Dagmar Hilarová

Dagmar Hilarová (26. březen 1928 Praha - 1. červenec 1996 Praha) byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala přes 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů. Její práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Byla členkou Svazu (později Obce) spisovatelů a Syndikátu novinářů.

Život

1943-1945 internována v koncentračním táboře, po válce dokončila střední školu. Pracovala v zemědělství, ve zdravotnictví a jako sekretářka filmové produkce.

Psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, nizozemštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobná próza v esperantu. +more Dětské verše byly zařazeny do knihy My Favourite Storybook (Artia 1986) v anglickém a německém vydání.

Publikovala asi ve třiceti novinách a časopisech v zahraničí a účastnila se četných literárních pořadů a besed s posluchači. Zhudebněné texty byly uvedeny v Umělecké besedě v Praze v pořadu Šanson 77 - zpíval Rudolf Pellar - a jiné v interpretaci národního umělce Karla Bermana v NDR, vysílány rozhlasem a natočeny na gramofonovou desku. +more Jiné zhudebněné verše byly uvedeny v Klubu skladatelů, Klubu školství a kultury, Muzeu Bedřicha Smetany a ve Šternberském paláci (1967-1976). Na představeních se podíleli Ljuba Hermanová, Jaroslav Jakoubek a Petr Eben.

Překládala také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech (1968-1970). V pražské Viole byla uvedena tři pásma její poezie (1965-1974). +more Spolupracovala s československým rozhlasem.

Nemám žádné jméno

Dagmar Hilarová literárně zpracovala svoje záznamy z terezínského ghetta. Tato kniha, jejíž český originál se dočkal svého prvního vydání teprve v březnu 2012 (předtím vyšlo v roce 2010 sto výtisků faksimile), předtím několikrát vyšla v Nizozemsku a v Německu a dostalo se jí řady mezinárodních ocenění: * 1981 Nizozemsko: Zlatý klíč * 1982 Itálie: Premio d'Oro (Padova) * 1983 Cena Janusze Korczaka IBBY, Polsko

Vinou neseriózního jednání nizozemské spisovatelky Miep Diekmannové nebylo dlouho známo, že autorkou je právě Dagmar Hilarová. [url=http://prehravac. +morerozhlas. cz/audio/2575071](Podrobně se otázkou autorství zabýval dokumentární pořad Českého rozhlasu v březnu 2012. )[/url].

Z textu předmluvy k vydání faksimile (2010):

Kniha je terezínským deníkem české spisovatelky, básnířky a novinářky Dagmar Hilarové (1928-1996). Děj se odehrává v Praze a Terezíně v rozmezí let 1939-1945 a líčí zážitky autorky v období jejího dospívání, poznamenaného válkou. +more Kniha je pozoruhodná jak svým vznikem, tak obsahem i údělem.

Hned úvod deníku staví jeho autorku do montékovsko-kapuletovského konfliktu citového vzplanutí čtrnáctileté, židovské dívky a příslušníka „vyvolené rasy“: „Zachumlala jsem se do jeho kabátu a vůbec mi nevadilo, že brečím do khaki uniformy Hitlerjugend, že si otírám slzy erárním, hnědým kapesníkem a že se moje hvězda dotýká hákového kříže…“. Duhový most jejího prvního vztahu, postavený nad temnou řekou stínů miliónů obětí holocaustu, však neměl dlouhého trvání. +more Počátkem března roku 1943, byla Dagmar Hilarová, tehdy Berzettiová, povolána do transportu a internována do koncentračního tábora Terezín.

Pobyt v Terezíně byl krutý nejen po stránce fyzického utrpení, ale možná ještě více pro trvalé ponižování. Potlačování nejzákladnější lidské důstojnosti vnímá dospívající člověk velmi citlivě. +more Motiv ztráty vlastní identity a převedení lidské bytosti na „zaevidovanou položku“ prostupuje celou knihou, jíž dal i název - Nemám žádné jméno.

I v tak depresivním prostředí, jakým bylo terezínské ghetto, však bylo možné překvapivě nalézt věci pozitivní: přátele, vzdělání, kulturu, sport a dokonce i lásku. Tou se Dagmar Hilarové stal starší bratr v pozdější době velmi známého, českého spisovatele Oty Pavla (původně Poppera), Jiří. +more V knize se dozvíme i o osudu třetího z bratrů, Huga a setkáme se zde i s jejich otcem Leem, jehož všichni dobře známe z překrásných knížek Oty Pavla, jako milovníka ryb a rybaření, či svérázného obchodního zástupce firmy Electrolux. Dagmar Hilarová v ghettu pracovala v zubní ordinaci a tak první setkání s ní bylo pro Leo Poppera spojeno s intimním kontaktem se zubařskými kleštěmi.

Deník Dagmar Hilarové, popisující její život v koncentráku, je autentickým záznamem událostí, zachycených jejich přímým účastníkem: „Dnes jsem se svěřila Lianě, že si píši deník. Slíbila, že jej předá mé matce, kdyby se se mnou něco stalo. +more“ Přesto není pouhou věcnou kronikou, ale také literárním dílem, plným pro autorku tak typických výstižných metafor. Měla by být srozumitelná hlavně mladým, protože je napsána jejich vrstevníkem s podobným myšlením i zájmy.

Terezínský deník Dagmar Hilarové, v níž lidské a morální hodnoty hrají významnou roli, má stále lidem co říci. A s ohledem na velice krátkou, lidskou paměť, „ochotnější“ rychleji zapomínat to negativní, je dnes její poselství možná mnohem potřebnější, než bezprostředně v poválečných letech.

Bibliografie

Hundert Farben hat der Regenbogen, 1966 v nakl. Der Nation (přel. +more Günther Deicke) * Paris - poetische Reportagen, 1969 J. P. Peter (přel. Rudolf Iltis) * Co si vaří krtek, 1975 Orbis * Čo si varí krtko, 1975 Orbis * Nastupovat jedemev, 1975 1984 Albatros * Co máme doma, 1976 Albatros * Co dělá táta, co dělá máma, 1977 Albatros * Až to řekneš desetkrát, 1979 Panorama * Na zahrádce pod jabloní, 1979 Albatros * Světlý je den, tmavá je noc, 1979 2005 Albatros * V zahrádôčke pod jabloňou, 1979 Albatros * Co se stalo, přihodilo, 1980 Albatros * Ik heb geen naam, 1980 (6. vyd. 1990) v nakl. Leopold (přel. Olga Krijtová) * Poznáváme nářadí, 1980 Albatros * Deníček našeho děťátka, 1981, 1987 Panorama * Jakou barvu má svět, 1981 Albatros * Jedeme na prázdniny, 1981 Panorama * Letíme k moři, 1981 Panorama * Mláďata, 1981 Panorama * O zvědavém drakovi, 1981 Panorama * O zvedavom drakovi, 1981 Panorama * Hrajeme si, 1982 Panorama * Hráme sa, 1982 Panorama * Ich habe keinen Namen, 1982 Arena * Ich habe keinen Namen, 1982 Neues Leben * Kdy je jaro, kdy je léto, 1982 Panorama * Věřte nevěřte, 1982 Albatros * Viete, neviete. , 1982 Panorama * Víte, nevíte. , 1982 Panorama * Co veverka našla, 1983 Panorama * Keď to povieš desaďkrát, 1983 Panorama * Říkání na přeskáčku, 1983 Panorama * Jak zvířátka našla domov, 1984 1989 Albatros * Skokanské závody, 1984 Panorama * Škola oblékání, 1984 Panorama * Mámo, já chci brášku, 1985 Panorama * Říkadla na ruby, 1985 Albatros * Veselé safari, 1985 Panorama * Každý něco umí, 1986 Albatros * Radosti a trampoty zvířátek, 1986 Albatros * U rybníka v rákosí, 1986 Panorama * Doktor pofoukej, 1987 Panorama * Na besedě v lukách, 1988 Panorama * Jednou si pět oveček postavilo domeček, 1989 Albatros * Kdo nosí brýle. , 1989 Panorama * Kto nosí okuliare. , 1989 Panorama * Květy našich luk, 1989 Panorama * Zvířata v ZOO, 1989 Panorama * Chráněné rostliny, 1990 Panorama * Léčivé rostliny, 1990 Panorama * Prebudil sa krtko, 1990 Albatros * Probudil se krtek, 1990 Albatros * Svět na mezi, 1990 Panorama * Z ptačí říše, 1990 Panorama * Elce pelce u krmelce, 1991 Albatros * Jak si hraje příroda, 1992 Kora * Letem pohádkovým světem, 1992 1995 Kora * Veselá abeceda (Pilníček na jazýček), 1992 Klas * Alena Ladová dětem, 1995, 2003, 2008 Albatros spoluautoři: J. Brukner + E. Stanlev * Už to umím nazpaměť, Panorama * Nemám žádné jméno, 2012 Fragment 978-80-253-1418-0.

Hudba

Láska (v Terezín). Po báseň 'Láska' z Dagmar Hilarová. +more Pro soprán, kytara a hoboje. S: Judith Schubert, Jörg Hoffmann a Burkhard Weber. Nejdřív zveřejněný na cédéčko 'bez klepání' ode Axel Reitel & collegium novum - 15. Máj 2000.

Odkazy

Reference

Externí okay

[url=http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz/]Dagmar Hilarová[/url]

Kategorie:České spisovatelky Kategorie:České básnířky Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Narození 26. +more března Kategorie:Narození 1928 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 1. července Kategorie:Úmrtí 1996 Kategorie:Ženy.