Řečtina

Řecká dopravní směrovací značka

Řečtina ( - ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά - elliniká, tj. +more řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí.

Historie a vývoj

Nejstarším známým jazykem řecké jazykové větve je mykénština (Kréta a pevninské Řecko); zpočátku byla zapisována pomocí dosud nerozluštěného lineárního písma A. Zhruba od +more_století_př. _n. _l. '>14. století př. n. l. se začalo používat lineární písmo B, kterým jsou psány první dochované písemné památky (tabulky z Knóssu). Lineární písmo B rozluštil roku 1952 Michael Ventris, po něm pokračovali John Chadwick a Antonín Bartoněk.

Další zachované doklady o podobě řečtiny pocházejí z +more_n. _l. '>8. století př. n. l. z Itálie a Řecka, zejména Homérovy básně, psané v iónském dialektu.

Literární památky ze +more_n. _l. '>6. až 4. století př. n. l. dokládají klasickou řečtinu, jejíž attická forma se i dnes vyučuje jako starořečtina. Ani klasická řečtina totiž neměla jednotnou podobu, nýbrž vyskytovala se v různých dialektech. Každý kmen pěstuje ve svém nářečí určitý literární druh: * Dórové → dórština (sborová lyrika) * Attičané → attičtina (tragédie, filosofie, politologická próza) * Iónové → iónština (epika, historiografická próza) * Aiólové → aiolština.

Helénismus

Po pádu athénské demokracie nastává období helénismu (konec +more_n. _l. '>4. století př. n. l. - 3. století n. l. ), kdy na základě hlavně attického dialektu postupně vznikal tzv. koiné dialektos - obecný řecký jazyk, stručně koiné, dnes nazývaný dhimotikí ghlósa. Ve srovnání se starou řečtinou docházelo v této době ke změnám ve výslovnosti: melodický přízvuk se měnil v dynamický (důrazový), zanikly rozdíly mezi krátkými a dlouhými samohláskami, dvojhlásky (diftongy) se proměnily v jednoduché samohlásky (monoftongy). Tato výslovnost se už blíží novořečtině. K podstatným změnám došlo i v tvarosloví, během vývoje jazyka se prosazují tendence analytické (tj. některé gramatické významy se začaly vyjadřovat pomocí zvláštních slov místo změnou tvaru slova, např. u sloves se řada časů vyjadřuje opisy), ve skloňování dochází k redukci pádů atd.

Tato zjednodušená koiné se v důsledku výbojů Alexandra Velikého (356-323 př. n. +more l. ) rozšířila jako úřední i obecně komunikační jazyk (tzv. lingva franka) po celém východním Středomoří a řeckých osadách v Itálii. V tomto jazyce byl napsán Nový zákon a stal se tak i jazykem křesťanských církví. V Římě se řečtina dlouho užívala jako jazyk vzdělanců, kteří se i v této době snažili udržovat klasickou attičtinu (atticismus).

Střední řečtina

Po rozdělení a pádu západní Římské říše (476) se řečtina stala jedinou úřední řečí východní říše a pozvolna vytlačila latinu. Po ztrátě latinsky mluvících zemí na Balkáně se z Východní říše stala Byzanc, která od poloviny 7. +more století prodělala jistou kulturní krizi. Došlo k úpadku měst, gramatického vzdělávání a elit. Když se zde literární tvorba začala koncem 8. století oživovat, byla to už řečtina spíše hovorová a velmi blízká novořečtině.

Novověk

Jazykové změny se vyznačují i silnými místními zvláštnostmi, protože v různých oblastech působily odlišné ekonomické a kulturní vlivy. Přes četné přejímky z jiných jazyků (turečtina, italština, angličtina, francouzština aj. +more) tvoří většinu slovní zásoby dnešní řečtiny původní řecká slova.

Pravopis a výslovnost

Přídechy se v řečtině dříve psaly před samohláskou na začátku slova. V současné řečtině se nepíší (původní rozdíl mezi samohláskami s přídechem a bez něj už zanikl). +more * ostrý - ˙ [h]- ˙Aνα; ˙α; ˙ρ; α˙υ; ε˙υ; ο˙υ * jemný - ̉ [] - ̉Aθηναι; ̉αλφα; α̉υ; ε̉υ; ο̉υ.

Přízvuk bývá vyznačen čárkou nad písmenem reprezentujícím přízvučnou samohlásku. U nápisů pouze velkými písmeny přízvuk vyznačen nebývá. +more Začíná-li slovo velkým písmenem a nad ním má být přízvuk, čárka se vyznačí před písmeno (např. Έ).

Základní pravidla čtení pro novořečtinu: * αι = [e] * οι = [i] * ει = [i] * υι = [i] Je-li však nad ι dvojtečka (ϊ), pak se toto písmeno vyslovuje jako [j]: οϊ = [oj], αϊ = [aj] apod.

* ου = [u] * ευ = [ef] nebo [ev] podle následující hlásky - pokud je neznělá, výslovnost je [ef], pokud je znělá, výslovnost je [ev], např. efcharisto (ευχαριστώ, „děkuji“), ale Evropi (Ευρώπη, „Evropa“)

* β = [v] * μπ = [b] či [mb], u některých slov [mp] * ντ = [d] nebo [nd], u některých slov [nt] * γ = znělé ch (tj. tvoří se stejným způsobem jako ch, zároveň však zní hlas), ve spojení γε a γι však zní jako [j] * γγ = obvykle [ng], někdy [g] * γκ = [ng], někdy [g].

Místo otazníku se v řeckém textu užívá středník, českému středníku odpovídá v řečtině povýšená tečka, která se v řečtině téměř neužívá. Apostrof v řečtině naznačuje zkrácení slova o samohlásku v místě, kde se stýká se samohláskou jiného slova. +more Např. ja afto (για αυτό) → j' afto (γι' αυτό) („pro to“).

Příklady

Číslovky

Literatura

Horáček, F. - Chlup, R. +more, Učebnice klasické řečtiny. Praha: Academia 2012, * MUNDAY, A. R. - C. W. E. PECKETT. Thrasymachos: učebnice starořečtiny. Praha: OIKOYMENH, 1995 * Montanari, Franco, The Brill dictionary of ancient Greek. Leiden: Brill 2015. * DOSTÁLOVÁ, Růžena - FRANC-SGOURDEOU, Catherine a kol. (2004): Základní kurz novořeckého jazyka. Praha: Set Out. . * ZERVA, Georgia (1999): „Nebojte se řečtiny“: Malý průvodce novořeckým jazykem - "Μη φοβάσαι τα ελληνικά": Μικρός οδηγός της νέας ελληνικής γλώσσας. (1. vydání. ) Praha: Athis Imaging. . * ZERVA, Georgia, KOPECKÁ, Lydie, PAPADOPOULOS, Lysimachos (2014): Novořecko-český a česko-novořecký praktický slovník. (2. vydání) Praha, Leda,.

Audioknihy - anglické učebnice novořečtiny

Pimsleur Greek * Michel Thomas Greek Foundation * Rosetta Stone Greek

Odkazy

Reference

Související články

Novořečtina * Starořečtina

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20110718170606/http://urls. ff. cuni. cz/obory/transkripce-nr. pdf]Doporučená pravidla přepisování novořeckých slov do češtiny[/url] na stránkách Ústavu řeckých a latinských studií FF UK * [url=http://slovniky. lingea. cz/Recko-cesky]Řecko-český slovník online[/url].

Kategorie:Řecká kultura Kategorie:Jazyky Albánie Kategorie:Jazyky Arménie Kategorie:Jazyky Egypta Kategorie:Jazyky Gruzie Kategorie:Jazyky Itálie Kategorie:Jazyky Kypru Kategorie:Jazyky Rumunska Kategorie:Jazyky Řecka Kategorie:Jazyky Ukrajiny Kategorie:Jazyky Turecka Kategorie:Jazyky Asie Kategorie:Klasické indoevropské jazyky Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie Kategorie:Živé jazyky