Cesko.wiki Segedín
Author
Albert FloresSegedín ( [seged]) je město v jihovýchodní části Maďarska a administrativní centrum župy Csongrád-Csanád, 160 km jihovýchodně od Budapešti, 9 km od srbské a 16 km od rumunské hranice, na ústí řeky Mureș do Tisy. Žije zde obyvatel. Je třetím největším maďarským městem a regionální centrum jižní části země. Pochází odtud uzenina uherský salám.
_03.jpg)
_05.jpg)
Název
O původu názvu města existují dvě teorie. Podle jedné pochází z maďarského slova szög, které označuje roh/ohbí. +more Město mělo takto získat název podle ohbí řeky Tisy, které zde vytváří. Podle druhé teorie název města pochází od maďarského slova sziget, tedy ostrov.
Z maďarštiny byl název přejat do dalších jazyků, např. do bulharštiny jako Сегет (Seget), v rumunštině jako Seghedin, v němčině jako Szegedin nebo Segedin. +more Poslední uvedený německý název používají i všichni jižní Slované z bývalé Jugoslávie a rozšířil se rovněž i do češtiny a slovenštiny. V latině existuje název Partiscum, který odkazuje na původní římskou osadu na místě současného města. V řečtině je poté doložen v podobě Παρτίσκον (Partiskon).
Přírodní poměry a klima
Město se nachází v rovinaté krajině Podunajské nížiny, na soutoku řek Tisa a Mureș, v blízkosti jezera Fehér-tó a v bezprostřední blízkosti maďarsko-srbské hranice. Je městem pohraničním (od roku 1918 a ustanovení současných maďarských hranic) a také největším na řece Tise. +more Srbské město Subotica je od něj vzdáleno 40 km západně, rumunský Arad 90 km východně, maďarský Kecskemét potom 80 km severně.
Město patří k nejslunějším na území dnešního Maďarska, a proto bývá také někdy označováno jako Město slunečního svitu . Počet hodin slunečného svitu překračuje 2000 ročně. +more Průměrný úhrn srážek pro Segedín činí 565 mm.
Historie
Segedín a jeho oblast byly obývány už od starověku. Nejstarší známý název města zaznamenal Ptolemaios jako Partiscum. +more Nacházela se tu také římská osada téhož názvu. Od 5. století se na území vystřídaly různé kmeny, Slovany vytlačili kočovní Hunové, Avaři, Gepidové a v 9. století do Pannonie vtrhli Maďaři. Jméno Segedín (v podobě Cigeddin) se poprvé objevilo v roce 1183 v dokumentu o králi Bélovi III. . Z té doby pocházel první křesťanský kostel v místní části Szörög, jehož základy byly objeveny archeologickým výzkumem v roce 1977 a připomíná jej pamětní deska. Katedrála.
Během mongolské invaze bylo město zničeno a jeho obyvatelé uprchli k blízkým bažinám. Po invazi se vrátili a město opět postavili. +more Ve 14. století, během panování Ludvíka Velikého, se Segedín stal nejdůležitějším městem jižních Uher. Jeho strategický význam rostl s tím, jak se k hranicím Uherska přibližovalo turecké vojsko. Král Zikmund Lucemburský totiž nechal tomuto strategickému městu postavit opevnění. V roce 1444 zde byl podepsán tzv. Segedínský mír mezi Uherskem, Srbským despotátem a Osmanskou říší. Segedín byl povýšen na královské město v roce 1498. V této době zde žili zhruba čtyři tisíce obyvatel.
Podle záznamů z roku 1522 zde žilo 1644 rodin, předpokládá se, že tehdy mělo město 8000 obyvatel.
Segedín byl poprvé drancován tureckou armádou 28. +more září 1526. Dobyl byl zcela roku 1543. Turecká nadvláda nad městem trvala několik desítek let; řada původních obyvatel utekla jinam, bohatší vrstvy např. do Debrecínu, Košic a Trnavy. Na jejich místo přicházeli Turci a v menší míře také jižní Slované. Nemuslimové museli platit daň z hlavy, tzv. harač . Město se stalo centrem samosprávné jednotky (tzv. sandžaku). Zajímavostí zůstává, že za doby turecké nadvlády sem byla jako okrasná rostlina přivezena z vzdálenějších částí Osmanské říše paprika, která zde zdomácněla.
Zpět bylo město dobyto 23. +more října 1686. Turecká posádka místní pevnosti se vzdala postupujícímu habsburskému vojsku, při souvisejících bojích zemřelo jen okolo dvaceti lidí. Prohra byla pro Turky zdrcující a ostudná; v Osmanské říši byl nařízen půst a veřejné modlitby. V době těsně po odchodu Turků žilo v Segedínu okolo dvou tisíc obyvatel. Roku 1715 získalo statut svobodného královského města. Počet obyvatel se pohyboval zhruba okolo dvaceti tisíc, z toho cca 16 000 bylo Maďarů, žilo zde také okolo 1300 Srbů. V závěru 18. století zde místní srbská komunista zbudovala pravoslavný kostel, který je zasvěcen sv. Mikulášovi.
Dne 21. +more května 1719 císař Karel VI. městu udělil znak, užívaný dodnes. Tento den je navíc dodnes připomínán jako den města. V témž roce získal Segedín právo mít vlastní soud. Také sem přišli piaristé. Ti zde ustanovili první gymnázium. Během dalších let Segedín rostl a prosperoval. 18. století nebylo nicméně v dějinách města jen pozitivní; město sužovala sucha i povodně. Běžné byly rovněž i morové epidemie. Rozhněvané obyvatelstvo v této situaci hledalo viníka a proto byly běžné také čarodějnické procesy. Největší proces se uskutečnil roku 1728, bylo při něm upáleno šest žen a šest mužů. Později rozhodla císařovna Marie Terezie, že případy čarodějnictví musí řešit výše postavené soudy, čímž tyto procesy víceméně ustaly.
Roku 1749 byl obnoven hlavní kostel, zničený za turecké okupace v předchozích staletích. Pokrok však postupoval velmi pomalu. +more Ještě na konci 18. století byla většina hlavních cest okolo města ve velmi špatném stavu a jen těžce průchodná, což přiškrcovalo obchod. Ve zvlášť špatném stavu byla cesta z Pešti do Segedína, jak v této době poznamenal jeden německý kupec.
V roce 1784 požádalo několik židovských rodin o povolení usadit se v Segedínu. Tento počet se postupně zvyšoval; do roku 1790 na cca 20 rodin a v roce 1808 žilo ve městě již 357 Židů. +more Do druhé světové války dosáhl počet Židů zhruba osmi tisíc.
První tiskárna v Segedínu byla založena v roce 1801. V obdobné době byla postavena budova radnice (dnes označovaná jako stará radnice) a nemocnice. +more V roce 1813 město byl Segedín opět poničen požáry. V první polovině 19. století byl ještě několikrát stižen ohněm. První vydlážděná ulice v Segedínu vznikla roku 1840. V této době zde žilo něco okolo třiceti tisíc lidí.
Občané Segedína sehráli důležitou roli během revoluce a války za nezávislost v letech 1848-1849. Lajos Kossuth zde 12. +more července 1849 přednesl poslední projev před emigrací. Segedín byl posledním sídlem revoluční vlády v červenci 1849. Kossuth zde navrhl rozsáhlou autonomii rumunskému národu v Sedmihradsku, která měla ukončit povstání. Habsburkové pak sice potrestali představitele města, ale Segedín přesto začal opět prosperovat. Do města byla zavedena železnice v roce 1854 a městu se vrátil jeho volný královský městský status v roce 1860.
Dnes má město krásné budovy a široké třídy, hlavně díky obnově po velké povodni v roce 1879, která zničila drtivou většinu Segedína. Pouze 265 z 5723 původních budov zůstalo nedotčeno. +more Zahynulo 165 lidí, šedesát tisíc lidí z tehdejších sedmdesáti pěti tisíc obyvatel přišlo o střechu nad hlavou. Císař František Josef navštívil město a slíbil, že Segedín bude krásnější, než dříve. V roce 1883 poté navštívil Segedín opět v souvislosti s otevíráním nové radnice. Svůj slib splnil. Během dalších let město opět ožilo. Byly postaveny nové paláce, široké bulváry, nové administrativní budovy. Centrum bylo přeorganizováno do pravidelné uliční sítě, kterou doplnila půlokružní třída (Tisza Lájos körút). Obnova města byla financována z darů z tehdejšího Rakousko-Uherska, přispěly ale i některé evropské metropole, např. Řím nebo Londýn.
Významným způsobem ovlivnila podobu města také secese. Řada výstavních domů i paláců byla postavena právě v tomto stylu (např. +more Deutsch Palota), doba navíc přála velkolepým investicím tohoto typu. První realizovanou stavbou byl nicméně protipovodňový val na řece Tise, který měl nadále zabránit obdobným katastrofám. S obnovou města pomohla řada evropských metropolí a na jejich počest byly pojmenovány nové ulice v Segedínu. Most přes řeku Tisu byl dokončen roku 1883, zajistil spojení s Novým Segedínem, který postupně vyrůstal na druhém břehu řeky. Zbořen byl rovněž původní hrad. Od roku 1884 má Segedín také koněspřežnou tramvaj. O rok později byla otevřena i věznice.
V 90. letech +more_století'>19. století byly také vybudovány ve své době moderní a v 21. století stále fungující lázně , které jsou často navštěvovány.
V závěru první světové války byl okupován francouzským vojskem. Po trianonské smlouvě ztratilo Maďarsko svá jižní území, Sedmihradsko ve prospěch Rumunska a Vojvodinu ve prospěch Království SHS. +more Segedín se stal tedy skoro příhraničním městem a ztratil značnou část svého přirozeného okolí. Do města byla roku 1921 přesunuta univerzita z Cluj-Napocy, která se nyní nacházela v Rumunsku a biskupství z Temešváru. V roce 1930 byla po mnoha letech výstavby dokončena i nová katedrála.
V poválečném chaosu se v Segedíně organizovala skupina lidí, která měla zájem na svržení komunistického režimu Bély Kuna. Později zde byla ustanovena tzv. +more kontrarevoluční vláda, v jejímž čele stanul Miklós Horthy.
V letech 1919 a 1932 zasáhla město povodeň na řece Tise, ani jedna z nich ale nenapáchala větší škody.
Segedín velmi trpěl během druhé světové války, kdy bylo 6 000 obyvatel města zabito a židovští občané uvězněni v ghettech. Rudá armáda osvobodila město v roce 1944.
Během komunistické éry se Segedín stal centrem lehkého a potravinářského průmyslu. V 60. +more letech byla vystavěna řada panelových domů, vzniklo např. sídliště Odessza, na druhém břehu Tisy, pojmenované podle sesterského města v tehdejším SSSR. Rozšířen byl i potravinářský průmysl (výroba salámů, zpracování paprik, výroba konzerv), který tak začal na celkové produkci výrazně dominovat.
Během událostí roku 1956 byl dne 16. +more října v budově Fakulty humanitních studií Univerzity v Segedínu, v Auditoriu Maximum, ustanoven Svaz maďarských vysokoškolských studentů (MEFESZ). Během následujících událostí MEFESZ uspořádal několik schůzí a dalších demonstrací. O více než týden později při násilných střetech v Segedínu zemřel jeden člověk a několik dalších bylo zraněno. Ustanovování revolučních rad nicméně přerušil příchod sovětské armády na začátku listopadu.
V roce 1962 se Segedín stal krajským městem župy Csongrád-Csanád a okolní venkov (vesnice Tápé, Szőreg, Kiskundorozsma, Szentmihálytelek, Gyálarét) byl připojen k městu. Roku 1973 byly k Segedínu připojeny ještě některé další obce. +more V roce 1964 byla nedaleko vesnice Algyő objevena ropa.
V roce 1970 byl Segedín zasažen další povodní, která překonala výšku velké vody z roku 1879, nedošlo však k zásadnějším škodám na majetku a lidských životech. Město uchránila regulace řeky (která byla postavena po ničivé povodni z roku 1879), především ale klíčové byly hráze z pytlů s pískem, které postavili místní hasiči, armáda a obyvatelé.
Po roce 1990 a politických změnách v Maďarsku došlo k změnám ekonomické struktury země. Řada nerentabilních továren byla zavřena a zkrachovala. +more V roce 1997 se jedna z místních částí oddělila od Segedína.
Obyvatelstvo
Dle sčítání lidu z roku 2011 žilo v Segedínu celkem 168 048 lidí, což představuje 40 % obyvatel župy Csongrád-Csanád. Město je jako její správní středisko také jejím nejlidnatějším sídlem. +more Většina obyvatel Segedína se hlásí k maďarské národnosti, zhruba 4 % (6710) osob uvedlo nějakou menšinovou národnost, většinou romskou (0,94 %), německou (0,9 %) nebo srbskou (0,84 %).
Zhruba polovina obyvatel se hlásí k Římskoatolické církvi, asi 6 % uvedlo v posledním sčítání lidu jako svojí náboženskou příslušnost kalvisismus a 1,6 % luteránství.
Postupný růst počtu obyvatel Segedínu probíhal až do roku 1990 a poté se zastavil. V současné době počet obyvatel města klesá. +more V roce 2021 žilo v Segedínu méně obyvatel, než roku 1980.
V roce 2011 byl podíl obyvatel do 19 let věku 20 % a podíl obyvatel starších 60 let celkem 23 %; obyvatelstvo Segedína postupně, stejně jako je tomu v případě i dalších větších maďarských měst, stárne.
Kultura
Gotický mariánský kostel, Segedín-Alsóváros +morejpg|vpravo|náhled'>Budova univerzity. Klauzál tér, hlavní náměstí v Segedínu. hotel Kass. V Segedínu sídlí značný počet různých kulturních institucí. Nachází se zde velký počet kulturních památek.
Divadla
Segedínské národní divadlo , hlavní divadelní scéna města.
Muzea
Muzeum spisovatele Ference Móry * Muzeum informatiky * Muzeum salámů Pick a papriky (. * Muzeum na segedínském hradě. +more * Muzeum Trianonské smlouvy.
Památky a zajímavosti
Katedrála Panny Marie - dominanta města, vysvěcená r. 1913. +more Z jižní strany k ní přiléhá Katedrální náměstí , které doplňuje řada soch významných osobností maďarských dějin. * Kostel sv. Matyáše - goticko-renesanční síňové trojlodí s cennými freskami a oltářem, nejstarší chrám v Segedínu * Kostel sv. Mikuláše s bývalým klášterem minoritů * Mariánský kostel ze 13. století, s františkánským klášterem a knihovnou z let 1444-1448, výchozí místo poutní cesty Via Mariana do Mariazell. * 3 synagogy (Stará, Nová, Malá) * Radnice zbudovaná v novobarokním stylu. * Národní divadlo * Déryho dům * Porta Heroum, moderní brána z 20. století poblíž Aradského náměstí. * Budovy rektorátu a právnické fakulty univerzity * Zeď králů na náměstí Klauzál tér. * Secesní paláce: ** Reökův palác z roku 1907 ** Unger-Mayer (nyní Uni-Credit banka) ** Móriczův dům ** Grófův palác od architekta Ference Raichleho. ** Márerův dům * Dům Pétera Tótha, který v 3. dekádě 21. století procházel rekonstrukcí, bude sloužit jako sídlo pro hudební školu. * Reichelův palác * Vodárenská věž na náměstí sv. Štěpána, postavená roku 1904. * Kakuszyho dům * Staroměstský most . * Jezdecký pomník Ference Rákocziho * Pomník Lájoše Košúta * Fontána tisíciletí * Hudební hodiny.
Kulturní akce
Každý rok se ve městě pořádá 21. +more května pravidelný open air divadelní festival. Jeho tradice byla zahájena roku 1931. Segedínské letní hry se pořádají pravidelně v měsící srpnu. Tradičně na náměstí před místní katedrálou.
Na podzim se v Segedíně pravidelně koná židovský festival.
Speciality
Mezi tradiční stravu z oblasti Segedína patří kromě zmíněného salámu také rybí polévka. Původně se připravovala z ryb, které byly vyloveny přímo z Tisy.
Ekonomika
Na počátku 21. +more století byli největšími zaměstnavateli v Segedínu místní univerzita a dále výrobce salámů Pick, které patří mezi největší potravinářské firmy v zemi. Zhruba 53 % veškeré ekonomiky župy Csongrád-Csanád se týká města Segedína. Ve městě sídlí zhruba 1700 různých firem.
V nedaleké obci Algyő se těží ropa a plyn.
Průmyslová zóna se nachází severozápadně od města (místní část Iparváros, nedaleko obce Kiskundorozsma). Sídlí zde např. +more společnosti Szeplast, která se zabývá výrobou plastových dílů nebo Optiwella, která je dodavatelem modemů.
V roce 2016 činila míra nezaměstnanosti ve městě 4,16 %, od té doby postupně klesá a v roce 2022 bylo bez práce ve městě jen 1600 osob.
S počtem 251 000 přenocování (v roce 2012) je 14. nejoblíbenější destinací v Maďarsku, pokud jde o počet nocí hostů strávených v hotelech a dalších ubytovacích zařízeních. +more Až do pandemie nemoci COVID-19 počet návštěvníků města pravidelně rostl. V letech 2008 až 2018 se zvýšil o 170 %, v posledním zmíněném roce jej navštívilo přes 220 tisíc turistů a uskutečněno bylo přes 440 přenocování. Pro obyvatele nedalekého Srbska a Rumunska představuje město oblíbenou destinaci především pro nákupy.
Doprava
Tisu. +more Budova hlavního nádraží. Městský autobus v Segedíně. Západně od města prochází dálnice M5, která je součástí evropské silnice E75 a spojuje Segedín s Kecskemétem (90 km) a Budapeští (170 km) nebo opačným směrem se srbskou Suboticí (47 km), Novým Sadem (140 km) a Bělehradem (225 km). Na dálnici M5 se u Segedínu napojuje od východu dálnice M43, která vede do rumunského Aradu (100 km).
Z železniční stanice Kiskundorozsma jezdí osobní vlaky do Kiskunfélegyházy a z hlavního nádraží Szeged je zajištěno přímé vlakové spojení s Kecskemétem (1 hodina 10 minut) a Budapeští (2 hodiny 15 minut). Dále na jih směřuje železniční trať do Subotici v Srbsku, která má být znovuotevřena v roce 2022.
Na hlavním nádraží (nachází se na náměstí Indóház) začíná několik vnitrostátních spojů InterCity na trase Budapešť-Segedín. Významnou železniční stanicí je dále i nádraží Szeged-Rókus ve stejnojmenné místní části. +more Nádraží je napojeno rovněž i na místní tramvajovou síť.
Přes blízkost rumunských hranic nemá od roku 1920 Segedín železniční spojení s Rumunskem. Železniční most přes Tisu, který v délce 440 metrů vybudovala v roce 1858 francouzská společnost Ernest Goüin, byl v roce 1944 při osvobozování města vyhozen do povětří. +more Zbytky mostu, které překážely v plavbě po řece, byly po válce odstraněny. Po přistoupení Maďarska a Rumunska do Evropské unie se znovu zvažovalo vybudování nového mostu. Kromě do Rumunska směřovaly od mostu další dvě regionální trati dále na jih, dnes na území Srbska (do měst Banatsko Aranđelovo a Srpski Krstur).
Železniční tratě nicméně směřují ze Segedína do všech směrů; trať č. 121 vede do města Makó u hranice s Rumunskem, trať č. +more 135 do města Hódmezővásárhely, trať č. 136 do Röszke u hranice se Srbskem a trať č. 140 do města Kiskunfélegyháza.
V roce 1908 zde zahájila provoz tramvajová doprava (rozšířená v roce 2021 o meziměstskou linku do města Hódmezővásárhely) a v roce 1979 trolejbusová. Městskou hromadnou dopravu zajišťuje 42 autobusových, 4 tramvajové a 6 trolejbusových linek. +more Dopravcem pro tramvajovou a trolejbusovou síť je odlišná společnost, než pro autobusový provoz.
Meziměstská autobusová doprava je soustředěna na autobusové nádraží, které se nachází severozápadně od středu města.
Západně od centra města se nachází také letiště, jehož využití je však omezené.
Gastronomické speciality
Uherský salám značky Pick, továrnu založil židovský podnikatel Márkus Pick roku 1901; dodnes nejvýznamnější světový producent, chráněná značka je registrovaná u Evropské unie. * paprika * Segedínský guláš
Školství
V Segedínu se nachází 62 školek, 32 základních škol a 18 škol střední. Dvě místní střední školy (Ságvári Endre Gyakorló Gimnázium a Radnóti Miklós Kísérleti Gimnázium) patří mezi velmi dobře hodnocené v celém Maďarsku.
Segedín je rovněž i regionálním univerzitním centrem. Stejně tak se dobře umisťuje v žebříčcích celostátního srovnání i místní univerzita ( která vznikla po první světové válce přesunutím z Kluže v Rumunsku. +more Dnes je univerzita druhá největší v Maďarsku. V roce 2014 se nacházela na pozici 400-500 v celosvětovém srovnání vysokých škol. V samotném Maďarsku byla na druhém místě. Ve městě spolu s jeho regionem studuje celkem třicet tři tisíc studentů.
Sport
V roce 2021 byla dokončena moderní sportovní hala s názvem Pick Arena.
Mezi nejoblíbenější sporty ve městě patří házená. Místní populární tým vyhrává řadu ocenění doma i v zahraničí.
Dalším populárním sportem ve městě je fotbal. Segedín má několik fotbalových týmů, které hrají v nejvyšší lize, např. +more Szegedi AK, Szegedi Honvéd SE.
Od roku 2003 se každoročně udělují ceny Sportovec Segedína a Sport pro Segedín.
Partnerská města
Galerie
File:Szeged Mathias Church interieur. jpg|Interiér kostela sv. +more Matyáše File:Szegedi Szent Miklós-plébánia. jpg|Kostel sv. Mikuláše a minorité File:Szegedi egyetem 1. jpg|Budova univerzity File:Szeged-varoshaza. jpg|Radnice File:Hajnóczy utca 12. , régi zsinagóga és mögötte az Új zsinagóga kupolája. Fortepan 22300. jpg|Stará synagóga File:Reök Palace. jpg|thumb|Reökův palác File:Segedin, Muzej Ferenc Mora, 01. JPG|Muzeum Ference Móry File:Segedin, Foto-tura, 045. JPG|Věž vodárny Soubor:Szeged-tisza3. jpg|Tisa v Segedínu.
Známé osobnosti
Adrián Annus (1975), vrhač kladiva * Gábor Agárdy (1922-2006), herec * Béla Balázs (1884-1949), spisovatel, básník a filmový kritik * Zsolt Becsey (1964), politik * Joseph Csaky (1888-1971) sochař * Krisztián Cser (1977) operní pěvec * Attila Czene (1974), olympický plavec * János Csonka (1852-1939), vynálezce * Mihály Erdélyi (1895-1979), skladatel operet * Rajmund Fodor (1976), olympijský hráč vodního póla * Jenő Huszka (1875-1960), skladatel * Éva Janikovszky (1926-2003), zpěvačka * Ferenc Joachim (1882-1964), malíř * Gyula Juhász (1883-1937), básník * Judith Karasz (1912-1977), fotografka * Moses Max Löw (1857-. ), architekt * Géza Maróczy (1870-1951), šachista * Tamás Molnár (1975), olympijský hráč vodního póla * László Paskai (1927-2015), ostřihomský arcibiskup * Szilvia Peter Szabo (1982), zpěvačka * György Sebők (1922-1999), pianista * Julius Stahel (1825-1912), generál v americké občanské válce * Hanna Tetteh (1967), ministr zahraničí Ghany * Péter Ágnes (1983), zpěvák * Attila Vajda (1983), kanojista * Katalin Nováková (1977), maďarská prezidentka. +more * Péter Lekó, šachista. V roce 2005 byl jmenován čestným občanem města.