Církevní tajemník

Technology

12 hours ago

Author

Církevní tajemník byla v době komunismu funkce při krajských a okresních národních výborech v Československu, jejímž cílem bylo monitorování činnosti církví (nejen katolické, ale také nekatolických) ve spádové oblasti (okres nebo kraj). Funkce byla zavedena tzv. Církevními zákony ze dne 14. října 1949 a samovolně zanikla po roce 1989.

Činnost církevních tajemníků

Činnost církví dozoroval a případně do ní zasahoval tzv. Státní úřad pro věci církevní, dbající na dodržování zákonů, kterými chtěl stát dostat činnost církví pod kontrolu. +more Na úrovni krajů a okresů existovala pak funkce církevních tajemníků, kteří byli zaměstnanci příslušných národních výborů. Udržovali kontakty s jednotlivými duchovními (mnohdy šlo o vnucený kontakt, o který duchovní příliš nestáli), vyhodnocovali (leckdy dosti svérázně) jejich činnost a podávali o ní zprávy nadřízeným orgánům. Církevní tajemník také mohl o nedělích navštěvovat namátkově bohoslužby v obvodu své činnosti a kontrolovat, zda nedochází k „nežádoucím jevům“, či zda jsou plněny státní příkazy. V roce 1950 takto bylo kontrolováno například, zda byl v jednotlivých farnostech dodržen zákaz četby pastýřského listu Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky.

Církevní tajemníci také navrhovali postihy pro duchovní, kteří se odmítali státnímu dozoru podřídit. Zasahovali rovněž do běžného života jednotlivých farností. +more Chtěl-li kněz uspořádat nějakou akci (například pouť a podobně) mimo vlastní kostel, musel žádat příslušného církevního tajemníka v dostatečném předstihu o souhlas. Církevní tajemník mohl také spolurozhodovat o udělení tzv. státního souhlasu pro jednotlivé duchovní (šlo o místně omezené dovolení pro konkrétního kněze k veřejné pastorační činnosti). V závislosti na tomto souhlasu také církevní tajemník dával souhlasy k výpomocem mezi jednotlivými kněžími (byl-li kněz nemocný, nebo z jiného důvodu potřeboval, aby jej někdo zastupoval, musel se dohodnout s tím, koho o zastupování požádal, a následně musel žádat souhlas církevního tajemníka, teprve poté, co takový souhlas dostal, bylo zastupování "legální").