sestávající z dvou bývalých ubytoven pro stráže, dvou částí hlavní brány a kaštanové aleje je v současnosti vedena na seznamu památek města Templin.

Odkazy

Reference

Literatura

Günther Haase: Die Kunstsammlung des Reichsmarschalls Hermann Göring. Eine Dokumentation. +more Edition q, Berlin 2000, * Hanns Christian Löhr: Der Eiserne Sammler: Die Kollektion Hermann Göring - Kunst und Korruption im „Dritten Reich“, Gebr. Mann Verlag, Berlin 2009, * Uwe Neumärker, Volker Knopf: Görings Revier. Jagd und Politik in der Rominter Heide, 3. aktualisierte Auflage, Christoph Links Verlag, Berlin 2012, * Volker Knopf, Stefan Martens: Görings Reich. Selbstinszenierungen in Carinhall. 6. aktualisierte Auflage, Christoph Links Verlag, Berlin 2012,.

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Braniborska Kategorie:Nacistická architektura Kategorie:Postaveno 1933 Kategorie:Zaniklo 1945 Kategorie:Stavby v Braniborsku Kategorie:Stavby nazvané po osobách