Chamberlainova válečná vláda

Chamberlainova válečná vláda, někdy též pátá národní vláda, úřadovala necelý rok v letech 1939 až 1940. Byla poslední národní vládou Spojeného království. Vlády se účastnili politici Konzervativní strany, Liberální národní strany a národních labouristů; drtivou většinu ministerských pozic obsadili konzervativci. Vláda nastoupila 3. září 1939 po vyhlášení války Německu. Vedení války v následujících měsících ale postrádalo iniciativu a Němci obsazovali jeden stát za druhým. 7. a 8. května 1940 proto proběhla v Dolní sněmovně rozprava o invazi do Norska, při které vláda ztratila spousty zastánců; v reakci na to podal Chamberlain demisi a novou vládu sestavil za účasti labouristů Winston Churchill.

Historie

Podivná válka

3. září 1939 vyhlásila Británie a Francie v reakci na německou invazi do Polska válku Německu. +more Následně premiér Neville Chamberlain představil novou vládu, ve které fungoval devítičlenný válečný kabinet. Do kabinetu přizval Winstona Churchilla jako prvního lorda admirality, který se v průběhu roku 1939 těšil rostoucí popularitě, související s jeho odmítáním Mnichovské dohody o rok dříve.

Vedení války nicméně vázlo. V této části konfliktu zvané „podivná válka“ byla iniciativa zcela ponechána na Hitlerovi. +more Wehrmacht v září 1939 obsadil Polsko, v dubnu 1940 Dánsko a Norsko a v květnu Nizozemsko a Belgii. Přestože Královské námořnictvo ovládalo moře a Němci zde utrpěli velké ztráty, pozemní síly nebyly příliš úspěšné a ani RAF nebyla s to operovat daleko od základen, nacisté tedy kontrolovali i vzduch. V podstatě celé západní pobřeží Evropy bylo k dispozici pro německé ponorkové základny.

Rozprava o Norsku

Winston Churchill 7. +more května 1940 Chamberlain ustoupil tlaku opozice a svolil k dvoudenní parlamentní debatě o neúspěšné britské intervenci do Norska. Jednání zahájil zdrženlivou a unavenou úvodní řečí, kterou označovali za slabý výkon i jeho zastánci. Vůdce Labouristické strany Clement Attlee kritizoval neúspěch intervence jako výsledek řady předchozích chyb a naprosto chybějící iniciativy ze strany kabinetu. To určilo vzorec, na jehož základě se rozprava ubírala dál: vládní představitelé se soustředili pouze na detaily norské akce, opozice ji viděla v kontextu dlouhodobých obecných selhání. Postupně se Chamberlain a vláda dostala pod palbu ostré kritiky, která se ovšem vyhýbala prvnímu lordu admirality Churchillovi.

Druhého dne kritika pokračovala, přestože Winston Churchill vystoupil s energickým projevem na podporu vlády jakožto demonstrací své loajality. Atmosféra ve sněmovně houstla; ačkoli to zpočátku nemělo v úmyslu, rozhodlo se labouristické vedení vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. +more I když vláda obstála poměrem 281:200, běžná vládní většina se drasticky zmenšila a výsledek hlasování znamenal velkou politickou porážku.

V reakci na rozpravu Chamberlain 10. května rezignoval; nyní bylo jasné, že musí nastoupit koalice všech stran. +more Vzhledem k dlouholeté vzájemné nedůvěře ale labouristé odmítli sloužit pod Chamberlainem. Svou účast ve vládě podmínili Churchillem nebo ministrem zahraničí lordem Halifaxem v křesle premiéra. Halifax úřad vzhledem ke svému členství ve Sněmovně lordů odmítl; nový kabinet tedy vedl Churchill.

Legitimita vlády

Válečný kabinet

Pro účely vedení války byl vytvořen malý válečný kabinet, jenž měl 9 členů a byli v něm tito ministři:

* * * * * * * * *

==== Změny ==== * 5. ledna 1940 - Leslie Hore-Belisha je ve funkci ministra války nahrazen * 3. +more dubna 1940 - Sir Samuel Hoare se stává ministrem letectva namísto Sira Kingsleyho Wooda. Lord Chatfield odchází z kabinetu a resort koordinace obrany je zrušen.

==== Legenda ====

Seznam členů kabinetu

tučně jsou zvýrazněni členové válečného kabinetu

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Vlády Spojeného království Kategorie:Spojené království v roce 1939