Důl Bresson

Důl Bresson, také No. IV, byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Kladno v kladensko-rakovnické uhelné pánvi. Důl byl vybudován Společností státní dráhy a byl provozován v letech 1871-1901.

Historie

Hloubení jámy bylo zahájeno v roce 1868 v severozápadní části Kladna. Těžba byla zahájena v roce 1871. +more Důl byl pojmenován podle Karla Bressona, ředitele Společnosti státní dráhy. Těžba byla ukončena v roce 1901 a v roce 1905 byla jáma zasypána. Povrchové objekty byly v roce 1929 částečně zbourané a strojovna přestavěna na obytný dům. Okolí těžní jámy bylo kvůli poddolování nestabilní takže v roce 1981 byly zbývající objekty zbořeny. V roce 1998 provedeno konečné zabezpečení betonovým povalem.

Provozy dolu Bresson

Těžní budova

Uspořádání dolu odpovídalo centrálnímu typu těžní budovy s dominantní zděnou těžní věží na půdorysu písmene T. Na těžní třípatrovou budovu navazovala strojovna, kotelna a komín. +more Na boční strany těžní budovy navazovala nižší dvoupatrová křídla se sedlovými střechami. Pro doly Bresson, Průhon a Barré byl charakteristickým znakem příslušnosti ke Společnosti státní dráhy motiv tabulového ukončení štítů a jednotné průčelí. Stejně jako u výše uvedených staveb byla těžní budova členěna obíhajícími patrovými římsami. Průčelí křídel měly dvě osy oken s půlkruhovým zakončením. Těžní budova byla členěna třemi okenními osami. Ve zděné těžní budově byla vestavěna těžní věž z hraněného dříví o výšce 13,27 m ke středu lanovnic. Těžní klece byly dvouetážové s jedním vozíkem na etáži.

Parní těžní stroj vyrobený firmou Breitfeld & Daněk v roce 1869 byl ležatý se dvěma válci stejného provedení jako na dole Kübeck. Průměr válců byl 500 mm, zdvih 2000 mm, kulisový rozvod systému Goosch. +more Ploché lano bylo ukládáno na bobiny o průměru 3,15 m, nejmenší průměr byl 3,3 m a největší 4,13 m, průměrná rychlost lana byla 6,5 m/s. V roce 1890 obě bobiny obdržely železnou výstroj.

Těžní jáma

Jáma byla hloubena v profilu 3,315 × 6,833 m a měla dřevěnou výstroj. V hloubce 299,57 m byla nafárána hlavní kladenská sloj o mocnosti 8,85 m. +more V hloubce 291,46 m bylo zřízeno oboustranné náraziště s dřevěnou výztuží a v hloubce 332,76 m bylo zřízeno druhé klenuté s cihelnou vyzdívkou. Konečná hloubka jámy byla 337,5 m. Důl Bresson byl před rokem 1900 jednokolejovým překopem spojen s dolem Engerth. Na dole Bresson byly časté požáry a těžba proto byla omezována. K dotěžení zbytkových zásob uhlí po ukončení provozu dolu bylo prováděno z dolu Engerth (1901-1905). Pro odvoz uhlí byla postavena lanovka s horním lanem uloženým na ocelových otáčecích hvězdicích a vozíky byly po kolejích dopravovány na druhé patro dolu Engerth.

Čerpání vody

Přítok důlních vod zvládalo vodotěžní zařízení poháněno parním strojem systému Cronwall, který uváděl v činnost čtyři pumpová složení. Pro nízký přítok vody bylo celé strojní zařízení v roce 1882 demontováno a přesunuto na důl v Szekulu (Banát). +more Důlní vody byly odváděny vodním překopem na důl Engerth.

Větrání

Do roku 1879 bylo větrání zabezpečováno dolem Engerth. Po roce 1879 byl instalován exhaustor typu Körting s 6,42 m vysokým komínem o průměru 1,185 m v horní části. +more V roce 1884 byl instalován větrník systému Quiball, ktrý byl nahrazen v roce 1903 větrníkem systému Schielle s elektrickým pohonem.

Kotelna

Výrobu páry zabezpečovalo osm válcových kotlů s etážovými rošty typu Bolzano. Odvod spalin zabezpečoval zděný komín, který byl vysoký 41,7 m.

Třídírna

Po roce 1885 byla v provozu suchá třídírna, pak byla firmou Schuchtermann & Kramer z Dortmundu postavena nová s parním pohonem. Parní stroj firmy Breitfeld & Daněk z Prahy měl ležatý parní válec a pomocí řemenice poháněl transmisi třídičky. +more Vytěžené kusové uhlí ve vozících bylo z mechanického otáčecího vyklopníku sypáno na pevné síto s otvory 45 × 45 mm a dále na síta s otvory 25 × 25 a 15 × 15 mm. Propadlé uhlí byla korečkem vynášena na dvě drátěná síta s oky 10 × 10 a 6 × 6 mm. Uhlí ze sít (nadsítné, nepropadlé) pokračovalo na síta s oky 120 × 120 a 65 × 65 mm. Propadlé uhlí bylo drceno v jehlovém drtiči a vedeno na začátek třídění.

Po roce 1902 bylo vytěžené uhlí dopravováno na třídírnu dolu Enghert lanovou kolejovou dráhou. Měla délku asi 950 m, byla tříkolejná s výhybkou uprostřed. +more Taženo bylo dvacet vozíků seřazených do vlaku v obou směrech lanem, které se pohybovalo na válečcích mezi kolejemi upevněnými na dřevěných pražcích. Jízda vlaku z dolu Bresson a zpět trvala 11 minut.

Ostatní

Důl byl v roce 1872 napojen železniční vlečkou 0,4 km dlouhou do stanice Nové Kladno. Železnice zanikla v roce 1905.

Pro horníky byla u dolu postavena hornická kolonie, z níž se dochoval obytný dům u křižovatky ulic Klikorova a Šachetní. Fasády byly zdobené lizénami, cihelnými pásy a čtvercovými okny. +more Toto zdobení bylo z fasád při opravách odstraněno. K domům patřily úzké zahrádky se zděným chlívkem a kůlnou, které se nacházely severozápadně od domů.

Odkazy

Reference

Literatura

HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0

Kategorie:Doly v Kladensko-rakovnické uhelné pánvi Kategorie:Doly v Kladně Kategorie:Černouhelné doly v Česku