Rakouská společnost státní dráhy

Vznik společnosti

Síť železnic Rakouské společnosti státní dráhy. +more Na mapě jsou zakresleny dráhy v obou částech monarchie. Železnice StEG v uherské části byly zestátněny již roku 1891, tedy ještě před dobudováním některých místních drah v rakouské části. Adamova v roce 1893 Ivančického viaduktu na trati StEG mezi Vídní a Brnem. Montáž prováděla francouzsko-belgická firma v té době neobvyklou metodou podélného vysouvání. Viadukt se tak stal prvním celokovovým mostem v celém Rakousku. .

Privátní společnost vznikla prodejem Severní státní dráhy a Jihovýchodní státní dráhy ze státního majetku francouzským investorům. Důvodem prodeje byla tíživá situace státní pokladny, jejíž nedobrý stav už začínal ohrožovat samotný chod státu. +more Proto bylo v roce 1854 jednáno o prodeji mj. i státních drah, které byly budovány od roku 1841. Zmíněné dráhy přešly od 1. ledna 1855 do soukromého majetku. Investoři tak za 94 milionů zlatých získali 1 100 km železnic. Jednalo se o tratě Brno - Praha - Podmokly (Děčín), Olomouc - Česká Třebová, Marchegg - Bratislava - Budapešť - Segedín.

Dobudování vlastní sítě

Byly to tedy dvě navzájem nespojené sítě, o jejichž propojení musela společnost vést boj s konkurenční Severní drahou císaře Ferdinanda (KFNB), jelikož součástí kupní smlouvy mezi státem a novými vlastníky byla též podmínka, že stát musí umožnit propojení sítí přes Brno. Problém byl v tom, že stát samotný zaručoval spojení Vídeň - Brno v privilegiu z roku 1836 udělenému Severní dráze Ferdinandově. +more Spojení však přesto bylo v letech 1866-1870 vybudováno, a to v trase Štadlava (Stadlau) u Vídně - Mistelbach - Lava nad Dyjí (Laa an der Thaya) - Hevlín - Hrušovany / Šanov - Moravský Krumlov - Střelice u Brna. Velkou část trati postavila firma sama, pro její část v blízkosti Brna využila koleje Brněnsko-rosické dráhy, kterou odkoupila. Trať byla stavebně i provozně náročná a směrově méně výhodná. Mezi oběma společnostmi (StEG a KFNB) nadále panovaly velmi napjaté vztahy. Trať z Vídně do Podmokel pak považovala Rakouská společnost státní dráhy za svoji hlavní magistrálu.

Společnost státní dráhy vybudovala další stovky kilometrů tratí, odkoupila Vídeňsko-rábskou dráhu i s jejím vídeňským nádražím, které pak sloužilo jako její hlavní stanice v metropoli monarchie. Toto „Státní nádraží“, později „Východní nádraží“, se nacházelo od roku 1870 až do roku 2009 na místě, kde stojí v současnosti Vídeňské hlavní nádraží (Wien Hauptbahnhof). +more Finančně ovládla StEG i českou společnost České obchodní dráhy, která se jí pokoušela svými místními drahami v 80. letech 19. století konkurovat.

V době, kdy nový „lokálkový“ zákon od 80. let usnadnil budování místních drah zjednodušením předpisů a státními garancemi, se i StEG aktivně přidala k tomuto trendu. +more Svoji první lokálku postavila roku 1882 z Poříčan do Sadské. Během 15 let firma postavila 359 km místních tratí. Některé místní dráhy získala odkupem od jiných společností.

K firmě též patřila vlastní továrna na výrobu lokomotiv ve Vídni, která dodávala nové stroje jak pro samotnou StEG, tak i pro další společnosti.

Zestátnění

Uherská část její sítě byla zestátněna již roku 1891, kdy byla začleněna do státních drah MÁV (přičemž již v roce 1882 byla na základě rakousko-uherského vyrovnání rozdělena na dva sesterské podniky). Podobně se i v rakouské části monarchie v souladu se státní dopravní strategií, kterou se stát snažil uplatňovat od 80. +more let, začala chystat velká zestátňovací akce. Na rozdíl od mnohých jiných železničních společností, jež se často ve svém podnikání neobešly bez státní podpory, se v případě StEG jednalo o velmi výdělečný podnik. Např. v roce 1906 vykázala firma na kilometr provozní délky příjem 54 313 rakouských korun, což bylo o více než 20 tisíc korun více, než příjem, který vykazovaly státní dráhy. Zřejmě i kvůli špatnému renomé firmy u veřejnosti proběhlo projednávání návrhu říšského zákona překvapivě hladce a firma byla v roce 1909 zestátněna spolu s dvěma dalšími velkými firmami - Rakouskou severozápadní dráhou a Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou. Pojem zestátnění však v tomto případě nemůžeme srovnávat s aktem znárodnění, jak ho známe např. z Československa z 50. let 20. století. Zestátnění v Rakousko-uherské monarchii probíhalo vždy podle platných zákonů a v souladu s koncesními podmínkami, nebo s podmínkami privilegií a akcionáři firem při tomto aktu nepřišli zkrátka.

V roce 1909 tak vyvrcholila snaha o novou dopravní politiku v monarchii. Od tohoto roku zůstávaly v soukromých rukách pouze některé místní dráhy a tři větší firmy - Ústecko-teplická dráha, Košicko-bohumínská dráha a Buštěhradská dráha.

Reference

Související články

Historie železniční dopravy v Česku * Ajznbonští tovaryši

Externí odkazy

[url=http://www.pospichal.net/lokstatistik/14501-steg1.htm]Statistika lokomotiv StEG (německy)[/url]

Kategorie:České železniční společnosti Kategorie:Doprava v Rakousku-Uhersku Kategorie:Zaniklé železniční společnosti Kategorie:Firmy založené roku 1855 Kategorie:Zaniklo 1909