Dietetika

Dietetika (odvozeno od starořeckého δίαιτα) je nauka zabývající se způsobem života a opatřeními, která přispívají k udržení či navrácení fyzického a duševního zdraví. V lékařství bývá tento pojem převážně spojován s výživovými doporučeními a dietami (od starořeckého διαιτητική), ale termín dietetika je širší a souvisí i s jinými vědními obory.

Zakladatelé

Herodikos (starořecky Ἡρóδιĸος) ze Selymbrie Zakladatel dietetiky, Herodikos ze Selymbrie, zastával již v +more_století_př. _n. _l. '>5. století př. n. l. tento názor: Zdraví vzniká, žije-li tělo v harmonii se svou přirozeností; nemoc naproti tomu vzniká, žije-li tělo v rozporu s přirozeností. Jeho myšlenky rozvinul Hippokratés ve svém díle o řízené životosprávě: Člověk nesmí dbát jen o své tělo, nýbrž i o své životní prostředí, chce-li být zdráv. Hippokratovské poznatky rozšířil ve starověkém Římě řecký lékař Galén a rozšířil je o zásady sex res non naturales. Ve svém učení popsal šest oblastí života ovlivňujících zdravotní stav jedince, které má ve svých rukou člověk a může je svým chováním korigovat. Jde o:.

* aer (světlo a vzduch) * cibus et potus (jídlo a pití) * motus et quies (pohyb a odpočinek) * somnus et vigilia (spánek a bdění) * secreta et excreta (vylučování) nebo repletio et inanitio (plnění a vyprazdňování) * affectus animi nebo accidentia animae (emoce, duševní stav)

Na základech tohoto učení pak vznikla první škola univerzitního typu - Schola medica salernitana.

Regimina sanitatis

Poté, až do vrcholného středověku, se dietetika stala středobodem lékařství a opírala se přitom o výše zmíněné zásady sex res non naturales. Ale nejen lékařské texty, nýbrž i texty teologické a scholastické obsahovaly praktické rady na správnou výživu, dietu, půst, pohyb, sport, práci, spánek, koupele, životní prostředí, biorytmy, sexuální aktivity atd. +more Tak vznikl nový literární žánr nazvaný Regimina sanitatis (režim zdravotní péče, učení o zdraví), kterému se věnovalo mnoho autorů své doby. Nejznámějším spisem je Regimen sanitatis Salernitanum. Odborná literatura pozdního středověku a raného novověku se zabývala především návody na ochranu zdraví a prevenci (včetně Českých zemí).

Pravidla v klášterech

Velká postava latinské patristiky svatý Augustin (354-430) se často řadí ke středověké filosofii, protože na středověk měl velký a trvalý vliv. Později ho následoval Svatý Benedikt (483-543). +more Řehole svatého Augustina a Řehole svatého Benedikta (latinsky Regula Benedicti) podrobně stanovují pravidla života řeholníků v klášterech a respektují v nich zdravou životosprávu. Pokračovatelem sv. Benedikta byl Albertus Magnus a Hildegarda z Bingenu. Obě tyto osobnosti pojednávají ve svých naukách o asketických cvičeních dle pravidel dietetiky. Cílem těchto cvičení bylo pevnější zdraví.

Odkazy

Reference

Související články

Starořecké lékařství

* Vladimír Vondráček, psychiatr * Přemysl Doberský, vědecký pracovník IKEM * Pavel Suchý, rektor VFU Brno * Alternativní a komplementární medicína

Externí odkazy

[url=https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/6614/merl%C3%AD%C4%8Dkov%C3%A1_2008_dp.pdf?sequence=1&isAllowed=y]Klára Merlíčková: Zdravý životní styl[/url]

* [url=https://historie.zcu.cz/images/studentskeprace/Jana_Senesiova.pdf]Jana Senesiová: Nápoje v českém lékařském písemnictví 16. století[/url]

Kategorie:Životní styl Kategorie:Lékařství Kategorie:Zdraví Kategorie:Výživa Kategorie:Dietologie Kategorie:Prevence Kategorie:Křesťanské spisy