Dikson

Dikson je sídlo městského typu nacházející se na severu Krasnojarského kraje v Rusku na pobřeží Karského moře, severně od ústí Jeniseje. Část Diksonu (včetně letiště) leží na stejnojmenném ostrově. Ostrov dostal jméno po Oscaru Dicksonovi, sponzorovi jedné severské expedice, a po ostrovu pak bylo pojmenováno založené sídlo.

Dikson je nejsevernější ruský přístav a osada. Zároveň se řadí mezi nejsevernější sídla světa.

Historie

Objev Dicksonova ostrova

Pomorové rybařili v oblasti ostrova Dikson již na počátku 17. století. +more V roce 1610 na ostrov doplul obchodník Kondratij Kuročkin na své koči z Jeniseje. V té době se ostrov jmenoval Dolgy případně Kuzkin. V 18. století se ostrov Dikson objevil na mapách Velké severní expedice. Kormidelník Fjodor Alexejevič Minin v roce 1738 prozkoumal okolí ostrova, vše důkladně zmapoval. V roce 1875 ostrov a záliv na škuneru Preven navštívil švédský polární badatel Nils Adolf Erik Nordenskjold a pojmenoval ostrov Dikson po švédském obchodníkovi Oskarovi Dicksonovi, který jeho expedici financoval.

V rámci arktického výzkumu během prvního Mezinárodního polárního roku umožnila ruská vláda postavit Nizozemcům polární stanici na ostrově Dikson. Ale malá expediční loď Varna, která opustila v červenci 1882 Amsterdam zamrzla v Karském moři a potopila se. +more Plán na polární stanici na ostrově tedy zůstal jen na papíře.

V roce 1894 během hydrografického expedice A. I. Vilkického bylo oficiálně potvrzeno jméno ostrova jako Dickson.

Vznik osady

Roku 1901 se na pobřeží ostrova objevila první budova - dřevěná uhelná stodola postavená polárníkem Eduardem Tollem během expedice na škuneru Zarja. V srpnu sem loď Scotia dopravila po Jeniseji 106 tun černého uhlí. +more Od té doby byl ostrov Dikson považován za výhodnou uhelnou základnu pro arktické expedice. V souvislosti s výstavbou radiové stanice na Diksonově ostrově, aby byla zajištěna plavba Vilkického na ledoborcích Taimyr a Vajgač, vznikla na ostrově osada Dikson. Tento den je považován za oficiální datum založení osady. 18. září byly na ostrově postaveny dva obytné domy, lázně, a kůlna na uhlí. Všechny stavby byly dovezeny lodí v demontované podobě z Krasnojarsku. Po skončení Vilkického expedice došlo k uzavření základny, ale na žádost Polární komise Ruské akademie věd vyčlenila Rada ministrů finanční prostředky k provozu trvalé hydrometeorologické stanice. Již roku 1916 byl provoz základny obnoven.

Provoz stanice zajišťovalo 8 lidí, prvním vedoucím stanice byl lékař Kušakov, který se předtím zúčastnil expedice Georgije Jakovleviče Sedova na Severní pól. Od října 1916 se výsledky meteorologického pozorování přenášely do Hlavní fyzikální observatoře v Petrohradě. +more V této podobě Dikson fungoval přibližně 20 let. Činnost polární stanice byla přerušena pouze v letech 1920-1924, kdy v Rusku probíhala občanská válka. Charakteristickou dominantou tehdejší vesnice byl 107 metrový stožár rozhlasové stanice.

Výstavba diksonského přístavu

Rozvoj osady je spojen s rozvojem Severomořské cesty. Přeprava přes ní začala pokusy anglických lodí z Cholmogory přes Karské moře k ústí Obu a Jeniseje. +more K velkému nárůstu zájmu o tuto severní trasu došlo v roce 1895 díky výstavbě Transsibiřské magistrály a následně během dopravní krize rusko-japonské války v roce 1905.

Ve 20. letech 20. +more století hrál Dikson důležitou roli při zajištění bezpečné navigace jako jediný hydrometeorologický bod východně od Bílého ostrova (západní část trasy zajišťovaly polární stanice na Vajgači, v průlivu Jugorskij Šar a Morrasale v Bajdarackém zálivu. Dikson byl v tomto období také důležitý jako místo překládky říčních lodí plavících se po Jeniseji.

Ve 30. letech přišel SSSR s programem plánovaného rozvoje severu. +more Roku 1932 bylo vytvořeno Hlavní správa Severomořské cesty (GUSMP - Главное управление Северного морского пути) a stanovila si za hlavní úkol rozvíjet Severomořskou cestu po celé její délce, ve všech oblastech. Zeměpisná poloha osady Dikson se ukázala jako strategická, protože se nachází přibližně v polovině trasy. Roku 1933 GUSMP rozhodl o výstavbě přístavbu a uhelné základny. 22. května 1934 dorazilo do Diksonu 55 stavitelů a začali stavět přístav. Toto datum je každoročně slaveno jako datum zrodu diksonského přístaviště. Výstavba probíhala tak, že většina dílů byla nachystána v Igarce a loděmi dovezena do Diksonu, kde docházelo k montáži a výstavbě. Roku 1936 byla zahájena výstavba nejsilnějšího radiové vysílače v Arktidě.

Výstavba přístaviště probíhala v obtížných podmínkách. Dvě přepravní lodi s cenným stavebním materiálem byly bouří potopeny a asi 2700 tun nákladu skončilo v ledové vodě. +more Následně muselo být vyzvednuto, vyloženo na břeh a vysušeno. Pracovní den trval 16-18 hodin. S nástupem zimy stavbu brzdily 50stupňové mrazy, sněhové bouře a vánice. V oblasti ostrova a zálivu se objevily tři osady. Vesnici na ostrově se začalo říkat Starý Dikson, oblasti výstavby přístavu se říkalo Port a na severozápadním cípu ostrova poblíž mysu Krečatnik se objevil Nový Dikson a byla tam zřízena vysílací radiová stanice. Na konci 30. let Diksonské rádiové středisko propojovalo všechny polární stanice v západní oblasti Arktidy ale také meteorologické stanice, hydrology a nadšené amatérské radisty.

V roce 1933 vzniklo v Diksonu místo první zdravotní pomoci pro polárníky a od 27. října 1934 začala v osadě fungovat oblastní nemocnice, která byla jedinou v okruhu 600 km.

Během roku 1935 navštívilo Dikson 70 lodí. Od té doby se stal nejdůležitějším uzlovým bodem Severní mořské cesty.

Zpočátku Dikson hlavně zásoboval lodě operující v oblasti, kterým dodával uhlí, vodu a potraviny. Lodě časem přešly na jiná paliva, a tak se stalo hlavním úkolem přístavu zpracování zásobovacích nákladů pro polární stanice a společnosti působící v oblasti, dále pomáhal zásobovat vodou, teplem a elektřinou samotnou osadu.

Výstavba přístavu pokračovala až do příchodu 2. světové války.

Dikson během války

Křižník Admiral Scheer (1934) Na počátku 2. +more světové války bylo v Diksonu velitelství námořních operací západního sektoru sovětské Arktidy, polární letecká základna, radiometeorologické středisko na pevnině, uhelná základna a první stavby vznikajícího námořního přístavu. Po vypuknutí války bylo v Diksonu vyhlášeno stanné právo, v osadě bylo 40 ozbrojených mužů a všichni mužští obyvatelé osady začali podstupovat intenzivní vojenský výcvik.

V srpnu 1942 se nedaleko osady odehrála bitva s německou bitevní lodí Admirál Scheer. Německý křižník poničil dvě sovětské lodě kotvící v přístavišti a zničil přístavní zařízení. +more Němci uvažovali o vylodění na ostrově, ale sovětské přístavní baterie je od toho svou palbou odradily. Loď se následně vrátila zpět do Narviku. Jednalo se o jedinou bitvu s Wehrmachtem na Sibiři (za Uralem).

V roce 1943 vytvořilo velení Severní flotily námořní základnu Kara v Diksonu.

Poválečný vývoj

Roku 1943 vznikla v osadě první škola, v té době nejsevernější škola na světě. Bylo tam 7 žáků a učitelka E. +more M. Kantamirova. V roce 1948 byla postavena nová dvoupatrová základní škola. V tu dobu zde studovalo již 150 žáků. Roku 1989 škola vyhořela a nová třípatrová byla postavena roku 1994. Nová budova byla koncipována pro 504 žáků. K 1. září 2019 ve škole bylo 37 žáků a 13 předškolních dětí.

V 80. letech populace osady dosáhla vrcholu, žilo zde asi 5 000 obyvatel. +more Po rozpadu SSSR většina obyvatel z osady odešla. Budoucnost města závisí na využívání přírodních zdrojů v regionu a rozvoji Severní mořské cesty.

Přístav

Jenisejského zálivu Mezi součásti diksonského přístavu patří například úvaziště, 3 portálové jeřáby typu Ганц, výložníkové jeřáby a samonakladače. +more Jsou zde kryté i otevřené skladištní plochy.

V prosinci 2020 bylo rozhodnuto, že Dikson se stane novým hlavním ruským přístavem pro nakládání ropy. Bylo rozhodnuto o vybudování nového terminálu, který zvládne odbavit až 25 milionů tun ropy. +more Dekret o výstavbě nové infrastruktury podepsal 9. prosince 2020 ruský premiér Michail Mišustin. Tento dekret uděluje společnosti Taymyrneftegaz-Port povolení vybudovat zcela nové přístaviště. Nový námořní přístav Sever se bude nacházet asi 40 km jihozápadně od Diksonu a bude sloužit jako klíčový logistický uzel pro Vostok Oil Project. Tento projekt je nyní největší prioritou společnosti Rosněft, která má ambiciózní cíle v Karském moři. Nový ruský přístav by měl být hotov do dvou let. Na výstavbu bude zapotřebí nejméně 400 000 pracovníků, což se projeví i na populačním rozvoji Diksonu.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel
Rok	1989	2002	2005	2007	2008	2010	2012	2016	2017
Obyvatel	4449	1198	883	772	690	590	674	609	569

Počet obyvatel Diksonu v posledních letech výrazně klesá.

Podnebí

Polární den trvá od 5. května do 10. +more srpna, polární noc od 11. listopadu do 1. února. Něco málo přes půl roku jsou zde neúplné noci plné soumraku.

Oblast Diksonu je tzv. arktická poušť. +more Podnebí je zde velmi drsné. Nejteplejší měsíc je srpen, kdy teplota dosahuje 4,8 °C. Průměrná roční teplota je −11,4 °C. Absolutní nejnižší naměřená hodnota v Diksonu byla zaznamenána 7. února 1979 a činila −48,1 °C. Absolutní nejvyšší zaznamenaná teplota v Diksonu byla 3. srpna 1945 ve výši 26,9 °C.

Roční úhrn srážek je 358 mm, srpen je nejmokřejším měsíc (44 mm). Od listopadu do dubna srážky padají pouze jako sníh. +more Sněží často i v září, říjnu a v květnu. Sněhová pokrývka v osadě často vydrží až do června.

Počet hodin slunečního svitu je 1 164 hodin ročně, přičemž nejslunnějším měsícem je duben (237 hodin). Během května a června je málo slunečních hodin kvůli roztávání sněhu a mořského ledu, což způsobuje zamlžování.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20070927000330/http://dikson.net.ru/]neoficiální stránky Diksonu[/url]

Kategorie:Geografie Krasnojarského kraje Kategorie:Sídla městského typu v Rusku Kategorie:Sídla za severním polárním kruhem Kategorie:Přístavní města v Rusku