Divadlo Jiřího Wolkera
Author
Albert FloresDivadlo Jiřího Wolkera je česká divadelní scéna nacházející se v Praze. Bylo pojmenováno po českém herci Jiřím Wolkrovi. Divadlo bylo založeno v roce 1945, ale později bylo nuceno změnit své umístění kvůli demolici budovy. Od té doby se divadlo nachází na Novém Městě v ulici Na Prádle. Divadlo Jiřího Wolkera se specializuje na dětská a mládežnická představení a patří mezi nejvýznamnější divadelní instituce v České republice. Má také vlastní scénickou a uměleckou skupinu, která se věnuje tvorbě a produkci originálních her. Divadlo je proslulé svou vysokou úrovní herectví a kvalitou představení. Je také známé pro svou pozoruhodnou architekturu, která kombinuje moderní a historické prvky. Divadlo Jiřího Wolkera je oblíbenou destinací pro diváky všech věkových kategorií a hraje důležitou roli v české divadelní kultuře.
Divadlo Jiřího Wolkera (DJW) navazovalo na činnost Pražského dětského divadla, založeného v roce 1935 režisérkou a herečkou Mílou Mellanovou. Prvním ředitelem byl Miroslav Stehlík. Divadlo vzniklo za účelem položení základu stálého profesionálního divadla pro děti a mládež v Praze. Divadlo vystřídalo do svého přejmenování na DJW v roce 1953 řadu názvů a adres. Po 2. světové válce sídlilo v budově bývalé Velké operety a dnešního Divadla v Dlouhé a v sedmdesátých letech se přesunulo do prostor Divadla Komedie. Zde sídlilo od roku 1972 do roku 1979. V letech 1991 až 1996 hrálo pod jménem Divadlo na Starém Městě. Zaniklo v roce 1998.
Poválečná činnost
Po roce 1948 bylo velmi tendenčně zaměřené - to znamenalo, že mladé diváky přesvědčovalo o správnosti komunismu a budování socialismu (v uvedených citacích z ročenek DJW je zřejmé, jakým směrem se divadlo ubíralo). Ze začátku se divadlu nedařilo příliš dobře, ale časem se dostalo na přední místa pražských stálých scén. +more Získalo například Cenu hlavního města Prahy v roce 1960 nebo uzavřelo Přátelskou smlouvu s drážďanským Theater der Jungen Generation od roku 1957. Divadlo bylo neustále ve styku s pedagogy, aby co nejlépe mohli ovlivňovat mladé lidi.
Repertoár
Mezi hrané tituly patřily například Strakonický dudák/ J. K. +more Tyl (premiéra 29. 9. 1950), My, pionýři / V. Ballonová (7. 3. 1951), Čuk a Gek /A. Gajdar (21. 2. 1953) a mnoho dalších. Za svého "patrona" si v roce 1953 zvolilo básníka Jiřího Wolkera, který sympatizoval s levicovým smýšlením, přestože sám pocházel z dobře situované rodiny. V Divadle Jiřího Wolkera se hrály pohádky a příběhy pro děti a mládež do 14 let. Produkce padesátých let byla poznamenána schematismem a napomáhala výchově dětí v duchu kolektivistických idejí. V éře totality byly návštěvy do tohoto divadla povinné.
Uvolnění v Divadle Jiřího Wolkera
Později nastoupil jako ředitel V. Adámek (1957-74) a dramaturg J. +more Fixa (1959-65), což znamenalo uvolnění; do repertoáru se vybíraly méně tezovité inscenace , které vycházeli z aktuální a klasické dramatiky, kde bylo tématem problematika mládeže. V roce 1974 se stal ředitelem herec Karel Richter, který setrval v této pozici až do roce 1990 (a pak odešel do důchodu). Spolupracoval s ním režisér Miroslav Vildman (v letech 1975-90) a dramaturg Bohumil Nekolný (1975-88), pokračovali v zavedené dramatice klasického rázu a svůj výběr inscenací rozšířili o další světové autory (William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1978, Goldoni: Poprask na laguně, 1978, Čapkové: Ze života hmyzu, 1979) a dali divadlu muzikálovější hudebnější nádech, jenž zatraktivnil představení hraná mládeži (Ulrych-Poštulka: Dynamit 18, 1976).
Se zrušením Státního divadelního studia v roce 1980 došlo k administrativnímu spojení divadla se Studiem Ypsilon, scény však pracovaly samostatně.
Po roce 1989
Ředitel Richter odešel do důchodu v roce 1990. V roce 1991 nastoupil ředitel J. +more Řeřicha (divadlo změnilo název na Divadlo na Starém Městě). Řada dlouholetých členů souboru však odešla. V roce 1995 byl prozatímním ředitelem jmenován F. R. Čech, v roce 1996 D. Šálková, se kterou přišla do divadla skupina odštěpená z divadla Labyrint a skupina Jana Borny z Dejvického divadla. V Dlouhé ulici působil zbytek divadla do roku 1996, pak pokračoval pod vedením G. Bubníka jako Divadlo Jiřího Wolkera v Divadle U hasičů, uvedl však jen jedinou premiéru a z ekonomických důvodů prostory opustil a věnoval se zájezdům. V dubnu 1998 soubor definitivně ukončil činnost.
Citace z poválečných ročenek
„Jiří Wolker dokazuje svým dílem, že umělec - socialista, právě proto, že má rád život, lidi, přírodu a těší se z radostí života, musí umět také nenávidět. Nenávidět svět kapitalismu. +more Jiří Wolker nás učí, že jen srozumitelné umění, které slouží pokroku a dělnické třídě, má právo na život. “.
„Protože divadlo nemůže působit na mladého návštěvníka soustavně, usiluje o to, aby každá jeho návštěva byla pro něj co nejsilnějším zážitkem. Svým repertoárem a jeho scénickou realizaci se divadlo snaží přispět co nejúčinněji ke komunistické výchově nových generací. +more Přitom by bylo chybou, aby mělo jednotvárný, pro mládež málo zajímavý, nebo dokonce nudný repertoár. Proto chce usilovat o co největší tematickou a žánrovou pestrost. “.
Odkazy
Reference
Literatura
Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 91-3,
Kategorie:Organizace založené roku 1935 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1998 Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Divadla nazvaná po osobách